Living at the edge of the world

Teď jsem na Lapiduchu narazil na nově založený klub ‚CENZURA ZDE PROBÍHÁ‘ a ze zvědavosti, kdo se se kterým adminem pohádal, jsem kliknul. Předčilo to moje očekávání:

„Včera jsem založil do kategorie TELEVIZE klub s názvem CENTRÁLNÍ MÉDIA a byl ihned smazán bez vysvětlení.Lapiduch se chová přesně tak jako centrální média-viz níže.

REDAKCE MÉDIÍ MAJÍ POVINNOST PUBLIKOVAT I NÁZORY, S NIMIŽ NE VŽDY SOUHLASÍ. SVOBODA TISKU JE ZARUČENA ÚSTAVOU ČR, MEZINÁRODNÍM PAKTEM O OBČANSKÝCH A POLITICKÝCH PRÁVECH PUBLIKOVANÉ VE VYHLÁŠCE MZV Č. 120/196 SB. A LISTINOU ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD VYHLÁŠENOU POD Č. 23/1991 SB. KAŽDÝ MÁ PRÁVO VYJADŘOVAT SVÉ NÁZORY . CENZURA JE NEPŘÍPUSTNÁ. Čelní představitelé se tváří , že se nic neděje, že to je normální a oni za nic nemohou.Lidská práva jsou jen na papíře, coby jakési sci-fi, které není dosažitelné.
Média jsou pouze DOKONALÝM NÁSTROJEM LŽI a PODVODNÉ MANIPULACE. Doufám, že už loutkolidé dálkově ovládaní vlnami z Temných světů přijdou na svůj nedobrý stav, probudí se, a začnou NA SOBĚ pracovat OTEVÍRÁNÍM DUCHOVNÍHO SRDCE. Pak nebudou už tyto ovládací hrubovibrační média z pekel, ale štestí, radost, láska a kvalitní život v NEBI.Více na našem webu(www.andele-svetla.cz)-v MENU-ovládací programy
V našich zemích jsou to noviny, časopisy, televize a rozhlas, kde je řádově z 80 % celého rozsahu zlo a násilí (včetně boje o peníze – majetek).“

Samozřejmě, klasické žvásty o dobru, světlu a temnotě. Nicméně mi jde o něco jiného. Podobné příspěvky se v situaci, kdy někde někomu něco smažou, objevují v podstatě pravidelně (jen to třeba není prokládané Aštarem). Fascinuje mě to. Znám takových lidí nemálo (a strávil jsem dohady s nimi bohužel nemálo času – tedy s těmi lehčími případy, kde se zdá, že by mohla být ještě naděje).
Je to vždycky stejné, ať jde o kometáře na vašem soukromém blogu, na vašich stránkách, ve vámi moderovaném diskusním klubu, kategorii, nebo třeba pokud vlastníte celý diskusní server (poslední možnost nicméně znám jen z pozorování, nikoliv na vlastní kůži, naštěstí). Vytvoříte si SVŮJ blog, klub, server. Jako jeho zakladatel/správce na něm definujete SVÁ pravidla chování (která mohou, ale nemusí být někde sepsaná). Začne provoz. Dříve nebo později se objeví někdo, kdo ty pravidla svým komentářem či příspěvkem poruší. Možná to pro tentokrát přejdete. Možná ho požádáte, ať to znovu nedělá (což se docela často míjí účinkem, nebo to zafunguje přesně naopak). A možná prostě nemáte náladu to řešit, takže zkrátka a jednoduše problematický příspěvek smažete.
To je samozřejmě obrovská chyba. Tím totiž dotyčného vyprovokujete. Tím, že jste si dovolili smazat to, co on vytvořil, jste přešli do osobní roviny. Je úplně jedno, že jste smazali nesouvislé blábolení, že jste v tématicky zaměřeném klubu smazali osobní hádku dvou návštěvníků, že jste po několika upozorněních a prosbách smazali příspěvek, který svou délkou několikanásobně přesahoval rozumnou míru v dané diskusi běžně dodržovanou. Rozpoutá se peklo.
Dodnes jsem nepochopil, proč přesně se cenzurou, svobodou projevu a podobnými věcmi nejvíce ohání ti, kteří naprosto ignorují jakákoliv pravidla. Často jsou na to dokonce hrdí, zažil jsem výroky typu ‚já se nepodělal ani před komunisty, mně nebude nikdo určovat, jak se mám chovat a co mám psát!‘. Nakolik to chápu, pak pro podobné lidi je termín ‚svoboda‘ v zásadě synonymem slova ‚anarchie‘ – každý si bude dělat, co se mu zachce, a nikdo nebude nikomu říkat, co smí nebo nesmí. Zajímalo by mě, jestli si zastánci těchhle názorů uvědomují, jak by to tu velmi rychle vypadalo, kdyby se podobný model aplikoval v praxi. Přiznávám, že bych to opravdu nechtěl zažít (jakkoliv bych – znovu – nechtěl zažít ani druhý extrém). Ke kterému je ten, kdo danou věc smazal, ostatně často přirovnáván – stává se z něj běžně cenzor, komunista, fašista.
Současně mě ale fascinuje, že si podobná individua běžně pletou soukromé vlastnictví s veřejným, a jak dokonale mají obvykle nastudovány související zákony. Viz citovaný příspěvek – jeho autor naprosto evidentně nepochopil skutečnost, že to, že je něco veřejně přístupné ještě neznamená, že je možné se při nedodržování tamních pravidel ohánět jakýmisi vyhláškami, pakty či Ústavou, že servery jako Lopuch a Lapiduch mají soukromého majitele a že ten v žádném případě není povinnen žádnou svobodu projevu a ignorování pravidel tolerovat. natož zaručovat. Zase, v tomhle případě jde sice o extrém, ale podobné chování vídám až příliš často. Že existuje svoboda projevu ještě neznamená, že někdo zmůže něco proti tomu, pokud například na svém serveru budu bez upozornění mazat všechny příspěvky, které nejsou psány s diakritikou, nebo třeba takové, které mají na konci vykřičník. Je to můj server a tudíž moje právo. Právem návštěvníka je na něj nechodit a myslet si o mě, co chce.
Takže je vlastně možná docela škoda, že jde jen o virtuální prostor. I ta nejtolerantnější a nejmírumilovnější skupina lidí vás totiž v reálném světě může ze svého setkání vyrazit, pokud se jim nebude vaše chování líbit, a i v té nejsvobodnější zemi můžete za nerespektování základních pravidel skončit velice rychle za mřížemi. Naštěstí.

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit