Nemám tušení, koho kromě mě bude tohle pokračování předchozího postu zajímat, nicméně třeba se někdo takový najde, takže proč se o svá zjištění nepodělit. Mě totiž z více důvodů poměrně zajímalo, jak je to s těmi „třiceti odstíny šedi“, které podle vědecké zprávy dokáže rozlišit lidské oko, takže jsem se nakonec po stopách toho výroku vydal.
Kolik odstínů šedi dokáže rozlišit bulvární novinář?
Úno
20
2015
20
2015
Ne, nebojte se, nehodlám tu psát o brakové literatuře, ani o jejích filmových adaptacích. To, o čem chci psát, se současným kulturním fenoménem souvisí jen v kontextu oněch titulních odstínů šedé.
Instantní okurková senzace
Čvc
04
2013
04
2013
Potřebujete v okurkové sezóně vyrobit nějaký pořádně čtený a komentovaný článek, a nemáte zrovna po ruce žádné slepé lukostřelce? Řešení je jednoduché.
O komentářích
Led
10
2013
10
2013
Už několikrát jsem za posledních pár dní slyšel narážky na to, že Droidnet „ani nemá komentáře“, občas i jisté posměšky (pro toho, komu byl adresovaný text níže – nemyslím nutně tebe). Udělal jsem totiž něco, co se na českém internetu moc nevidí – spustil jsem odborný web, na kterém jsou vypnuté komentáře. Ó hrůzo, bezvěrec! Já mám ale na komentáře dost specifický názor a jsem přesvědčený, že je platný a že by úrovni médií na internetu prospělo, kdyby ho zastávalo víc lidí. (Jakkoliv je samozřejmě možné diskutovat o tom, zda spustit relativně malý web rovnou bez komentářů je nebo není dobrý nápad.) A protože jsem byl dneska na Google+ požádán o jeho rozvedení, učinil jsem tak. Samozřejmě jsem se nakonec dost rozepsal, já už se zkrátka nezměním. A protože si myslím, že by možná můj kacířský názor na komentáře na seriozních webech zajímal i ty, kteří onu diskusi nečetli, dovoluji si ho dát i sem. Ve víceméně nezměněné podobě, tudíž ho nechám psaný stylem reakce na jistý web a jeho provozovatele. Je ale úplně jedno, na koho jsem vlastně reagoval, můžete si klidně myslet, že v něm mluvím třeba právě k vám (pokud se dokážete přenést přes skutečnost, že vám tykám). A mimochodem – jen pár vteřin od odeslání tohoto na poměry sociálních sítí jistě poněkud delšího komentáře jsem se dočkal reakce, která za ním podle mého názoru neúmyslně udělala tu nejlepší tečku, jakou bych si býval mohl přát…
Slepí střelci
Čvc
28
2012
28
2012
Dnes se opět v médiích objevila nádherná ukázka toho, jak od sebe jednak všichni v mediální sféře kolektivně ve větší nebo menší míře opisují (já vím, odborně se tomu říká „přejímají“), a jednak u své práce nikdo z nich nzřejmě aprosto vůbec nepřemýšlí. Předem podotýkám, že valnou část téhle „kauzy“ investigativně vypátrala Trofo, které tedy patří největší část uznání (zejména za zvědavost, která ji přiměla začít zjišťovat, jak to vlastně celé ve skutečnosti mohlo proběhnout). Já průběžně pouze upřesňoval některé skutečnosti, poté udělal screenshoty a inspiroval se jejími původními komentáři, které jsem jen drobně doplnil o pár svých postřehů a myšlenek a po svém přepsal do tohoto textu.
Virtuální realita
Kvě
11
2012
11
2012
Vyjadřovat se k úrovni médií, zejména těch českých, je skoro ztráta času. Seriozní zpravodajství a skutečná novinařina už se dnes v podstatě vůbec nepěstují, vyšly z módy. Dneska zpravodajství vládne bulvár – co nejvíce skandálů, co nejbouřlivější diskuse rozhořčených komentujících (byť paradoxně některé bulváry u nás v poslední době přistoupily ke kroku, který je v zahraničí obvykle naopak spíše výsadou serioznějších serverů – vypnuly čtenářskou diskusní žumpu pod články, zatímco naše „nejdůvěryhodnější“ servery se mohou u článků pochlubit primitivním chlívem, ze kterého se jednomu chce mnohdy zvracet). Ostatně jsem přesvědčen, že v nemalé míře za vymizení poctivé novinařiny může právě internet a elektronické publikování. V minulosti si bylo třeba dávat větší pozor – jakmile jste něco vytiskli na papír a pustili do oběhu, už to nešlo vzít zpátky. Na internetu stačí stisknout jedno tlačítko v redakčním systému a bez jakýchkoliv stop můžete klidně přepsat celý článek. Nemusíte nikomu nic vysvětlovat, za nic se omlouvat. Když jde o opravu nějaké triviální chyby, mávnete nad tím rukou nebo se flegmaticky pousmějete novinářské stupiditě. Horší ale je, že se prostřednictvím mizerné novinařiny dá velice zdatně vědomě i nevědomky manipulovat veřejným míněním a v podstatě tak psát vlastní verze událostí. V posledním týdnu se takové zásadnější události staly hned dvě, o kterých se chci/musím zmínit. A protože těch méně závažných je v médiích neustále k dispozici více než dost, přihodím i jednu takovou.
