Living at the edge of the world

Mám rozhodně daleko do trempa či někoho podobného, ale posezení u ohně jsem měl vždycky rád a ve specifické atmosféře, která u ohně je, jsem strávil hodně času. Je to ale už skutečně dávno a vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem u nějakého ohně poseděl naposledy. Tedy – pokud budeme hovořit o těch skutečných. U ohňů ne tak úplně reálných, ale přinejmenším stejně vítaných, jsem technicky vzato strávil posledních několik měsíců svého volného času. Ovšem v ohních, o kterých teď je řeč, nehoří dříví, ale kosti, a z každého z nich ční zapíchnutý pohrabáč (který se ale velice podobá meči). Nicméně ale v jejich případě, stejně jako u jejich reálných „kolegů“, velice často platí, že se vám od nich mnohdy ani nechce příliš odcházet…

(číst dál…)

6 lidem se článek líbí.

Znelíbit

Před několika dny jsem na sociálních sítích zmiňoval, že pokud bych měl jmenovat nějakou svou „hru roku 2013“, potřeboval bych si k tomu projít nějaký seznam toho, co jsem v uplynulém roce hrál. Nebylo toho tak moc, protože jsem na to buď (většinou) neměl čas, nebo prostě chyběla chuť. V hlavě mi tak v zásadě uvízl jen Tomb Raider, ke kterému mám nejednu výhradu (zejména k jeho začátku), ale nakonec mě dokázal až překvapivě pohltit a ani chvíli jsem se u něj nenudil, a pak snad leda Bioshock Infinite, který měl zajímavý a dost promyšlený příběh, ale bohužel tam kromě něj byly také ještě veskrze generické a příšerně repetitivní přestřelky. Žádnou jinou zásadnější hru jsem si (tedy v dobrém smyslu) z roku 2013 nevybavoval.

Dneska, jen o pár dní později, bych ale ke zmíněným dvěma hrám musel jednoznačně přidat ještě jednu další – opěvovanou i proklínanou Gone Home (a to mě ještě čeká podobně rozporuplná a alternativní Antichamber, o které jsem se dozvěděl až před pár dny). Na tuhle hru jsem už v minulosti slyšel nejedno slůvko chvály (je ze srpna – takže je poměrně netypické, že o ní vůbec ještě teď píšu, obvykle se snažím vyjadřovat jen k více či méně aktuálním hrám a filmům), ale z nějakého důvodu jsem ji celou dobu považoval za něco docela jiného, totiž za jakousi variaci na Limbo. A ačkoliv se mi Limbo líbilo, neměl jsem příliš chuť na to, abych si zahrál nějakou další podobnou hru. Jak jsem ale před zmíněnými pár dny zjistil, byl to dost zásadní omyl a mně celou tu dobu unikala poměrně pozoruhodná hra. Tedy – pokud tak Gone Home chcete označovat. Jednou z věcí, o kterých se v souvislosti s GH totiž poměrně dost diskutovalo a diskutuje, je to, zda je to vůbec skutečně hra. (Je.)

(číst dál…)

2 lidem se článek líbí.

Znelíbit

Druhý Hobit je v podstatě úplně totéž, co první. V prvních dvou třetinách slušný, ale celkem roztahaný film s nepříjemně velkým kontrastem novozélandských exteriérů s papundeklovými kulisami a omalovánkovým CGI, který čas od času obsahuje pár facepalm okamžiků a pár zbytečně natahovaných a dost absurdních akčních scén. V poslední třetině se pak bohužel všechno definitivně mění ve stupidní akční videohru, která nemá se zdrojovým materiálem a jeho atmosférou už naprosto nic společného a jejím jediným smyslem se zdá být příležitost zdůvodnit divákům, proč si zaplatili za 3D projekci. O něco idiotštější je v tomhle díle konec – v prvním díle působil ještě jakž takž uspokojivě, ale tady mi to skutečně přišlo, jako kdyby někdo film najednou utnul, kde se to zrovna hodilo.

(číst dál…)

1 člověku se článek líbí.

Znelíbit

Velmi stručná „skororecenze“, protože na něco tak děsného je škoda plýtvat dalším časem.

Po všech těch nadšených recenzích a diskusích o realističnosti (které teď považuju za velmi pokročilý trolling, protože jediné další vysvětlení je, že se jejich autoři dočista pomátli) jsem očekával výjimečný zážitek. A skutečně se mi ho dostalo, jen trochu jiným způsobem.

(číst dál…)

1 člověku se článek líbí.

Znelíbit

Bioshock Infinite se v posledních dnech stal vděčným tématem nejrůznějších diskusí. Vycházejí o něm spousty článků a analýz, vyjadřuje se k němu snad každý, kdo ho alespoň letmo viděl. Takže mi to pochopitelně nedá a napíšu o něm něco také. Rozhodně to není myšleno jako plnohodnotná recenze, a navíc se, jak už je u někoho tak negativního, jako jsem já, naprosto očekávatelné, budu opět primárně věnovat tomu, co se mi na téhle hře nelíbilo. Takže prakticky kompletně vynechám všechny ty pozitivní věci, které na ní jsou zajímavé a pro které si ji stojí za to zahrát. Ačkoliv má svoje chyby a problémy (ač by se z proudu superlativů, linoucích se z recenzentských prstů, mohlo zdát, že vlastně žádné nemá), je to nepochybně velice pozoruhodná hra a minout ji by myslím byla velká škoda. Mimochodem – ačkoliv mírným spoilerům se patrně nejde vyhnout (přičemž samozřejmě záleží, co považujete za spoiler), rozhodně se budu snažit psát tak, abych neprozradil žádnou zásadní informaci. Ale pokud jste BI ještě vůbec nehráli a nevíte o něm opravdu vůbec nic (v tom smyslu, že jste se například vyhýbali i recenzím nebo trailerům a prakticky vůbec nevíte, oč v něm jde), možná raději nečtěte dál.

(číst dál…)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Minule se mi u Aliens: Colonial Marines poměrně zalíbil ten formát, kdy jsem místo psaní nějaké ucelené recenze prostě jenom uvedl výčet různých výhrad a postřehů, které ke hře mám. Co si budeme povídat, je to tak o poznání snazší (a tudíž rychlejší), protože nemusíte myslet na nějakou formu, nemusíte přemýšlet o tom, zda jste uvedli všechno, co by stálo za to uvést…prostě jenom píšete, na co si vzpomenete. A vzhledem k tomu, kolik lidí moje zdejší herní poznámky čte, asi stejně nemá valný smysl psát nějaké celistvé recenze (čímž ale nechci ani v nejmenším říct, že byste mi za to nestáli – a pokud se vám tahle forma nezamlouvá, dejte mi vědět).

(číst dál…)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit