On už o tom sice psal před pár dny Newton, ale protože jsem téhle hříčce propadl a říkal jsem si, že bych mohl nalovit pár dalších obětí, tak tedy:
Complements. Geniálně jednoduchý logický rychlík (jak už to tak u logických rychlíků bývá).
Dlužno dodat, že primárně je to hra pro dva hráče, což jsem zatím nevyzkoušel (ale ono je to možná lepší), takže budu mluvit jen o hře pro jednoho. Shora vám napadá vrstva různobarevných a různě velkých koulí, ke kterým se potom shora uprostřed obrazovky zvolna snáší ‚dělo‘, střílející tytéž různobarevné a různě velké koule. Úkolem hry jednoho hráče není nic jiného, než všechny koule co nejrychleji zlikvidovat dříve, než dělo klesne na úroveň nejvyšších z nich. Koule stejné barvy se totiž k sobě při dotyku trvale pojí a vytvářejí jakési ‚molekuly‘. Spoje mají jinou barvu (je pevně daná podle toho, jakou barvu mají ty spojené, nemění se náhodně), která vám prozrazuje, kterou barvu potřebujete k jejich zrušení. To ovšem nenastane jen tak samo od sebe, když se koule těchto dvou různých barev dotknou. K tomu je potřeba speciální průhledná kulička, která se váže při vystřelení na kteroukoliv barvu a následně pak na sebe je schopna navázat jak koule dané barvy, tak i barvy ‚rušící‘, čímž dojde k likvidaci všech kuliček k ní v ten okamžik navázaných. V praxi to je na pochopení mnohem jednodušší, než to teď asi zní.
Dělem je možné otáčet v rozsahu 180 stupňů a vybírat tak úhel, kterým příští kouli vystřelíte. Přidržením tlačítka ‚výstřelu‘ pak můžete ovlivňovat velikost (a potažmo hmotnost) koule, kterou vystřelíte – platí zde základní fyzikální zákony, takže čím větší/těžší koule, tím průraznější je (ale samozřejmě tím víc cenného místa po dopadu zabere). Funguje tu také gravitace a setrvačnost a spoje, kterými jsou koule navzájem propojené, jsou do jisté míry elastické (trochu něco jako ve hře Tower of Goo). Dělo vás současně informuje o tom, jakou barvu budete právě střílet (takovou barvu má jeho kulovitá část) a jaká bude následovat (tak je vybarvena šipka v něm).
Krom barevných a průhledných kuliček tu jsou ještě koule černé – ty se umí navázat na libovolnou barvu, ale následně slouží jako zábrana, na ně se už žádná z koulí nepřichytí – a velice vzácné koule bílé, které se jsou schopny navázat na libovolný počet kuliček kterékoliv barvy, a jakmile k tomu dojde, zachovají se jako koule průhledná, ke které se právě připojila kulička potřebné doplňkové barvy – zlikvidují všechno, co je k nim v danou chvíli navázáno.
A konečně posledním prvkem, který hráči umožňuje do hry jistým způsobem zasahovat, je třesení. Pokaždé, když úspěšně zlikvidujete nějaký kuličky, se vám po stranách děla zvednou sloupce ‚třesometru‘. Poté, pokud jsou dostatečně vysoké, můžete jednou klávesou herní plocho zatřást, takže se může zadařit napojit k sobě kuličky, které byly těsně vedle sebe, nebo shodit nějaké shora hromady dolů, do nějaké vhodnější pozice.
Co se týče hry pro dva hráče, pak jsem ji, jak jsem se zmiňoval, ještě nezkoušel, ačkoliv je v podstatě hlavním herním režimem (mimochodem, dá se hrát i proti AI, nepotřebujete lidského protivníka), nicméně v principu jde o totéž – likvidujete ve svém poli barevné kuličky a čím úspěšnější jste, tím hůř se vede protivníkovi.
A to je VŠECHNO. Dál už je to jen na vás. Ovšem pozor, je to SILNÉ návykové…
