Living at the edge of the world

Tak, jak už bylo zmíněno o něco níže, nám minulý víkend proběhl další Trpaslicon.

Faktem je, že letošní ročník ve znamení beznaděje byl opravdu velice beznadějný. Pro nemoc nemohl přijít Ivo Šmoldas, posléze ani Jiří Prágr (velká škoda, konečně by někdo mohl mluvit o čerstvých zážitcích z dabingu nějakého britcomu) a nakonec dokonce ani veterán Trpasliconů Kamil Halbich. Já byl v týdnech před Trpasliconem pro změnu natolik zavalen prací, že jsem neměl vůbec čas na přípravu přednášek a ještě víkend před Trpasliconem jsem zvažoval, zda své přednášky úplně nezrušit. Nakonec se mi je s vypětím všech sil povedlo jakž takž připravit, byť tedy zejména páteční seriálovou jsem si víceméně připravoval ještě přímo na místě a i tak jsem byl připravený hůř, než by se mi bývalo zamlouvalo.
Klasické zapojení a zprovoznění techniky letos proběhlo vcelku dobře – už jsem byl připraven na takřka každou alternativu, takže málem nedošlo k žádnému většímu překvapení. Říkám málem, protože to se nakonec konalo – v pět hodin odpoledne se ukázalo, že nemáme kabely pro propojení mixážního pultu s reproduktory. Jde samozřejmě o dost speciální kabely, se kterými vám nepomůže jen tak nějaká Hypernova nebo Electroworld. Nakonec se zdařilo alespoň částečně – jeden kabel se mi podařilo poskládat různým pospojováním z těch, které byly k dispozici, a druhý…no, silně jsem improvizoval a měl jsem dojem, že se podařilo, ale kupodivu až v sobotu večer jsem zjistil, že onen kabel prostě nefunguje, takže celou dobu běžíme jen na jednu reprobednu…Zvláštní je, že bych býval opravdu dal ruku do ohně za to, že v pátek ta moje improvizace ještě fungovala. Každopádně mě na to, že jedna reprobedna nehraje, za celou dobu vůbec nikdo neupozornil a já to zjistil víceméně náhodou. Přispělo to k problémům, o kterých se zmíním dál…
V pátek večer samozřejmě proběhlo klasické zahájení, poté přednáška o historii Trpasliconu (vážně by chtěla trochu předělat a hlavně aktualizovat) a než jsem se nadál, přišla řada na mou seriálovou přednášku. Pravděpodobně (ale neslibuji) tu v relativně dohledné době napíšu víc, ale alespoň pro zvědavé – na řadu přišel seriál The Prisoner (ano, ten legendární seriál z roku 1967) a posléze už aktuální seriály Dead Set, True Blood, Dollhouse, Knight Rider 2008, Tripping the Rift, Fringe a The Mentalist.
Sobota pro mě skutečně začínala až v poledne, kdy jsem měl svou druhou letošní přednášku, tentokrát pojatou jako seznámení s humorem Sachy Barona Cohena a zejména jeho alter egu Alimu G. Jak jsem předpokládal, většina lidí zná Aliho G pouze z celovečerního filmu, který před časem vyšel na DVD i u nás, ale skutečnou Da Ali G show nezná prakticky nikdo. Což je škoda, protože mi přijde nesrovnatelně zábavnější než zmíněný film. Ale nakonec, právě z tohohle důvodu jsem tu přednášku dělal. Troufám si tvrdit, že měla poměrně slušný úspěch. Pro její účely jsem překládal hodinu a půl dlouhé střihové DVD Ali G Innit – Ali G je samozřejmě vcelku nepřeložitelný, ale zkrátka jsem se pokusil. Snad to nedopadlo úplně špatně (lidé se smáli tam, kde měli, tak snad ne – jinou zpětnou vazbu nemám). Možná ty titulky časem dám k dispozici, musím si to ještě promyslet (ne, že bych nechtěl, ale poslední dobou to začíná být krapet riskantní).
Odpoledne měla přednášku o seriálech z tak trochu jiné strany Draculka, která pracuje pro televizi Prima a pouštěla ukázky ze seriálů, které se objeví na nové stanici Primy Cool TV. Pokud si dobře vzpomínám, k vidění byly seriály Angel, Eureka, Pushing Daisies, Chuck, My Name Is Earl, Heroes, Big Bang Theory, americký The Office, sitcom Back To You a konečně Futurama. Zčásti to bylo pro mě trochu legrační, protože některé z těch seriálů jsem den předtím pomlouval za to, jak se zkazily ;) Všechny ukázky byly samozřejmě dabované – od Draculky tam padla informace, že duální vysílání (pokud jsem to dobře pochopil, tak tím bylo myšleno digitální – protože u analogového to pochopitelně rozhodně neplatí) není v současné době u nás technologicky možné a investice do něj by byla příliš vysoká, než aby o ní někdo uvažoval. Co se mě týče, tak mohu zmínit pouze dva seriály – dabing Big Bang Theory mi připadal velice nešťastný – Hámu s Wehrenbergem v hlavních rolích jsem měl od sebe problémy odlišit a vůbec ty postavy působily hodně ochuzeně (pochopitelně zejména Sheldon, který na hlase stojí mnohem víc). Penny mi taky nepřišla příliš zdařilá a Rajesh má sice přízvuk, ale v těch pár větách, co jsme viděli, na mě působil spíš jako Vietnamec (a asi bych to moc dlouho poslouchat nevydržel). Snad jen Wolowitz příliš neutrpěl – ono namluvit podobného slizouna zřejmě není až tak těžké. No a tím druhým seriálem je Futurama, jejíhož dabingu jsem se VELMI bál – ale kupodivu dopadl překvapivě dobře, tedy alespoň soudě podle toho mála, co jsme viděli. Profesora samozřejmě mluví Dalimil Klapka, který má na podobné postavy monopol. Bendera mluví český House, Martin Stránský, a přinejmenším z těch asi dvou vět, co jsme slyšeli, to je mnohem menší průšvih, než by jeden automaticky, s ohledem na jedinečný hlas Johna DiMaggia, čekal. Naopak, znělo to velice dobře. Největší problém jsem měl s namluvením Leely, která zní…nevím, jak to popsat, ale jediný termín, který mě napadá, je „slepicoidně“.
Večer byl pochopitelně ve znamení dabérů, kterých, jak už jsem uvedl, se letos bohužel sešlo méně, takže to podle toho vypadalo – byli jsme nuceni hodně improvizovat, protože, jak už bylo zmíněno, tam citelně chyběl Jiří Prágr s aktuálními zkušenostmi z nového dabingu Černé zmije. Naštěstí to dost zachraňoval klasický showman Martin Sobotka, zejména svými vzpomínkami a spekulacemi o loňském roce, kdy Trpaslicon místo něj navštívil podivínský Evžen Tanenbaum, kterého si většina z nás stále velice dobře pamatuje.
Neděle pak obvykle bývá dopoledne velmi odpočinková, takže nás Magistr Babica Kelly naučil uvařit si k nedělnímu obědu pravé vindaloo a posléze jsme se mohli dívat na epizody sitcomu How I Met Your Mother, kde hraje NEIL PATRICK HARRIS!! (příznivci Harolda a Kumara jistě zbystřili). Mimochodem, co se vaření vindaloo týče – Magistr Kelly na konci přidal do vindaloo trochu octa jakožto tajnou přísadu, na kterou přišel úplnou náhodou. Později jsem se od něj dozvěděl, jak k tomu došlo – prostě si do jídla jednou během vaření ocet zvrhl :) Inu, kulinářské umění je napůl magie a napůl náhoda…
No a pak už v zásadě jen organizátoři spáchali sebevraždu a coby zombies posléze vyklidili prostory a odjeli domů definitivně zemřít do postelí.

Nicméně, teď ještě dvě omluvy:
V první řadě bych se chtěl omluvit těm, kterým jsem nějakým způsobem kecal nebo zasahoval do přednášek, zejména tedy Draculce (byť s tou jsem obvykle mluvil v pauzách a čistě „interně“) a oné slečně, která dělala přednášku o hudbě v Červeném Trpaslíkovi. Já si zkrátka nemůžu pomoct a každou chvíli musím něco komentovat. Vězte, že mě za to nesnášeli už učitelé ve škole, takže je velice pravděpodobné, že se nezměním ;) Na druhou stranu je pravda, že zmíněná hudební přednáška mi přišla jako dost promeškaná šance, protože by se asi dala udělat mnohem líp a hlavně by se daly zmínit věci, které tam letos vůbec nezazněly. Ale pravda je, že dotyčná slečna se rovnou sama přiznala, že není připravena, takže jí to asi nelze moc vyčítat. Pořád jistě lepší takováhle přednáška než žádná.
Pak se ale musím omluvit taky naprosté většině návštěvníků conu za mnohem nepříjemnější věc – mizerné ozvučení při dabérech. Částečně za to mohla zmíněná nefunkční reprobedna, částečně za to mohli (jako každý rok) také sami dabéři – neustále těmi mikrofony mávali, hýbali sem tam, pokládali je, zvedali atd. – to všechno má pochopitelně na výslednou kvalitu zvuku, zejména v akusticky tak strašlivé a na vazbu zoufale náchylné místnosti, jakou je tělocvična, nemalý vliv. Ale tím se rozhodně nechci zbavovat odpovědnosti – celé řadě věcí by se bývalo dalo předejít. Souvisí s tím například i tragikomická skutečnost, že jsem se už dlouho před conem dožadoval toho, aby na letošek byly k dispozici mikrofonové stojany, které by leccos zlepšily – jenže to, že jsme je nakonec skutečně k dispozici měli, jsme zjistili až v neděli při nakládání věcí do auta ;) No, stane se. Každopádně se zkrátka za ten zvuk při dabérech omlouvám – berte to tak, že letos jsme se s ozvučením dostali z fáze, kdy jsme měli všemožné výslovně technické problémy, do fáze, kdy budeme řešit především kvalitu. Za sebe slibuju, že jsem už věnoval hodně času přemýšlení o tom, kde došlo k jakým chybám, a že se jich za rok pokusím co nejvíc vychytat či na ně alespoň snad budu připravený. A to se mimochodem týká technického zajištění tělocvičny obecně – snad to příště bude lepší nejen po stránce zvuku. Buďte k nám shovívaví – řadu věcí jsme zkrátka nuceni řešit improvizovaně a občas i výslovně ze svého (což je samozřejmě v případě techniky a příslušenství k ní problematické dvojnásob, zejména jde-li o věci, které po zbytek roku jinak vůbec nevyužijete).

Takže pro ty, co měli problémy s porozuměním dabérům – dabéři na Trpasliconu 2009 (MP3, 33MB). Ten záznam také není dokonalý, ale pravděpodobně je mnohem lepší než cokoliv, co bylo slyšet přímo v tělocvičně.

No a pak je tu samozřejmě také pár fotografií (na kterých je bohužel až příliš poznat, že na fotografování na Trpasliconu opravdu povětšinou nemám příliš času)

Tak zase za rok.

1 člověku se článek líbí.

Znelíbit