Rovnou se omlouvám za ten titulek, nejde tu o to, že bych se tu chtěl nějak mermomocí trefovat zrovna do Lupy – jsou to stránky, které mi jsou jako valná většina českých médií v zásadě celkem ukradené a to, co publikují, mě v zásadě příliš nezajímá. Na druhou stranu, jedním z důvodů, proč mi je valná většina českých médií celkem ukradená je i to, o čem se tu chystám psát.
O co tedy jde? Inu, někdy v průběhu tuším minulého týdne jsem se zase jednou přimotal k jedné z mnoha nekonečných diskusí o homeopatii. Jeden z diskutujících tam argumentoval oním u zastánců „alternativní medicíny“ poměrně častým argumentem – „že něco nedokáže současná věda vysvětlit ještě neznamená, že to nemůže fungovat“. Což mimochodem není úplně pravda – současná věda dokáže homeopatii vysvětlit velice dobře (placebo efekt), ale to je koneckonců vedlejší, ostatně dotyčný si beztak evidentně myslel také například to, že „před 500 lety si lidi mysleli, že je Země placatá“ (přičemž už třeba Aristoteles 300 let před Kristem prokázal, že je kulatá), a ani evidentně neměl tušení, že placebo efekt funguje i u nemluvňat nebo u zvířat (byť tuším zatím přesně nevíme jak a proč).
Ale o to nakonec nejde. Podstatný tu byl odkaz, kterým dotyčný celou diskusi zakončil ve smyslu (pokud jsem to tedy správně pochopil) „vědci/vzdělaní lidé se v minulosti mnohokrát tragicky mýlili“. Konkrétně odkázal na jeden z dílů seriálu Neslavné výroky slavných, který publikovala Lupa, a celé to doprovodil prohlášením, že „nebude zkoumat pravost těch výroků, ale na Lupě snad nepíšou bláboly a nevyšlo to 1. dubna“.
No a protože já mám jisté zkušenosti s tím, jak média fungují, a taky s tím, jak to bývá s podobnými „slavnými citáty“, tak – jak jste už asi uhodli – jsem se na rozdíl od dotyčného pravost těch výroků zkoumat rozhodl. Ne nijak kdovíjak podrobně – i když to možná bude vypadat, že jsem tomu věnoval hodně času, není to tak úplně pravda. Věnoval jsem tomu času relativně málo (pravděpodobně méně, než mi teď zabere psaní tohohle blogpostu) – čemuž odpovídají výsledky. Určitě by se dalo jít mnohem více do hloubky. Ale na druhou stranu, evidentně jsem tomu věnoval mnohem víc času než autor článku.
Pusťme se nicméně do toho.
Boston Globe, 1865: „Dobře informovaní lidé vědí, že je nemožné přenášet hlas po drátech, a že kdyby to přeci jen bylo možné, nemělo by to žádný praktický užitek.“
Hned první citát je hodně zajímavý případ. Když jsem se pokoušel dohledat zdroj, zjistil jsem, že neexistuje jednoznačně identifikovatelný autor (což u citátů není dobré znamení). Lupa (a s ní spousta dalších zdrojů) uvádí jako autora deník Boston Globe. Řada jiných zdrojů ale zmiňuje Boston Post. A ještě další zdroje pro změnu zmiňují pouze „neidentifikovaný bostonský deník“. Nakonec se mi podařilo zjistit, že onen citát je podle všeho zprostředkovaný – zmínil ho Edisonův asistent Francis Jehl ve své knize Menlo Park Reminiscences z roku 1936, a odtud se podle všeho šířil dál. Takže záleží na tom, zda důvěřujete Edisonovu asistentovi, že si onen již tehdy 70 let starý citát náhodou když už ne nevymyslel, tak alespoň trochu nepřibarvil.
Je tu ale ještě jedna zajímavá věc. Nejkontroverznější částí onoho citátu alespoň mně osobně přijde ten dodatek „kdyby to přeci jen bylo možné, nemělo by to žádný praktický užitek“. A právě na tom je zajímavá jedna věc – v naprosté většině zdrojů (byť pravda ne ve všech) včetně citátů Jehlovy knihy právě tenhle dodatek zcela chybí. Uvedená věta v nich zní celá takto: „Vzdělaní lidé vědí, že není možné přenášet lidský hlas po drátech způsobem, jakým jsou po nich přenášeny čárky a tečky a signále Morseova kódu.“
Závěr: zhodnoťte si sami. Já osobně mám o věrohodnosti tohoto citátu nemalé pochybnosti.
Prezident Rutheford B. Hayes o telefonu, 1876: „Je to velký vynález, ale kdo by to mohl chtít využívat?“
Další zajímavý případ. Jak si lze domyslet, jelikož se jedná o prezidenta a poměrně kontroverzní výrok, je pochopitelně poměrně hodně rozšířený. Což znamená také, že zdaleka nejsem sám, kdo se o věrohodnost tohoto výroku zajímal. A stručně řečeno – jak se zdá, neexistuje žádný spolehlivý zdroj, který by věrohodnost tohoto výroku dokládal. Ovšem naopak existuje poměrně velké množství skutečností, které jeho věrohodnost přinejmenším řádně nahlodávají. Jak se zdá, prezident Hayes si nechal v červnu 1877 Alexanderem Grahamem Bellem telefon předvést a byl z něj dle poměrně spolehlivých zdrojů poměrně nadšený, a o pouhé čtyři měsíce později ho nechal zavést do Bílého domu. Znamená to, že někdy v předchozích několika měsících (telefon byl vynalezen jen o pár měsíců dříve a patentován v lednu 1877) něco takového nemohl říct? Jistě ne. Ale upřímně, ze všech ověřitelných popisů byl Hayes někým, koho bychom dnes označili za „early adoptera“. Nedává mi příliš smysl, aby udělal takový myšlenkový kotrmelec.
Závěr: Troufal bych si na základě výše uvedeného tento citát prohlásit za fiktivní.
Interní zpráva Western Union o telefonu, 1876: „Ten telefon má příliš mnoho nedostatků, než aby mohl být považován za prostředek komunikace. Pro nás nemá absolutně žádný význam.“
Opět velmi často šířený citát. Bohužel se opět zdá, že se jedná o fabulaci, vytvořenou složením několika různých příhod. Neexistuje žádný spolehlivý zdroj, který by existenci tohoto citátu spolehlivě potvrzoval. Navíc se verze, která je nejčastěji k dohledání, opět liší od té uvedené. Pokud vás zajímá více, tady je jeden odkaz na článek o tom, jak zmíněný citát patrně vznikl.
Závěr: Osobně bych o věrohodnosti uvedeného citátu velice pochyboval.
William Preece o telefonu: „Američané možná potřebují ten telefon, ale my máme dost poslíčků.“
Tohle je velice sporný případ. Jediným dohledatelným zdrojem onoho citátu se zdají být zmínky o tom, že dotyčný něco v tomto smyslu prohlásil, ale nezdá se, že by existoval nějaký konkrétní přímý zdroj. I ty zdroje, které existují, však uvádějí trochu jiné znění (překvapí to ještě?), které podle mého názoru vyznívá o dost jinak. Preece podle všeho nehovořil o praktickém použití telefonu jako takového, ale o jeho použití v Británii, v rámci čehož prohlásil, že „v Americe je nicméně jiná situace, která použití podobných zařízení vynucuje mnohem více než u nás. V naší zemi je nadbytek poslíčků a podobných služeb. V Americe je po nich naopak poptávka.“
Závěr: Prohlásil bych tento citát za autentický, ale s jistými výhradami – podle všeho řekl dotyčný něco poněkud jiného.
Žalobce Lee De Foresta, 1913: „v mnoha článcích a vlastních prohlášeních tvrdil, že bude brzy možné přenášet lidský hlas přes Atlantik. Na základě těchto absurdních a zcela zavádějících tvrzení pak byla neznalá veřejnost přesvědčována, aby si koupila akcie jeho společnosti“
Další zapeklitý případ. Dle očekávání je přímý zdroj takřka nemožné dohledat, vždy se jedná jen o zprostředkované citáty. Jak se zdá, nejspolehlivějším zdrojem tohoto citátu je kniha Gleasona Leonarda Archera s názvem History of Radio to 1926, kterou v roce 1938 vydala American Historical Society. I tak se ale pořád jedná o zprostředkovaný citát, jehož věrohodnost může být všelijaká. Navíc se tu objevují potenciální nesrovnalosti stran onoho soudního sporu, protože alespoň letmým pohledem se zdá, že v roce 1913 byl uvedený soudní spor (který podle všeho nebyl ani tak proti De Forestovi, jako proti jeho obchodnímu společníkovi) už dávno vyřešený. Ale je docela dobře možné, že to jen chápu špatně a ve skutečnosti se vše táhlo podstatně déle. Tohle je rozhodně případ, kdy by asi bylo třeba se do historických dokumentů a literatury ponořit podstatně více, pokud by člověk chtěl najít jednoznačnější informace. Ale letmým pohledem vše působí poněkud rozpačitě.
Závěr: Podobně jako předchozí případ – řekl bych, že je to přinejmenším možné, ale s jistými výhradami.
T. Craven o komunikačním satelitu, 1961: „Není prakticky žádná šance, že by telekomunikační družice mohly být využity k poskytování lepších telefonních, telegrafních, televizních či rozhlasových služeb v rámci USA.“
Opět podobné většině předchozích případů – zmíněný citát je uváděn mnoha zdroji na mnoha místech, ale nepodařilo se mi dohledat žádný dostatečně spolehlivý zdroj. Všechny zdroje, na které jsem narazil, zmíněný citát uváděly stylem „jedna paní povídala, že jiná paní povídala“. Opravdu se mi nepodařilo najít jediný případ, který by alespoň trochu důvěryhodně uváděl jednoznačný zdroj a znění.
Závěr: V tomto případě bych si o věrohodnosti citátu troufal spíše pochybovat. Přinejmenším mám podezření, že je vytržený z kontextu a poněkud zkreslený, podobně jako třeba citát Williama Preece.
Dennis Gabor o faxu, 1962: „Přenos dokumentů po telefonních drátech je principiálně možný, ale potřebné zařízení je tak drahé, že to nikdy nebude k praktickému použití.“
Vím, že se pořád opakuji, ale i tohle je poměrně zajímavý případ. Předně, článek na Lupě výslovně tvrdí, že výše uvedené Gabor napsal ve své knize Inventing the Future. Nemám sice tuto knihu k dispozici přímo, abych ji sám prošel, ale na Google Books existuje prohledávatelná verze a je mi líto, vyhledávání klíčových slov onoho citátu (respektive jeho anglické verze, pochopitelně) dává přesně 0 výsledků. Většina zdrojů mimo Lupu sice netvrdí, že se tento citát vyskytuje v oné knize (a mám podezření, že tahle chyba vznikla mizerným překladem), ale stejně tak neuvádí ani žádný spolehlivý zdroj či alespoň příležitost, při které onen výrok zazněl.
Závěr: V tomto případě jsem opravdu bezradný. Osobně bych se klonil k tomu, že se nejedná o autentický výrok, nicméně je docela dobře možné, že Gabor něco takového někdy řekl. Navíc je docela dobře možné, že ta nejkontroverznější část výroku, tedy ono „nikdy nebude k praktickému použití“, je opět jako v některých dalších případech poněkud zkreslená. I když, upřímně…i pokud ne, tak mi to nepřijde jako kdovíjak kontroverzní výrok, pokud si to zasadíte do kontextu doby.
Lord William Thompson Kelvin o rádiu, 1897: „Rádio nemá budoucnost.“
Tenhle případ se velmi podobá případu údajného citátu o telefonu prezidenta Rutheforda Hayese. Jedná se o velice rozšířený citát, pro který se mi ale nepodařilo dohledat žádný dostatečně spolehlivě působící zdroj. Naproti tomu ale ze stejného období existuje řada velice dobře zdokumentovaných Kelvinových výroků, ve kterých vyjadřuje své nadšení a podporu pro bezdrátové komunikace. Opravdu vám přijde pravděpodobné, že by takový člověk zničehonic prohlásil něco tak radikálně odlišného? Mně ne, je mi líto.
Závěr: Troufal bych si výše uvedený citát označit za zcela fiktivní, a to bez větších pochybností.
David Sarnoff o bezdrátové komunikaci, 1921: „Bezdrátový music box nemá žádnou komerční hodnotu. Kdo by platil za zprávu, která není posílána nikomu konkrétnímu?“
Dost možná nejbizarnější případ ze všech v článku uvedených citátů. David Sarnoff jakožto jeden z průkopníků bezdrátové komunikace věnoval nemalé úsilí realizaci svého „bezdrátového music boxu“, takže představa, že by navzdory tomu pronesl výše uvedený výrok, je přinejmenším podivná. A jak se zdá, právem – valná většina zdrojů totiž jako autora neuvádí samotného Sarnoffa, ale jeho obchodní společníky, které se Sarnoff pokoušel naklonit na svou stranu pro realizaci svého snu. A najednou to celé dává mnohem větší smysl.
Závěr: Dle mého názoru takřka jednoznačně fiktivní.
Thomas Alva Edison o rádiu, 1922: „Tohle rádiové šílenství časem odumře.“
Nepříliš dobře přeložený výrok, ke kterému není vlastně ani moc co říci. Je ho plný internet do té míry, že si ho můžete koupit i na plakátech, ale navzdory tomu se mi prostě nepodařilo najít žádný spolehlivý zdroj. A ať už má Edison jakoukoliv pověst, nějak si nedokážu představit, že by byl stran bezdrátové komunikace takhle skeptický. Možná jsem naivní.
Závěr: Dle mého názoru fiktivní.
Lee De Forest o televizi, 1926: „I když teoreticky a technicky je televize možná, po komerční a finanční stránce to považuji za nemožné, za něco kde nemá smysl ztrácet čas s nějakými úvahami.“
Ani k tomuhle vlastně není moc co říci. Zdá se, že Lee De Forest tohle skutečně řekl – původní citát se nepatrně liší, ale ne natolik, aby to bylo zásadní.
Závěr: Nepovažuji ten výrok za kdovíjak kontroverzní, ale ano, podle všeho autentický.
Darryl F. Zanuck o televizi, 1946: „Televize se neprosadí, protože lidi by brzy unavilo zírat každý večer na dřevěnou bedýnku.“
Opět není příliš co rozebírat, zdá se, že existují dostatečně důvěryhodné zdroje, na jejichž základě lze uvedený výrok považovat za autentický.
Závěr: Autentický.
May Sommerville o televizi, 1948: „Televize se neuchytí, je to jen planý pokus“
Do třetice citát, který je v zásadě zbytečné nějak více rozebírat, snad jen s výjimkou nepříliš dobrého překladu („flash in the pan“ není „planý pokus“, ale spíše něco jako „módní výstřelek“, něco, co je sice momentálně velice populární, ale záhy po tom neštěkne ani pes). Nicméně tedy ano, zdá se, že to je skutečně autentický výrok.
Závěr: Autentický.
Robert Millikan o atomové energii, 1928: „Není vůbec pravděpodobné že člověk někdy dokáže vykřesat z atomu nějakou energii. Zbrklá představa využití atomové energie jako náhrady za vyčerpané zásoby uhlí je zcela nevědeckou utopií, dětinskou představou.“
Může se to zdát poněkud překvapivé, s ohledem na to, kdo Robert Millikan byl, ale zdá se, že se skutečně jedná o autentický výrok, zdroje pro něj existují vcelku důvěryhodné. Jen je třeba zdůraznit, že byl dle mého názoru poněkud vytržený z kontextu a působí tak o něco kontroverzněji. Po výše citované větě totiž následovala další: „Příroda do naprosté většiny prvků, z nichž svět sestává, zabudovala několik pojistek, a tyto prvky tak v rámci procesu svého rozpadu nemohou vydat žádnou energii.“
Závěr: Autentický, ale s výhradou.
Ernest Rutherford o atomové energii, 1933: „Energie produkovaná atomem je velmi slabá. Každý, kdo očekává nějaký významnější zdroj energie z transformace atomů, je snílek.“
K tomuhle opět není příliš co říci – zdá se, že se skutečně jedná o autentický výrok.
Závěr: Autentický.
Winston Churchill o atomové energii, 1939: „Atomová energie se možná vyrovná našim dnešním výbušninám, ale je nepravděpodobné, že z ní někdy vzejde něco výrazně nebezpečnějšího.“
Opět velice pozoruhodný případ. Jedná se o údajný výrok velice slavné osoby na velice zásadní téma, takže je tohoto citátu pochopitelně plný internet. Navzdory tomu se mi ale skutečně nepodařilo najít jakýkoliv zdroj, který by autentičnost toho výroku potvrzoval. Zato se mi ale například podařilo najít poměrně spolehlivě potvrzený citát následující, který pochází z roku 1931, tedy o celých osm let před údajným výše uvedeným citátem:
„Jaderná energie je nesrovnatelně intenzivnější než energie molekulární, kterou využíváme dnes. Uhlí, které jeden člověk dokáže natěžit za den, snadno vykoná pětisetnásobek práce než onen člověk samotný. Jaderná energie je ještě přinejmenším milionkrát účinnější. Vědci nepochybují o tom, že tento obrovský zdroj energie skutečně existuje. Chybí nám pouze zápalka, která by hranici atomové energie vznítila. Tu vědci nyní hledají.“
Takže pokud bychom považovali za autentické oba citáty, jak ten doložený z roku 1931, tak onen nedoložený z roku 1939, znamenalo by to, že Churchill nejprve považoval atomovou energii za „přinejmenším milionkrát účinnější“ než energii vzniklou spalováním uhlí, aby následně o celých osm let později prohlásil, že „je nepravděpodobné, že z ní někdy vzejde něco výrazně nebezpečnějšího“ [než tehdejší výbušniny]. Přijde vám to jako smysluplný vývoj názoru člověka, který se navíc o atomový výzkum velmi intenzivně zajímal a měl přehled o aktuální situaci? Mně ani vzdáleně, je mi líto.
Závěr: Obávám se, že se jedná o zcela fiktivní citát.
Admirál William D. Leahy o atomové bombě, 1944: „To je ta nebláznivější věc kterou jsme se kdy zabývali – ta bomba nikdy nevybuchne, a to říkám jako expert na výbušniny.“
Jsem poněkud na rozpacích, protože mám o tomhle výroku jisté pochybnosti, nicméně – přinejmenším pokud budeme věřit pamětím Harryho Trumana, vydaným v roce 1955, pak ano, podle všeho se jedná o autentický výrok.
Závěr: Zřejmě autentický.
Charles H. Duell o vynálezech, 1889: „Vše, co se dá vynalézt už bylo vynalezeno.“
Poslední citát, kterým uvedený článek končí, je velice slavný a spousta z nás ho mnohokrát slyšela. Bohužel, takřka jistě se nejedná o autentický výrok. Je to uvedeno například i na anglické verzi Wikipedia záznamu o Charlesovi Duellovi, kde je uvedeno několik potenciálních zdrojů tohoto „citátu“. Jak se zdá, je jeho novodobým zdrojem kniha „The Book of Facts and Fallacies“ od Chrise Morgana a Davida Langforda, nicméně se stejný výrok objevuje už o skoro sto let dříve v humoristickém příběhu, publikovaném v magazínu Punch, ovšem bez sebemenší návaznosti na Charlese H. Duella. Trochu mi to tak připomíná onen legendární „citát“ Billa Gatese o tom, že „640kB paměti musí každému stačit“. Když jsem se s ním před nějakými pětadvaceti lety setkal poprvé, byl ještě šířen jako zcela očividný vtip, nikoliv jako autentický výrok, a snad nikdo ho tehdy za autentický nepovažoval. Jsem si jistý, že dnes byste našli nemálo lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že se jedná o autentický citát, a to navzdory skutečnosti, že ho za tu uplynulou dobu sám Gates mnohokrát popřel. I když je pravda otázka, kolik lidí ten vtip dneska vůbec ještě chápe…
Závěr: Troufám si tvrdit, že takřka jistě fiktivní.
—————-
Takže tolik asi k autentičnosti uvedených citátů a k tomu, zda „na Lupě píší bláboly“. Jak vidíte, s autentičností uvedených citátů je to až příliš často poněkud komplikovanější, a v nejednom případě se dokonce takřka jistě jedná o čisté fabulace, se kterými jejich údajní autoři nemají takřka jistě vůbec nic společného. Což je bohužel problém spousty informací, které se v médiích a vlastně obecně na internetu objevují – často jsou velmi zkreslené (ať už účelově či neúmyslně) a ani zdaleka neznamená, že pokud si něco přečtete na internetu, byť se může jednat o zdánlivě velmi důvěryhodný zdroj, nemusí to být vůbec pravda. Opravdu je dobré to mít na paměti – zejména česká média (ale pravda nejen česká) si s ověřováním informací příliš nelámou hlavu. V případě článku o neslavných citátech to samozřejmě není kdovíjak kritické, ale naprosto běžně se tyhle věci týkají i mnohem zásadnějších témat, která stojí v centru aktuálního dění a formují názory děsivého množství lidí. Například je už prakticky pravidlem, že pokud se v médiích objeví zpráva o tom, že Evropská Unie něco nařídila nebo chce zakázat, v naprosté většině případů se jedná o velmi zkreslenou informaci, a pokud si dáte trochu práce a dohledáte si zdrojové dokumenty, zjistíte obvykle, že vám z toho česká média nějakou poměrně zásadní část zatajila, nebo že si celou informaci přibarvila, aby nalákala víc rozhořčených čtenářů. Nejčastěji z takových článků například vypadne informace o tom, že danou skutečnost mohli nebo budou moci ovlivnit čeští úředníci a daný návrh přizpůsobit místním podmínkám, jenže se na to vykašlali, reakce jim trvala příliš dlouho a nestihli tudíž termín, a tak podobně. A relativně často se také z něčeho, co EU pouze navrhuje nebo doporučuje, stává najednou jako mávnutím kouzelného proutku na straně českých médií nařízení nebo povinnost. A podobným způsobem fungují v českých médiích spousty dalších klíčových témat, například valná většina nejrůznějších „uprchlických“ informací, zpráv týkajících se politiků a podobně.
Mimochodem, ta část o zdánlivě důvěryhodných zdrojích na internetu, které nemusejí být vůbec pravdivé, se zcela jistě vztahuje i na tenhle text, já se z toho rozhodně nepokouším vyčleňovat – snažil jsem se velmi důsledně o to, abych například místo „nemá žádný důvěryhodný zdroj“ psal raději „nepodařilo se mi dohledat“. Protože i když jsem se celkem snažil, to, že se mi něco nepodařilo dohledat, ještě neznamená, že by to dohledat stoprocentně nebylo možné. Naopak je celkem možné, že mi někdo, kdo měl větší štěstí anebo víc času, záhy nalinkuje odkaz na stoprocentní zdroj některého z citátů, které jsem označil za fiktivní nebo nedostatečně zdrojované. Tak to zkrátka někdy je. Důležité je jen to, aby se to pro vás nestalo standardem a pravidlem.
Ale je tu ještě jedna věc, o které je potřeba se v tomhle kontextu zmínit, a vrátit se tak vlastně na samotný počátek. Celé tohle pátrání po citátech začalo, jak jsem zmínil, v rámci diskuse o homeopatii, a uvedený článek byl linkován jako jakýsi důkaz toho, že vědci a jiní slavní lidé se evidentně velice často zásadně mýlí, nebo přinejmenším tak docela nechápou, s čím mají právě tu čest.
Přiznávám, že mi relevantnost takové snahy o argumentaci naprosto uniká, a už vůbec pak nechápu časté snahy zastánců „alternativních teorií“ (což je až na vzácné výjimky takový zaobalený název pro naprosto pomatené bláboly bez stop racionálního názoru, je mi líto) poukazovat na to, že ten a ten vědec se mýlil a tudíž to znamená, že se mýlí i nějací úplně jiní vědci v nějaké úplně jiné věci a v zásadě dost možná vůbec nefunguje celá věda jako taková.
V první řadě je potřeba si uvědomit, že my máme jednu obrovskou výhodu – díváme se na nějaké podobné z dnešního pohledu pomýlené výroky zpětně, perspektivou roku 2018. Angličtina má pro tohle hrozně hezké úsloví, které praví, že „hindsight is always 20/20“ – českým ekvivalentem je asi něco jako „po válce je každý generál“, ale ztrácí se tam ta anglická konotace s ostrostí zraku, tedy že pokud se ohlížíme směrem zpět, vidíme vždy všechno dokonale ostře a detailně. Je hrozně snadné chytat se v roce 2018 za hlavu nad tím, že držitel Nobelovy ceny před skoro sto lety prohlásil něco, co nám dneska přijde absurdní. Ale jemu to tehdy mohlo přijít relativně racionální, protože prostě neměl informace, které dnes máme my. Znamená to, že to byl špatný vědec? Nemyslím. Byl to prostě jen vědec, který pracoval s jemu tehdy dostupnými fakty a nakládal s nimi tak, jak mu to dávalo smysl. Možná mohl být ve svých výrocích méně radikální (a možná i byl, jak může naznačovat hlavní pointa celého tohoto textu), možná s ním dokonce většina jeho kolegů nesouhlasila i v kontextu tehdejší doby a tehdejších poznatků nesouhlasila – tak to ve vědě chodí. To ale ve výsledku znamená pramálo – pořád máme co do činění s člověkem, který v životě zaznamenal významné úspěchy a posunul vědu o nemalý kus kupředu.
Tohle je totiž na vědeckém výzkumu poměrně zásadní věcí – jednotlivci se mohou mýlit. To není žádné selhání daného vědce nebo dokonce vědeckého přístupu jako takového, to je jeho přirozenou součástí. Takhle věda funguje – někdo předloží nějakou teorii (což samo o sobě mimochodem obnáší mnohem více než jen to, že by si někde stoupnul před sál plný lidí a jen tak něco od boku vypálil) a ostatní ji převezmou a podrobí ji dalšímu zkoumání a ověřování. Někdy ji potvrdí a třeba rozšíří, někdy ji vyvrátí. To je zcela normální a není to žádný důkaz selhání nebo problému, tak to prostě funguje. Věda je jako skládačka o obrovském množství dílků, které ovšem nejsou na začátku všechny zatavené v jednom pytlíku, ale různě poschovávané po celé zeměkouli. Všichni se ty dílky pokoušejí hledat a občas se jim to podaří a skládačka je zase o kousek kompletnější, jen se někdy zkrátka může stát, že ten dílek, který jste posledních několik hodin považovali za levý horní roh, je ve skutečnosti roh pravý dolní, anebo že dílek, který podle vás na dané místo pasoval, ve finále patří o kousek vedle. Neznamená to, že je celá skládačka zničená nebo že ji všichni zúčastnění skládají špatně, znamená to prostě, že se váš dílek na dané místo nehodil tak dobře, jak se vám v daný okamžik zdálo. Věda je společným úsilím obrovské spousty lidí, kteří po sobě svou práci všichni navzájem mnohokrát kontrolují a ověřují a občas také opravují. I ti nejslavnější vědci mají na svém kontě řadu omylů, nebo jejich práci posléze někdo doplnil či upřesnil – jen o tom nevíte, protože to nikdo nepovažoval za podstatné.
To celé ale spoléhá ještě na jednu důležitou věc – totiž na schopnost konstruktivní reakce na protiargumenty a kritiku. Pro vědce je poměrně samozřejmé, že předloží-li mu někdo konkrétní argumenty pro to, proč jeho názory/teorie/objevy nejsou správné, pak buď – má-li je k dispozici – předloží relevantní protiargumenty, kterými své názory obhájí, nebo vezme uvedená fakta v potaz a ve své další práci je zohlední. To je taktéž zcela normální a samozřejmou součástí vědy.
Takže pokud vám zástupy lidí předkládají konkrétní argumenty pro to, proč není reálné, aby nějaká účinná látka efektivně léčila jinak než placebo efektem, protože jste ji ve svém homeopatickém přípravku zředili natolik, že z ní v celé tabletě zbylo v lepším případě pár molekul, v horším vůbec nic, bylo by na místě se zachovat obdobně, pokud chcete být bráni vážně – buď předložit relevantní protiargumenty, kterými své názory obhájíte, nebo vzít uvedená fakta v potaz.
A je mi líto, ale argumentace stylem „nemám potřebu někomu vysvětlovat, jak to funguje, protože je mi jedno, že tomu někteří nevěří“ nebo poukazování na to, jak je věda neefektivní a pomýlená, protože před sto lety nějaký vědec prohlásil něco, co je z dnešního pohledu poněkud absurdní, to prostě nejsou relevantní protiargumenty. Je mi líto, vážně ne.
Jenže vám je stejně nejspíš jedno, že je za ně já nebo kdokoliv jiný nepovažujeme.
