Living at the edge of the world

Na samém konci října jsem rušil jeden účet u bývalé Poštovní spořitelny, nyní Era. Využil jsem možnosti zrušit ho na místní Poště, protože obchodní místo Era v centru mělo do pěti, já se tam do těch pěti nestíhal dostat a už jsem ho fakt potřeboval zrušit.

Na Poště všechno proběhlo překvapivě bezproblémově. Bezproblémově do té míry, že mi přišlo až fascinující, jak snadné je zrušit prostřednictvím Pošty účet – potřebujete k tomu jenom číslo účtu a podpis. Ten by sice měl prý být podle podpisového vzoru, ale ten můj zcela určitě nebyl, protože jsem ten účet zakládal někdy před deseti lety a absolutně jsem si nepamatoval, jak jsem se na ten podpisový vzor tehdy podepsal (a můj normální podpis se za těch deset let rozhodně nezanedbatelně změnil). Upozornil jsem na to úřednici (která ten podpisový vzor ani nemá možnost zkontrolovat, nevidí ho, prostě jen přijme podepsanou žádost a přepošle ji dál), zasmáli jsme se tomu a to bylo vlastně všechno. Cestou domů z Pošty jsem ještě přemýšlel o tom, jestli by fakt bylo uskutečnitelné prostě takhle zajít na Poštu a zrušit někomu účet čistě pomocí čísla účtu a neobratně napodobeného podpisu. Dost možná bylo.

„Počítejte s tím, že než se ten účet zruší, může to klidně pár měsíců trvat. Oni vám pak pošlou oznámení o tom, že byl zrušený,“ konstatovala ještě úřednice, když jsem od okénka odcházel.

Zmínka o „pár měsících“ mě celkem zaskočila, to není úplně normální lhůta, ale OK, možná jim to z nějakého podivného důvodu fakt trvá tak dlouho, co já vím. Bylo mi to už celkem jedno, hlavně aby ten účet zrušili. Takže jsem se obrnil trpělivostí, doufal, že nebudu muset řešit problémy s podpisovým vzorem, a čekal.

Někdy na začátku prosince jsem dostal poukázku, na kterou mi na Poště měli vydat zbývající peníze z účtu – těch pár korun, co tam bylo nechaných na pokrytí manipulačních poplatků a tak podobně. Nic jiného jsem nedostal. Žádné oznámení o zrušení účtu, jak mi bylo slibováno, nic. Takže jsem čekal dál. Někdy kolem Vánoc jsem se zkoušel podívat na internetové bankovnictví, jestli bych tam třeba nezjistil, v jakém stavu účet je. Internetové bankovnictví mě odmítlo přihlásit s tím, že moje přihlašovací údaje byly zablokovány. Inu, zřejmě to zrušení účtu přece jen probíhá. Tak mi asi to oznámení o jeho zrušení pošlou až k poslednímu prosinci. Ovšem do dnešního dne stále žádné oznámení nepřišlo. Nechodily pravda už ani výpisy, nic. Žádná informace o tom, jak to tedy vlastně dopadlo.

Mezitím jsem zjistil, že v Olomouci přibylo další obchodní místo banky Era, kam si celkem bez větších problémů stíhám zajít víceméně kdykoliv. Takže jsem se tam dnes vypravil. Probíhalo to nějak takhle:

– Dobrý den. Já jsem u vás na konci října rušil účet a doteď mi nepřišlo žádné oznámení, jestli byl skutečně zrušený, tak bych se rád ujistil, že tomu tak je.
– Tak se na to podíváme. (Bere si mou občanku a začíná hledat v počítači.) To zrušení jste dělal jak?
– Vyřizoval jsem si ho na místní Poště. Oni mě sice upozorňovali, že to může trvat několik měsíců, ale přece jen už je to docela dlouho.
– (S velmi nechápavým výrazem) Pár měsíců? Cože? Výpovědní lhůta je podle smlouvy jeden měsíc.
– Já vím, mě to taky celkem překvapilo, ale takhle mi to řekli.
– Hm. Už tu ten účet vidím. Tak ten jsme v listopadu zrušili.
– A to oznámení o zrušení mi nepřišlo proč? Já tam mám jinou doručovací adresu, tak jestli nebyl problém třeba v tom? Ale ostatní korespondence mi teda normálně chodila.
– My ale žádné oznámení o zrušení neposíláme.
– Neposíláte? Aha…mně na té Poště právě říkali, že až ten účet zrušíte, tak mi přijde oznámení.
– Ne, my nic takového neděláme. Poštu nesmíte brát zas tak moc vážně. Oni jsou sice naším oficiálním partnerem, ale… Účet je zkrátka zrušený od listopadu. Stačí vám to takhle?
– Tak asi stačí, pokud tam není žádný další problém. Nerad bych, aby mi někde naskakovalo nějaké penále nebo tak.
– Ne, je to všechno v pořádku. Nashledanou.

No, a včil mudruj.

12 lidem se článek líbí.

Znelíbit