Living at the edge of the world

Před nějakou dobou jsem kdesi četl rozhovor s Petrem Nárožným, kterého považuji za velice inteligentního pána (čímž se do značné míry vymyká standardu českých celebrit). Ten v rozhovoru zmiňoval cosi v tom smyslu, že jednou z nejcennějších věcí, které se v životě naučil, bylo neříkat nutně blbcům, že jsou blbci. Že ho blbost rozčilovala a dělal to neustále, ale měl s tím pochopitelně spoustu problémů, a teprve v průběhu spousty let se naučil to nedělat. Velice dobře mu rozumím – mám totiž odjakživa úplně stejný problém. Ale docela by mě zajímalo, jak by si s něčím takovým poradil na internetu. Internet je totiž pro blbce hotovým rájem.
(číst dál…)

3 lidem se článek líbí.

Znelíbit

Josef Štěpánek dnes na G+ sdílel velice dobrý článek Krise Gunnarse, který shrnuje celou řadu mýtů či pochyb o tom, co je nám obvykle vydáváno za správnou výživu. A protože se mi ten článek vážně hodně líbil a myslím, že by si ho mohli chtít přečíst další, rozhodl jsem se vyšetřit si na něj ve svém momentálně dost nabitém rozvrhu nějaký čas a přeložit ho.

Jednou z věcí, proč ho považuji za tak dobrý, je ovšem skutečnost, že si jeho autor dal tu práci a svá tvrzení, na rozdíl od většiny ostatních autorů podobných článků, podpořil poměrně rozsáhlým souborem odkazů na povětšinou odborné studie, podporující právě to, co se snaží sám sdělovat. (Samozřejmě je s ohledem na objektivitu potřeba zdůraznit, že to, že nějaká studie něco vyvrátí nebo alespoň nepotvrdí, ještě neznamená, že tomu tak opravdu je – ale to nakonec platí i pro ty studie, které používají pro podporu svých argumentů „standardní“ odborníci.) A tyto odkazy jsou pochopitelně ve většině případů (s výjimkou asi tří odkazů na Wikipedii, které bylo možné nahradit jejich českými ekvivalenty) anglicky a přeložit je by byl velice náročný úkol. I tak je ale myslím pro českého čtenáře pozitivní alespoň vědomí, že si autor svá tvrzení necucá z prstu.

(číst dál…)

30 lidem se článek líbí.

Znelíbit

Vím, že prezidentských voleb má už spousta lidí po krk. A nehodlám vysvětlovat, koho máte nebo nemáte volit a proč. Ani nebudu vysvětlovat, koho budu volit já a proč – ti, co mě sledují jinde, to stejně vědí, stejně jako vědí, že zastávám názor, že do přezidentské volby už od samého počátku šel víceméně jen jediný akceptovatelný kandidát. A občas s dost velkým překvapením často i mezi lidmi, které považuju za podobně naladěné, zjišťuju, jak odlišně mohou věc vnímat oni a jak naprosto rozdílně si mnohé vykládají. O čtení diskusí mně zcela cizích lidí na netu ani nemluvě, nad těmi nestačím mnohdy žasnout (zejména nad omezeností a hulvátstvím v nich).

Ale neubráním se menší prosbě (byť si ji tu patrně stejně nepřečte moc těch, kteří by si ji přečíst měli):

Jděte volit. Anebo volit nechoďte, to je vaše plné právo (jakkoliv se kupodivu už teď, před volbami, ukazuje, že by vás o ně někteří rádi připravili a posílali nás s chutí k volebním urnám povinně).

Ale pokud k volbám půjdete, hoďte tam hlas pro toho, koho na Hradě a v čele téhle země opravdu chcete. Neházejte ho tam někomu, koho ve skutečnosti vlastně ani moc nechcete, nebo snad dokonce jen proto, abyste hlasovali „proti tomu druhému“. Samozřejmě i na to máte právo. Ale jaký má smysl volba někoho, o koho nestojím? Čeho dosáhne? Volení (už, stále ještě) není povinnost, je to právo. Právo říct, o koho stojíte. Pokud o nikoho z prezentovaných kandidátů nestojíte, nikdo vás nenutí vybrat si „menší zlo“. Nedělejte to. Nikdo si u vašeho jména neudělá žádné plus za to, že jste k volbám skutečně přišli a někoho tam hodili. A volit (a tedy aktivně podpořit) někoho dokonce jen proto, abych zmařil šance toho druhého…není to tak nějak poměrně dost dětinské?

K volbám v ČR mohou podle platných zákonů chodit pouze dospělí lidé – aby tam projevili svůj názor. Tak se tak zkusme chovat a své vnitřní děti nechme pro jednou doma – i když to třeba bude znamenat, že tam budeme muset zůstat s nimi. Však mají dost šancí projevovat se jinde. Obzvlášť v diskusích na internetu.

Díky.

2 lidem se článek líbí.

Znelíbit

Už několikrát jsem za posledních pár dní slyšel narážky na to, že Droidnet „ani nemá komentáře“, občas i jisté posměšky (pro toho, komu byl adresovaný text níže – nemyslím nutně tebe). Udělal jsem totiž něco, co se na českém internetu moc nevidí – spustil jsem odborný web, na kterém jsou vypnuté komentáře. Ó hrůzo, bezvěrec! Já mám ale na komentáře dost specifický názor a jsem přesvědčený, že je platný a že by úrovni médií na internetu prospělo, kdyby ho zastávalo víc lidí. (Jakkoliv je samozřejmě možné diskutovat o tom, zda spustit relativně malý web rovnou bez komentářů je nebo není dobrý nápad.) A protože jsem byl dneska na Google+ požádán o jeho rozvedení, učinil jsem tak. Samozřejmě jsem se nakonec dost rozepsal, já už se zkrátka nezměním. A protože si myslím, že by možná můj kacířský názor na komentáře na seriozních webech zajímal i ty, kteří onu diskusi nečetli, dovoluji si ho dát i sem. Ve víceméně nezměněné podobě, tudíž ho nechám psaný stylem reakce na jistý web a jeho provozovatele. Je ale úplně jedno, na koho jsem vlastně reagoval, můžete si klidně myslet, že v něm mluvím třeba právě k vám (pokud se dokážete přenést přes skutečnost, že vám tykám). A mimochodem – jen pár vteřin od odeslání tohoto na poměry sociálních sítí jistě poněkud delšího komentáře jsem se dočkal reakce, která za ním podle mého názoru neúmyslně udělala tu nejlepší tečku, jakou bych si býval mohl přát…

(číst dál…)

4 lidem se článek líbí.

Znelíbit

Jsem dlouhodobý zákazník Vodafone, předtím Oskara. Patřím víceméně mezi zákazníky, po kterých obvykle obchodníci (byť netuším, jestli i Vodafone CZ, u těch si tím tak jistý nejsem) touží – platím pravidelně a včas a prakticky nic po nich za to nechci. Dokonce ani nejsem tak moc nespokojený, občas mě i celkem štve hon na čarodějnice, který se kolem nich nezřídka rozpoutá, a kdyby nabídli nějaký rozumný tarif s FUP hodnou roku 2012 a možná si trochu víc vážili dlouhodobých klientů, asi bych si neměl ani moc na co stěžovat. Výsledkem je, že s nimi skoro nic neřeším – možná tak jednou do roka, přičemž některé takové situace vznikají spíš na jejich straně vytrvalými změnami podmínek a tarifů a podobně. A i tak si většinu věcí vyřídím přes internet. Pokud to ale nejde, preferuju osobní návštěvu prodejny – nemám hovory (nejen) s operátory kdovíjak v lásce.

(číst dál…)

4 lidem se článek líbí.

Znelíbit

Zmiňovat se o tom, že včera v ranních hodinách našeho času přistála na Marsu úspěšně sonda Curiosity, je asi zbytečné. Jsou toho plná média. Dokonce i česká a to je co říct. Já celé přistání samozřejmě sledoval také a rád bych se tu o něm trochu zmínil.

(číst dál…)

15 lidem se článek líbí.

Znelíbit