Living at the edge of the world

Neměl jsem původně v plánu se k Dark Souls tématice vracet tak záhy, nicméně poslední dobou zaznamenávám poměrně velký zájem o tuto sérii (větší, než jsem čekal) a zejména do druhého dílu, který vyšel na PC minulý pátek, se pouští řada nováčků, kteří předchozí díl nehráli. A dle očekáváním v lecčem poněkud tápou – někdy při sledování začátečnických videí na YouTube nebo Twitchi zkušenější hráči nepochybně dost trpí. Říkal jsem si proto, že by možná nebylo od věci sepsat nějaké tipy k tomu, jak se v Dark Souls hrách a zejména pak v aktuálním druhém dílu orientovat a chovat. Jako obvykle u podobných tipů nejde o to, že bych se považoval za kdovíjakého experta na dané téma, nicméně se i tak domnívám, že jsem alespoň nějaké užitečné informace schopen poskytnout – jak bylo zmíněno minule, první Dark Souls jsem (relativně nedávno) prošel několikrát a poměrně hodně důkladně, a aktuálně mám za sebou zhruba 30 hodin ve dvojce.

Následující tipy se tedy vztahují primárně na Dark Souls 2, nicméně řada z nich se dá vztáhnout i na první díl, případně výslovně zmíním rozdíly mezi prvním a druhým dílem. Číslování můžete celkem směle ignorovat, nemá žádný hlubší smysl kromě odlišení jednotlivých tipů od sebe – neoznačuje žádné specifické řazení třeba dle důležitosti ani nic takového, vše je řazeno tak, jak mě to při psaní napadalo.

1. Pohyblivost je výhodnější než obrana

Před nedávnem jsem potkal tenhle GIF. I když je poněkud nefér a samozřejmě je míněn posměšně, je současně i celkem výstižný. V DS hrách se můžete ověsit těžkotonážní zbrojí a obřími štíty a je to nepochybně platná strategie. V naprosté většině případů v nich ale platí, že než něčí útok blokovat, je lepší se vůbec nenechat zasáhnout. Což je koncept, se kterým mají začátečníci většinou dost velký problém. A čím těžší zbroj a výbavu máte, tím méně pohybliví v DS jste. Výhodou pohyblivosti vůči blokování je také to, že pokud úskok správně načasujete, získáte k dobru několik animačních snímků, během kterých jste zcela nezranitelní – v DS2 jich sice ubylo a na jejich množství a načasování má vliv ještě další faktor (viz dále), ale výše zmíněné stále platí. Pohyblivost vaší postavy je přitom, jak již bylo zmíněno, závislá na jejím zatížení.

V DS1 jsou celkem čtyři stupně zatížení (jehož aktuální hodnotu naleznete mezi vlastnostmi postavy coby Equip burden). Pod 25 procent zatížení se pohybujete v tom nejnižším pásmu, kdy je vaše postava nejpohyblivější, pohybuje se největší rychlostí, může sprintovat delší dobu a při správném načasování úskoků je tedy také nejméně zranitelná (proto například při valné většině různých speedrunů a challenge runů hráči hrají s postavami, které jsou prakticky nahé nebo mají jen velmi minimální zbroj). Mezi 25 a 50 procenty se ocitáte ve středním pásmu, kdy už je vaše pohyblivost poněkud omezena, ale stále to ještě poměrně ujde. Začátečníkům bych doporučil držet se maximálně v tomto pásmu zatížení. Mezi 50 a 100 procenty se pak ocitáte v pásmu „těžkotonážním“, což znamená, že pokud například uskočíte před výpadem, vaše postava se následně velmi neohrabaně a pomalu zvedá ze země, což vás samozřejmě činí snadným terčem pro další útok. V tomto pásmu zatížení se asi chcete ocitnou jen velmi výjimečně, kdy opravdu dobře víte, co děláte (a i pak je většinou výhodnější pokusit se své zatížení snížit alespoň na předchozí stupeň). No a konečně posledním stupněm je zatížení nad 100 procent, které je možné, nicméně se v něm rozhodně nikdy nechcete ocitnout, protože v něm vůbec nemůžete uskakovat a vaše postava nemůže ani běhat, jste odsouzeni pouze k pomalé chůzi. Svou „nosnost“ a pohyblivost přitom nepřímo ovlivňujete atributem Endurance – čím více investujete do endurance, tím více unesete a tím pohyblivější tedy se stejnou výbavou můžete být. Endurance ale ovlivňuje více věcí a je jedním z nejdůležitějších atributů vaší postavy v DS1.

Dark Souls 2 tento systém poněkud mění (stejně jako velkou spoustu dalších věcí z prvního dílu). Sympatické je, že míru zatížení své postavy teď vidíme už přímo v procentech, nemusíme tedy neustále počítat, ve které ze čtyř skupin se právě nacházíme. Co se úskoků týče, existují v DS2 pouze dvě rychlosti – standardní rychlé úskoky, kterých docílíte, pokud se držíte zatížením pod 70 procent, a pomalé, „líné“ (v angličtině se jim mezi hráči říká „fat roll“), které zhruba odpovídají těm v kategorii 50-100 procent v DS1. Je tedy klíčové držet se pod zmíněnými 70 procenty. Situace je ale komplikovanější. Procenta zatížení mají vliv také na to, jak daleko uskočíte (tedy jak dlouhý bude váš kotoul) – čím menší zatížení, tím delší tato vzdálenost bude, přičemž neexistují jednoznačně vymezené kategorie. To platí i pro rychlost regenerace vaší energie, tedy staminy – při nulovém zatížení se vám obnovuje dvojnásobnou rychlostí než pri zatížení stoprocentním, přičemž opět nejsou pevně definované kategorie. A zatížení má i v DS2 samozřejmě vliv na samotnou rychlost vašeho pohybu, ovšem poměrně velkorysejší než v prvním díle – zpomalení pohybu se začíná projevovat až při zatížení nad 100 procent. A pokud jste zatíženi nad 120 procent, pak přestáváte být schopni úskoků, běhu či sprintu a místo standardní chůze se už spíše jen ploužíte. A ještě jedna změna – V DS2 se vaše nosnost nemění v závislosti na hodnotě Endurance, ale na hodnotě Vitality, ovšem pak je tu ještě atribut Adaptability, který má na pohyblivost (nikoliv ovšem na nosnost) také vliv (opět, viz dále).

2. Na stavu vaší energie (staminy) závisí vše

Ačkoliv to může leckterého nováčka taktéž překvapit, pravděpodobně nejdůležitějším údajem během souboje není stav vašeho zdraví (byť ten je pochopitelně také velice důležitý), ale stav vaší staminy (to je ten zelený sloupeček pod sloupečkem zdraví, pokud snad někdo neví, o čem mluvím). Stamina je v Dark Souls hrách vším a je klíčem k vašemu přežití. Čím více jí máte, tím větší je šance, že přežijete dalších pár vteřin souboje. Každý váš výpad vám z ní kousek ukousne (v závislosti na zbrani a typu útoku), každý úskok či rychlejší pohyb vám jí kousek spotřebuje, ubere vám ji i každý úder, který jste zablokovali štítem. Pokud vám stamina dojde, jste takřka bezbranní a musíte počkat, než se vám znovu alespoň částečně obnoví. Zejména v případě blokování štítem je to důležité – pokud nemáte dostatek staminy na vyblokování daného útoku, přijdete současně i o část zdraví, což se vám samozřejmě může stát osudným. (Je dobré také myslet na to, že velká část štítů tak jako tak není schopna blokovat 100 procent „síly“ útoku, ať už fyzického či jiného, takže k vašemu zranění dojde i tehdy, pokud na zablokování útoku máte staminy dost – jen k podstatně menšímu.)

Za všech okolností proto během souboje musíte myslet na stav své staminy (a cenit si nade vše nejrůznějších artefaktů, které vám ji přidávají nebo zvětšují její zásobu). Je velice nerozumné snažit se využít příležitosti k zasazení co nejvíce úderů najednou, protože poté obvykle zjistíte, že jste si útoky zcela vypotřebovali staminu a nezbývá vám už žádná na uskočení před dalším výpadem nepřítele či na jeho zablokování, takže velice pravděpodobně umřete. Více než kde jinde tu platí, že méně je někdy více. V sérii Dark Souls není problém narazit na nepřátele, kteří vás zlikvidují jediným útokem, pokud si nedáte pozor. Nemáte-li dostatek staminy a/nebo času k bezpečnému zasazení rány a nějaké formě obrany (ať už blokováním či úskokem), pak se raději obrňte trpělivostí a počkejte na příležitost další – takřka jistě toho nebudete litovat. Dark Souls oceňují trpělivost a tvrdě trestají zbrklost.

A jedna velice častá chyba začátečníků – za všech okolností se snažte během boje v těch bezpečnějších okamžicích spouštět štít, abyste obnovu staminy urychlili (protože držíte-li zvednutý štít, obnovuje se mnohem pomaleji). Blokujte jen tehdy, kdy to je skutečně potřeba. Začátečníci mají až příliš často tendence krčit se vytrvale za štítem a prakticky zpoze něj nevykukovat v domnění, že jsou v bezpečí, ale realita Dark Souls je taková, že podobná strategie vás až překvapivě často přivede do záhuby – protože jste neměli dostatek staminy.

3. Klíčovým atributem v Dark Souls 2 je adaptabilita

Atribut Adaptability je novinkou Dark Souls 2 a ačkoliv by se to nemuselo zdát, jde o poměrně významný atribut, který býval zpočátku dost podceňovaný. Pokud máte po zahájení nové hry pocit, že vaše postava reaguje pomaleji, než jste byli zvyklí z prvního dílu, případně (pokud jste ho nehráli) že jsou její reakce zkrátka obecně pomalejší, pravděpodobně za tím stojí právě adaptabilita. Postavy, se kterými do hry vstupujete, ji mají nezřídka (v závislosti na třídě) dost nízkou, což má za následek právě zmíněné zpožděné reakce. Obecně se v současné době doporučuje investovat do adaptability jako do vůbec prvního atributu při levelování vaší postavy a navýšit si ji alespoň na hodnotu kolem 20. Jak adaptabilitu navyšujete, měly by se reakce vaší postavy zlepšovat. Kromě toho navíc některé úkony (například pití Estusu) vykonává obecně nepatrně rychleji (ale i ta troška může být nezřídka kritická) a konečně se také zdá, že výše adaptability má vliv i na množství animačních snímků, během kterých je vaše postava při uskakování „nesmrtelná“. To vše jsou zkrátka důvody, proč stojí za to do adaptability investovat co nejdříve – je celkem pravděpodobné, že si tím počáteční fáze hry významně usnadníte.

Co se zpoždění reakcí týče, je tu nicméně ještě jeden problém, který s adaptabilitou nijak nesouvisí, ale nepochybně je třeba ho zmínit. Ačkoliv je totiž podpora klávesnice a myši v DS2 výrazně lepší než v jedničce, stále se zdá, že ji From Software tak úplně nezvládli a velké množství lidí hlásí při hraní na myši zpoždění reakcí postavy na stisknutá tlačítka. Jak se zdá, pravděpodobně to nějakým způsobem souvisí s detekcí dvojkliku, který hra umožňuje pro některé akce nastavit (a používá ho ve výchozí konfiguraci pro silnější útok). Vyzkoušet to můžete snadno – buď si připojte gamepad (pokud ho vlastníte) a porovnejte odezvu kliknutí myši se stiskem tlačítka na gamepadu, nebo totéž vyzkoušejte na klávesnici, kde jsou taktéž úkony z tlačítek myši standardně nadefinovány. Pokud pozorujete výraznější rozdíl v odezvě na stisk tlačítka myši oproti gamepadu nebo klávesnici, pak patříte mezi ty, kteří jsou tímto problémem postiženi. Přestat používat dvojklik nepomáhá – zpoždění přetrvává, i když pro žádnou z akcí dvojklik nepoužíváte. Naštěstí existuje alespoň pomocné řešení, pokud jste schopni oželet dvojklik a jeho funkci namapovat třeba na nějaké jiné tlačítko myši, nebo využít modifikační klávesu pro jednoduché kliknutí – můžete využít utilitu AutoHotkey, pomocí které zařídíte, že se po stisknutí tlačítka myši bude hra domnívat, že jste ve skutečnosti stiskli klávesu na klávesnici. Je to nepříjemný problém a nezbývá než doufat, že ho From Software co nejdříve vyřeší, ale s použitím AutoHotkey jinak není nejmenší problém. V mém případě zmíněné zpoždění pozoruji, i když nikterak výrazné a patrně by se s ním dalo hrát. Ale přesto jsou reakce přes AutoHotkey poněkud svižnější, takže tuto utilitu pro jistotu používám také. Poměrně vyčerpávající návod (se spoustou bonusových namapování) najdete třeba zde, ale pokud byste měli s něčím problém, neváhejte se zeptat v komentářích tady či na libovolné sociální síti, klidně poradím (já používám konfiguraci vlastní, z té linkované pouze vycházející, protože mám celou klávesnici předefinovanou tak, jak jsem byl zvyklý z hraní DS1 s utilitou DSMFix). Jinak jsou ale Dark Souls 2 na klávesnici a myši naprosto bezproblémově hratelné a pokud vám bude někdo tvrdit opak, pak prostě neví, o čem mluví (nebo se osobní preferenci gamepadu snaží vydávat za obecně platný fakt).

4. Pečlivě zkoumejte vše kolem sebe

Dark Souls 2 jsou sice poněkud přístupnější řadovému hráči a poněkud alespoň v počátečních fázích polevují od onoho poměrně hardcore přístupu jedničky, která vás po pár velice strohých instrukcích předhodí před zdánlivě neporazitelného nepřítele a nechá prakticky zcela na vás, abyste si s ním poradili (což ovšem celkem snadno zvládnete, pokud jste pozorní), ale i tak se s vámi příliš nemazlí. V Dark Souls hrách vás nikdo příliš nevodí za ručičku, obvykle máte jen mlhavou představu o tom, čeho byste měli v dané fázi hry dosáhnout, ale zbytek je na vás. Pečlivě zkoumejte své okolí. Samotný počátek DS2 až do chvíle, než dorazíte na evidentně poměrně bezpečně vyhlížející místo, je v podstatě jedním velkým tutorialem pro nováčky. Pečlivě si ho projděte a věnujte pozornost kamenným „náhrobkům“ všude kolem, obsahují důležité rady zejména stran ovládání, za které budete v průběhu hry velice vděční (hráči na klávesnici a myši jsou bohužel v nevýhodě, protože se vývojáři příliš neobtěžovali a do všech dialogů ve hře natvrdo uvedli tlačítka gamepadu, nikoliv vaše aktuálně nastavené klávesy, takže si musíte zvyknout na to, která klávesa ve vašem nastavení představuje které tlačítko gamepadu). Už v průběhu tohoto tutorialu se naučíte (pokud budete pozorní) hledat zdánlivě ukrytá místa a předměty, zjistíte, že ne všechny „mlžné zdi“ nutně znamenají, že na vás za nimi čeká boss, že můžete ve svůj prospěch využívat okolí, nebo třeba že někteří nepřátelé mohou být v danou chvíli zkrátka a jednoduše nad vaše síly. Obecně se během hraní hry pozornost velice vyplatí, protože v Dark Souls 2 ještě mnohem více než v prvním dílu můžete využívat okolí k tomu, abyste získali nad nepřáteli nějakou výhodu nebo si třeba otevřeli přístup někam, kam jste se zdánlivě nemohli dostat. Ve hře se objevuje hned několik bossů (včetně jednoho poměrně brzkého), které můžete porazit mnohem snáze, pokud jste dostatečně pozorní a/nebo prozkoumáváte své okolí. Je dobré si také všimnout skutečnosti, že ačkoliv se vám na jednom místě vždy zdánlivě zobrazuje pouze jedna možnost akce (například v blízkosti ohňů možnost „Rest at bonfire“), může být ve skutečnosti k dispozici akcí více – v takovém případě se vám zobrazí pod popisem akce ještě výzva ke stisku tlačítka Y (na gamepadu) a aktivaci funkce Toggle, pomocí které můžete cyklovat mezi všemi dostupnými akcemi (v případě ohně například ono zpropadné a mnoha nováčky marně hledané „Light a torch“).

Samostatnou kapitolu pak tvoří vzkazy od ostatních hráčů, které (s výjimkou zmíněné oblasti tutorialu) najdete roztroušené po zemi na každém kroku. Výrazové prostředky v nich používané jsou omezené, ale většinou vás dokáží dostatečně srozumitelně upozornit na případná nebezpečí či skryté předměty. Vřele doporučuji je číst a v případě, že narazíte na něco, co by podle vás měli ostatní vědět, je také sami zanechávat pro ostatní. V DS1 se to provádělo pomocí předmětu „orange guidance soapstone“, koupeného u prvního obchodníka, v DS2 je psaní vzkazů dostupné z hlavního herního menu (tím myslím tu lištu ikon vpravo nahoře). A pokud narazíte na nějaký vzkaz, který vám pomohl, nezapomeňte ho ohodnotit. V DS1 lze opět pomocí oranžového kamene hodnocení přidávat i ubírat (v případě nejrůznějších trollovacích vzkazů), v DS2 lze hodnotit pouze kladně, a to přímo z dialogu se zobrazenou zprávou tlačítkem Rate. Ohodnocením vzkazu jednak zvyšujete pravděpodobnost, že se dalším hráčům zobrazí také, a jednak jeho autora fyzicky odměňujete – v DS1 mu přibude jedna náplň Estusu (pokud nemá plno), v DS2 se mu doplní zdraví na maximum. Věřte, že pokud někdo ohodnotí právě váš vzkaz, budete za to velice vděční.

Buďte nicméně na pozoru před již zmíněným problémem – totiž před trolly. Nejsou bohužel příliš výjimkou vzkazy, nabádající ke skoku kamsi do hlubin s příslibem bohaté odměny, jejichž uposlechnutí pro vás znamená jistou smrt. Velice rozšířené jsou také vzkazy, upozorňující na iluzorní zdi v místech, kde žádné nejsou. Nepochybně narazíte i na nejrůznější další (například včera jsem potkal varování před nebezpečným nepřítelem po vyzvednutí pokladu z truhly, ale žádný nepřítel se nekonal). Situaci neusnadňuje ani skutečnost, že někdy jsou takové vzkazy pravdivé a skutečně musíte seskočit kamsi do tmy, abyste našli nějaký velice vzácný předmět, nebo se před vámi skutečně nachází iluzorní zeď. Platí zde zkrátka klasické „důvěřuj, ale prověřuj“.

A mimochodem, k iluzorním zdem ještě jedna velice důležitá poznámka: v prvních Dark Souls jejich otvírání probíhalo tak, že jste na danou zeď zaútočili (nebo do ní třeba kopli). Ve dvojce ale došlo ke změně a celá řada lidí o tom stále nemá nejmenší tušení! V Dark Souls 2 se iluzorní zdi (respektive tentokrát spíše tajné průchody) otevírají tlačítkem pro interakci s okolím, nikoliv útokem! Tedy stejným tlačítkem, kterým například čtete vzkazy. (Výjimkou jsou, pokud vím, jen průchody, které odemykáte pomocí speciálních zámků a předmětu zvaného Pharros Lockstone, na které je stále třeba zaútočit.) To samozřejmě vzbuzuje logické obavy, že iluzorní zeď neodhalíte, pokud přímo před ní někdo napíše vzkaz, že se tam nachází (protože by se zdálo, že stiskem tlačítka pro interakci dojde k přečtení vzkazu, nikoliv k otevření průchodu). Naštěstí je to ve hře ošetřeno – dojde-li k něčemu takovému, má otevření tajného průchodu automaticky přednost před přečtení vzkazu. Pokud tedy vidíte přímo u zdi upozornění na iluzorní zeď a žádná se před vámi jeho přečtením neobjevila, můžete si být jisti, že tam ve skutečnosti žádná není.

A snad přece jen ještě jeden dodatek stran pozorného hraní – vřele doporučuji pročítat si veškeré popisy nově získaných předmětů. A to nejen ty stručné, ale i jejich delší verze, zobrazené v DS2 po stisku tlačítka X na gamepadu. Nejen, že se v nich nezřídka dozvíte důležité informace o tom, k čemu daný předmět slouží (může mít více využití), ale současně se zde ukrývají i informace o herním světě jako takovém a příběhu hry samotném, které žádnou jinou cestou nezískáte. Totéž ostatně platí i pro informace, zobrazované na nahrávacích obrazovkách (tady jsme my PC hráči v poněkud bizarní nevýhodě, protože jsou naše nahrávací časy často tak krátké, že se čtením těchto textů mohou mít někteří nepochybně problémy).

5. Vztahy s NPC

Ve světě obou her Dark Souls se kromě hráčů a nepřátel vyskytuje také celá řada NPC, tedy počítačem ovládaných, vůči hráči přinejmenším ve výchozím stavu neutrálních až přátelských postav. Ty se od leckterých jiných podobných her liší v jednom – můžete na ně zaútočit a zabít je (obvykle z nich i vypadne nějaký zajímavý předmět). Což pro vás může být dost nepříjemná ztráta. Vím o případech, kdy si například hráči nechtěně zabili některého z kovářů v prvních Dark Souls, a následně byli až do konce hry odsouzeni k tomu, že neměli přístupnou možnost vylepšovat si u něj zbraně a výbavu – protože zkrátka celá řada NPC má v herním světě ojedinělou funkci. Druhý díl je v tomto aspektu poněkud přívětivější, protože v něm je možné, jak se zdá, mrtvé NPC (přinejmenším některé) za určitý poplatek oživovat. Kdybych měl spočítat, kolikrát jsem v posledních týdnech viděl nějakého nováčka bezmyšlenkovitě se vrhnout na nějakou přátelskou NPC, bylo by to patrně slušné číslo. Ne všechny NPC nutně po celou hru zůstanou přátelské, ne všechny se dočkají konce hry (a některé vaší rukou), ale vřele doporučuji řídit se ve světě Dark Souls základním pravidlem – pokud na vás někdo nebo něco (protože NPC v DS mají mnoho podob) neútočí a ignoruje vás, neútočte z vlastní iniciativy ani vy. Mohli byste toho později litovat. A i když danou postavu třeba budete moci oživit, její zabití se vám započítá jako hřích. A pokud hříchů nahromadíte více, může vás nečekaně přijít potrestat některý z hráčů, sloužících „modré straně“, trestající hříšníky… Pozor si ale dejte i na nechtěné zásahy – tuším, že jednu ránu ještě většina NPC ignoruje, ale při druhé se na vás naštvou a zaútočí. A jakmile se vám je podařilo naštvat, už v tomto stavu zůstanou a budou na vás útočit kdykoliv, jakmile vás zahlédnou. V první hře bylo možné své hříchy splatit jedné specifické NPC (hloupé bylo, pokud si někdo rozeštval i tu…), ve dvojce je tuším jedinou možností danou postavu zabít a potom doufat, že půjde znovu oživit (nejsem si jistý, zda jdou oživit všechny).

Co se samotné interakce s NPC týče, platí v Dark Souls jedno velice zásadní pravidlo – hovořte s každým tak dlouho, dokud se nezačne opakovat. Spousta hráčů dělá chybu v tom, že si s danou postavou jednou promluví a považuje její dialogy za vyčerpané. To ale v Dark Souls sérii neplatí snad u žádné postavy (a pokud, tak ne dlouhodobě) – všechny mají mnohem více dialogů a ve vašem vlastním zájmu je si všechny pozorně projít, protože se v nich často ukrývají nenápadné informace, které se vám později mohou velice hodit, stejně jako se nezřídka „prokecáte“ buď k nějakému daru, nebo třeba k možnosti u dané NPC nakupovat (či prodávat – v obou DS hrách je skutečně možné i prodávat, byť za specifických okolností) užitečné předměty. Dialogy se navíc v průběhu hry obvykle mění v závislosti na vašich činech, takže není od věci vše průběžně opakovat. NPC navíc do jisté míry žijí vlastním životem, takže se například po herním světě různě přemísťují či spolu interagují. Důkladné „prokecání“ může být přitom podmínkou k tomu, aby se tento posun v příběhové linii dané postavy uskutečnil. U obchodníků je někdy dokonce potřeba vykoupit vše, co na daném místě nabízejí – následně dojde k jejich přesunu na jiné místo, nezřídka souvisejícímu s obměnou či zlepšením jejich nabídky. Pokud tedy s NPC nebudete dostatečně komunikovat, může být pro vás celá hra v některých fázích těžší, než by byla za opačné situace. Ostatně – zatímco v prvních Dark Souls jste mohli svou postavu „levelovat“ u libovolného ohně, ve druhém dílu je k tomu určena jedna konkrétní postava, kterou nejprve musíte najít a posléze se k ní vždy vracet (a kterou je mimochodem v souladu s tím, co jsem psal výše, možné zabít). Naštěstí je poměrně viditelná (i když by mohla být myslím ještě viditelnější, poněkud splývá s okolím a spousta nováčků ji napoprvé přehlídla). Ovšem pozor – v průběhu hry se její poloha mění. Naštěstí jen v rámci jedné lokace a nepříliš významně, ale i tak to nejednoho hráče dokázalo poněkud zaskočit.

Mimochodem – nevybavuji si, že by to platilo už v případě NPC v prvním dílu, ale co se druhého týče, tak pokud u některých obchodníků utratíte specifickou minimální sumu (v rámci jediného nákupu, nepletu-li se), můžete od nich obdržet nějakou zajímavou „pozornost podniku“, ke které byste se jinak dostávali jen velice obtížně.

7. Oheň neslouží jen k odpočinku

Nejklasičtější funkcí ohňů je ve hrách Dark Souls obligátní doplnění Estusu a zdraví a respawn nepřátel (k tomu dodatek za okamžik). V prvním díle se pak v určité fázi hry bylo možné mezi některými z ohňů volně přesouvat. Ve druhém díle je tato funkce dostupná od samého počátku. Stačí přitom, abyste daný oheň zapálili – nemusíte už u něj odpočívat, tak jako tomu bylo v jedničce. To mimochodem platí i pro případ, že zemřete – v prvních Dark Souls jste se objevili u posledního ohně, u kterého jste odpočívali (takže pokud jste jich mezitím potkali a zapálili několik, aniž byste si u nich odpočali, měli jste smůlu a hra vás vrátila o pořádný kus cesty zpátky. Ve dvojce už to neplatí – započítává se i pouze zapálený oheň.

V Dark Souls 2 také přibyla nová možnost v ohni spálit určité specifické předměty. Záměrně nebudu uvádět, o které se jedná – na to si už přijďte sami.

Jednak je tu vylepšování láhve s Estusem. V prvních Dark Souls bylo možné jednak zvyšovat množství „náplní“ tím, že jste rozdmýchávali jednotlivé ohně na vyšší úroveň, jednak posilovat láhev jako takovou prostřednictvím speciálních předmětů (opět záměrně neříkám, kterých) za využití služeb specifických NPC. Ve druhém díle se množství náplní zvyšuje globálně nikoliv rozdmýcháváním ohňů, ale prostřednictvím NPC a speciálních vzácných předmětů. Pokud pak chcete posílit láhev samotnou, přichází na řadu zmíněné pálení předmětů. Na několika místech ve hře narazíte na speciální předmět, který můžete spálit v ohništi u NPC, pomocí které levelujete svou postavu, a tím dojde k posílení vaší láhve.

Druhá možnost pálení předmětů není omezena na konkrétní oheň, tak jako předchozí, ale funguje v ohništi libovolném. Souvisí s další novinkou v Dark Souls 2 – zatímco v prvním díle se s výjimkou bossů a minibossů všichni nepřátelé v celém světě obnovovali donekonečna, pokud jste si odpočinuli u ohně, v Dark Souls 2 se nepřátelé, které jste zabili zhruba patnáctkrát, posléze přestávají obnovovat, takže z nich nemůžete donekonečna těžit předměty ani duše. Pokud nicméně v ohni spálíte jeden speciální vzácný předmět (jehož název komolí neskutečné množství hráčů), dojde v dané oblasti (nikoliv v celém světě) k vyresetování nejen řadových nepřátel, ale také bossů, většiny předmětů a obsahu truhel. Háček je nicméně v tom, že současně dojde k posunutí celé oblasti na následující obtížnost. Pokud se tedy nacházíte v NG a spálíte tento předmět, posune se celá daná oblast na úroveň NG+ (se vším, co k tomu patří). Pokud ji vyčistíte a spálíte další, posune se na NG++…a tak dále. A pozor na to, že se toto povýšení lokace zachovává do další hry – čili pokud například nějakou povýšíte v rámci NG na NG+, stane se z ní po vašem přechodu na NG+ ve skutečnosti NG++.

Poslední možnost pálení předmětů v ohni souvisí s online hraním (kterému se budu věnovat podrobněji později). Pokud v ohni spálíte opět jeden specifický předmět, dojde v celém herním světě na hodinu k zablokování online prvků – což znamená, že nebudete moci přivolávat hráče na pomoc ani jim sami chodit pomáhat, stejně jako bude výrazně menší šance, že do vašeho světa někdo podnikne invazi. Pokud jste ale v dané oblasti nezlikvidovali bosse, zůstane vám stále možnost přivolat si na pomoc NPC fantóma (je-li v daném místě k dispozici) a po likvidaci bosse se blokovací efekt automaticky zruší.

8. Na úrovni vaší postavy závisí méně, než na vaší výbavě a strategii

Jedním zajímavým specifikem Dark Souls série, souvisejícím s tím, že se obtížnost nepřátel nemění v závislosti na tom, jak postupně vaše postava leveluje, je skutečnost, že na úrovni vaší postavy ve výsledku až tak nesejde. Rozhodně ne natolik, jak se patrně může nováčkům velice často zdát. Mnohem důležitější je to, jak dobří v hraní Dark Souls jste (proto je možné obě hry dohrát bez jakéhokoliv levelování), ale samozřejmě také na tom, jakou máte výbavu. Pokud víte, co si kde obstarat a jak to vylepšit, na úrovni vaší postavy skutečně kdovíjak významně nezáleží. Je přitom velice důležité sledovat paramtery jednotlivých zbraní a výstroje, pochopit systém bonusů, odvozujících se pro konkrétní výbavu z vašich atributů (abyste nelevelovali nevhodným způsobem – i když v Dark Souls 2 je možné prostřednictvím specifické NPC a vzácného předmětu začít „od začátku“ a všechny své atributy nastavit znovu) a také zbraně i zbroj vhodně vylepšovat – rozdíl mezi poškozením, způsobeným základní verzí zbraně, a tím, které zbraň způsobuje po několika upgradech, může být skutečně velice významný.

V souvislosti s tím je třeba zmínit skutečnost, která je pro Dark Souls hry velice charakteristická – totiž že se vám až překvapivě snadno může stát, že se ocitnete tváří v tvář nepříteli, který vám bude připadat nad vaše síly. Právě v takové situaci je potřeba se zamyslet, uplatnit některé zde již zmíněné věci a zhodnotit, zda neděláte něco špatně.

V první řadě je dobré se dobře rozhlédnout po okolí, zda se poblíž nenachází něco, čeho můžete využít ve svůj prospěch. Jak už bylo zmíněno, v obou hrách existují místa, kde můžete využít prostředí k tomu, abyste si práci výrazně usnadnili – jak při boji s řadovými protivníky, tak s bossy. Stačí se jen pozorně rozhlížet a myslet na to, jaké prostředky a máte k dispozici. Na některých místech dokonce můžete nepřátele přimět k tomu, že se začnou zabíjet (neúmyslně) navzájem. Stejně tak je zcela platnou (a velice často uplatňovanou) taktikou využití nedokonalosti umělé inteligence nepřátel. Pokud najdete u zdánlivě silného nepřítele nějakou slabinu, ať už na vás působí úmyslným či neúmyslným dojmem, ani v nejmenším se ji nestyďte využít.

Pokud nějakého nepřítele zraňujete méně, než by vám přišlo vhodné, zamyslete se nad tím, zda používáte vhodnou zbraň. Různí nepřátelé mají různé odolnosti a slabiny a jen málokterá zbraň je skutečně zcela univerzální. Většinou se očekává, že budete v průběhu hry zbraně různě střídat (a totéž platí i pro zbytek vaší výbavy – neexistuje jediná univerzální, která by se dala použít za všech okolností, každá má nějaké výhody i nevýhody). Pokud čelíte nepříteli, který po vás vrhá blesky, je velice pravděpodobné, že se zbraní, která sama blesky vyvolává, mu patrně příliš neublížíte, protože má pravděpodobně vůči bleskům vysokou odolnost. Totéž třeba v případě nějakého ohnivého démona a ohnivé zbraně. Pozor ovšem na to, že v případě některých nepřátel zmíněné odolnosti a slabiny nefungují tak, jak byste očekávali, a nejsou zcela logické. Co se slabin týče, je ale například celá řada nepřátel (a to i relativně nečekaných) přinejmenším v prvních Dark Souls velmi citlivá na zbraně, které způsobují efekt krvácení – ten se projevuje až s odstupem po několika ranách tím, že váš následný úder zničehonic nepřítele připraví o podstatně větší množství zdraví než údery předchozí. Pokud takovou slabinu objevíte, máte nezřídka (relativně) vyhráno. Totéž samozřejmě platí i pro slabiny jiné, například specifické útoky, které vašeho nepřítele nějakým způsobem odkryjí, ale to je v Dark Souls naprosto základní věc, takže ji takřka ani nemá smysl zmiňovat.

Velice důležité je také nenechat se obklopit větším množstvím nepřátel. V takové situaci mohou být vražední i jinak celkem neškodní nepřátelé, se kterými byste jednotlivě neměli vůbec žádné potíže. V těchto situacích můžete skvěle využít nějaké střelné zbraně nebo kouzla s dlouhým dosahem – pokud zasáhnete na velkou vzdálenost jednoho ze skupinky nepřátel, postávajících v dálce, obvykle ho přimějete, aby se za vámi nejkratší cestou vydal (i na překvapivě velkou vzdálenost). Toho se dá pochopitelně využít k tomu, abyste si takhle k sobě ze skupiny nepřátel jednoho po druhém postupně „vytahali“ a zneškodnili je mnohem snáze, než kdybyste bojovali se všemi současně. V Dark Souls 2 byla mechanika tohoto „přivolávání“ nepřátel nicméně poněkud pozměněna a mnohem častěji se stává, že zásah jediného nepřítele přivolá místo pouze jeho celou skupinku a příliš si nepomůžete. I přesto si ale můžete mnohokrát práci výrazně usnadnit, takže vřele doporučuji získat co nejrychleji možnost používat alespoň nějaký luk a dokoupit k němu pár šípů.

A pak je tu samozřejmě ještě jedna věc, na kterou je dobré myslet také – pokud bojujete s nějakým nepřítelem, vaše útoky na něj nemají příliš velký vliv a opakovaně u něj až příliš snadno umíráte, může být vysvětlení velice prosté. Možná prostě jen zrovna ztrácíte čas někde, kde byste se měli ocitnout až v některé pozdější fázi hry (kdy budete zkušenější, budete na trochu vyšší úrovni – i když nemá úroveň až tak významnou roli, pořád není nulová – a především budete mít patrně výrazně lepší výbavu. V Dark Souls hrách se málokdy ocitnete v situaci, kdy byste měli možnost pokračovat pouze jediným směrem a neměli na výběr z několika. Je proto docela dobře možné, že jste si vybrali špatně.

A poslední poznámka stran výbavy a zbraní – v Dark Souls 2 došlo k přepracování systému poškození zbraní. Zatímco v prvních Dark Souls se vaše zbraně poškozují velmi pomalu a následně je musíte nechat opravit u kovářů nebo si je sami opravit u ohně, pokud máte potřebné vybavení, v Dark Souls 2 se zbraně poškozují nesrovnatelně rychleji (a zdá se, že v některých situacích vlivem bugu dokonce rychleji, než bylo zamýšleno), takže je více než vhodné mít v záloze nějakou rezervní, protože se snadno může stát, že vám nevydrží ani celou cestu jednou konkrétní oblastí, ale na druhou stranu se vám automaticky opraví zadarmo pokaždé, když si odpočinete u ohně. To neplatí jen v případě, že se daná zbraň definitivně rozbila. V takovém případě s ní už nic neuděláte a musíte navštívit kováře, který vám ji za nepěkně vysokou sumu opraví. Nezapomeňte také, že poškození se vztahuje na všechny položky vaší výbavy, které máte aktuálně na sobě (nikoliv na věci, odložené v inventáři), tedy i štít či zbroj, a v případě DS2 nově také na prsteny. A vězte, že pokud jsou opravy zbraní drahé, pak opravy prstenů jsou ještě znatelně dražší.

9. Ostatní hráči

Bylo by sice asi efektnější sepsat tipů celkem deset, aby šlo o zaokrouhlenější číslo, nicméně já v tomto případě skončím u devítky. Na rozdíl od ostatních bodů jsem si tenhle nechal na konec z jednoho prostého důvodu – bude to bod nejobsáhlejší (protože je současně také nejpopisnější a nejdetailnější). Takže ho technicky vzato klidně můžete považovat za body dva, pokud byste po té desítce až tak toužili.

Svět Dark Souls her je opuštěný i překypující životem současně. Jak jsem rozebíral v předchozím článku, ve hře technicky vzato nevstupujete do přímého kontaktu s ostatními hráči – setkáváte se s nimi jen v podobě nehmotných (ať už takřka průsvitných namodralých, nebo v přítomnosti ohňů i poněkud lidštěji vypadajících normálních) duchů, nebo v podobě poněkud hmotnějších „fantómů“. Ti ve hře zastávají nejrůznější role a liší se svými barvami. Ani tentokrát se nebudu pouštět do rozsáhlejšího vysvětlování. Vezmu to jen velice stručně (mimochodem, mluvím stále primárně o DS2, kde došlo k jistým změnám, ale většina toho se týká i DS1).

Nejdůležitější jsou tu pro nás v tuhle chvíli fantómové bílí, kteří vám pomáhají s hrou, a jejich krátkodobější verze, takzvaní „stínové“ (shades). Můžete se sami stát jedním z nich, pokud použijete bílý kámen (white sign soapstone) nebo malý bílý kámen (small white sign soapstone). Oba kameny musíte nejprve najít (jeden z nich najdete ve formě pokladu, druhý dostanete od jedné NPC). Jeho použitím na zem napíšete své vyvolávací znamení, které se zobrazí ostatním hráčům a ti si vás mohou přivolat, abyste jim pomohli. Malý bílý kámen, novinka Dark Souls 2, vytváří znamení malá, primárně určená pouze k rychlé výpomoci – po pár zabitých nepřátelích nebo bossovi se vracíte do svého světa s odměnou (tedy pokud jste v cizím světě nezemřeli – pak se vracíte bez odměny). Odměna zahrnuje navrácení lidské podoby (pokud jste předtím byli „hollowed“ – takže nechat se někam přivolat a někomu pomoci je poměrně rychlý a snadný způsob, jak získat zpátky lidskou podobu), doplnění zdraví, kouzel a Estusu a ještě jistou hmatatelnou odměnu. Jinými slovy – velice výhodné pro obě strany. Velký kámen (který se vrací z prvního dílu) funguje obdobně, jen je vaše přivolávací znamení větší a můžete ve světě druhého hráče strávit podstatně delší dobu (a například mu pomoci s celým levelem – malý bílý kámen vás, jak bylo řečeno, vrátí zpátky už po několika zabitých nepřátelích). Jinak vše funguje podobně, jen ta hmatatelná složka odměny je trochu jiná.

Pokud si chcete/potřebujete rychle vydělat slušnou sumu duší, doporučuji nechat se přivolávat jako výpomoc s nějakým bossem. Nedostanete za něj sice tolik, kolik jste za něj dostali ve svém světě, ale pořád za něj dostanete celkem slušnou sumu, a velice rychle tak můžete nahromadit duše třeba na vylepšení výbavy nebo postup na další úroveň. Můžete téhož ale také využít k „prozkoumání“ bosse, který na vás teprve čeká – máte tu výhodu, že se vám v podstatě nic nemůže stát (pokud zemřete, prostě jste vráceni do svého světa), nicméně mějte na paměti, že hráč, který vás přivolal, na vás patrně celkem spoléhá jako na rovnocenného spolubojovníka, a kromě toho jsou bossové odolnější, pokud na ně jde více lidí, takže je velká šance, že hostitel vaši smrt nepřežije, pokud nezemřete ve finální fázi souboje. Dark Souls 2 navíc v současné době těží z toho, že tuhle hru hraje na PC momentálně velké množství hráčů, takže většinou není nouze o pomocníky k přivolání – stále platí, že k tomu musíte být v lidské podobě, a stejně tak vy sami na přivolání většinou nečekáte příliš dlouho. Tady je mimochodem oproti DS1 změna v tom, že se můžete nechat přivolat i v hollowed stavu, což v prvním dílu nešlo, tam byla veškerá interakce s ostatními omezena na lidskou podobu.

Specifickou alternativou k bílým fantómům jsou fantómové zlatí, přezdívaní „Sunbros“, kteří mají zlatá přivolávací znamení a barvu. Abyste se mohli stát zlatým fantómem, musíte být členy specifického bratrstva, které je (v obou dílech, jen v každém s trochu odlišným názvem) ve hře k dispozici. Obvykle se jedná o lidi, kteří zasvětili většinu svého herního času tomu, že pomáhají druhým. Pokud si přivoláte zlatého fantóma, můžete si být (zejména v DS2) takřka jisti tím, že pro vás udělá naprosté maximum, jen aby vám pomohl. Dost možná vám i ukáže nějaké finty a tajná místa, která jste neobjevili. Prostě nejkladnější z klaďasů. Mějte ovšem na paměti, že pokud se stanete jedním z nich, bude se od vás očekávat podobná spolehlivost a oddanost.

V případě kooperativní hry je patrně vhodné zmínit ještě černý krystal, který máte standardně v inventáři. Ten slouží k opuštění světa hostitele (například v případě, že si vás někdo přivolal, zatímco jste čekali na přivolání od svého kamaráda), nebo naopak k „vyhoštění“ nápomocných fantómů z vašeho světa (pokud k tomu máte nějaký důvod).

Pak se je ale potřeba zmínit také o druhé stránce síťové hry v Dark Souls, a tou jsou invaze, primárně fantómů červených či modrých – situace je pro vás u červených i modrých v podstatě stejná, v obou případech vám jde o krk. Jen motivace útočníků se liší – červení vám jdou zcela nepokrytě po krku, modří po vás jdou proto, protože vaše postava někde v průběhu hry hřešila (například zabitím NPC, viz výše). Na rozdíl od prvních Dark Souls, kde k vám mohl útočník vpadnout pouze tehdy, pokud jste byli v lidské podobě, vás už v Dark Souls 2 před invazemi neochrání nic – jsou možné i v „hollowed“ stavu. Nicméně přinejmenším v rámci NG, tedy prvního přehrání celé hry s novou postavou, jsou invaze podstatně vzácnější, než bývaly, protože je k dispozici podstatně méně předmětů, které k jejich iniciování útočník potřebuje (cracked red eye orb, cracked blue eye orb). Takže se invazí nemusíte příliš obávat, navíc úroveň útočníků mi přijde podstatně nevyváženější než v prvním dílu – setkal jsem se už s takovými, kteří vypadali, že nemají moc tušení, co vlastně dělají (pravděpodobně taktéž efekt přílivu nováčků).

Tak či onak se připravte na to, že pokud do vašeho světa někdo vpadne, pravděpodobně zemřete. Počítejte s tím a zkuste se přesunout někam, odkud si následně pokud možno co nejsnáze budete moci vyzvednout své duše, které po vás po smrti zůstanou. Kromě toho už pak snad zbývá jen požádat, abyste se k tomu postavili čelem – nesnažte se utíkat, schovávat ani jinak zbytečně prodlužovat nevyhnutelné, jediného, čeho tím dosáhnete, je to, že budete působit jako zbabělec, a navíc se může stát, že útočníka svým počínáním otrávíte a ten vám to nějak vrátí (například vás zatáhne někam mezi nepříjemné nepřátele a podobně). Vřele doporučuji se neodpojovat od internetu, v Dark Souls 2 byste toho mohli litovat – v prvním díle to spousta lidí dělala, aby unikli před invazemi, takže ve druhém díle jsou tato náhlá odpojení během invazí detekována a pokud se vám jich za určitou dobu nahromadí více, přijdete o možnost přivolávat fantómy či se jimi sami stát. Jediným „oficiálním“ způsobem, jak uniknout invazi, je projít mlžnou stěnou k bossovi dané úrovně. Anebo spáchat sebevraždu, pokud vám to přijde jako příjemnější řešení než se postavit svému protivníkovi…

S modrými fantómy je to nicméně komplikovanější – sledujte dobře situaci a hlášky, které se vám při hře objevují. Modří fantómové jsou totiž jakási „policie“, takže vám stejně tak mohou být přivoláni (hrou samotnou) na pomoc v případě, že do vašeho světa právě vpadnul fantóm červený.

Novinkou Dark Souls 2 jsou fantómové šedí, kteří jsou vázáni na některé specifické lokace a jsou přivoláváni do vašeho světa v případě, že na jejich území vstoupíte. Prakticky ve všech ohledech se jich týká totéž, co červených a modrých, jen jsou bohužel mnohem častější a pokud se v dané lokaci ocitnete, máte brzkou invazi takřka zaručenou.

Pak jsou tu ještě síťové prvky, určené specificky pro dobrovolné souboje jeden na jednoho. To jsou buď vyvolávací znamení v červené barvě (vytvářená za pomoci červeného kamene), případně znaky v podobě dračího oka. Pokud je aktivujete, přivoláte k sobě do svého světa fantóma hráče, který tam znamení umístil, a celý souboj je, jak bylo zdůrazněno, považován za dobrovolnou výzvu. Nepsaným pravidlem těchto soubojů je se na začátku uklonit nebo zamávat (to ostatně platí i v případě, že jste přivoláni k někomu jako bílý či zlatý fantóm, nebo si naopak vy nějakého přivoláte, a stejně tak se vcelku očekávají projevy radosti po společném poražení bosse), nechat protivníka, aby si použil různá ochranná kouzla či vylepšení zbraní (a sami udělat totéž) a během souboje nepoužívat léčení. Bohužel, celá řada lidí se těmito nepsanými pravidly při soubojích jeden na jednoho neřídí, takže se na to nemůžete spoléhat. Naopak se zdá, že jak se Dark Souls otevřely většímu množství hráčů a zejména nováčků, začíná být takové chování spíše vzácností a v diskusích je předmětem mnoha kontroverzí, protože celá řada hráčů nechápe, proč by se neměli během souboje léčit a zohledňovali nějakou pochybnou fair play, když jim to přece hra umožňuje… Dlužno podotknout, že zmíněné se týká skutečně pouze dobrovolných duelů. Pokud do vaší hry vpadne nějaký nezvaný útočník, opravdu se nemusíte na žádnou fair play ohlížet, vše je dovoleno (a věřte tomu, že útočník se podle toho rozhodně chovat bude).

K veškerým online interakcím v Dark Souls je třeba zdůraznit, že mají jisté zákonitosti, co se týče úrovně hráčů. Nemělo by se vám tedy stávat, že čelíte výrazně silnějšímu nepříteli, než jste vy sami, nebo že vám přijde na pomoc někdo, kdo vašeho bosse zabije jednou ranou. Hra na pozadí vyhodnocuje úroveň zúčastněných hráčů a vám se tak ve hře objevují jen přivolávací znamení postav, které se nacházejí zhruba na vaší současné úrovni (přesná čísla myslím nejsou důležitá). A samozřejmě to platí i naopak, tedy vaše přivolávací znamení se objevuje pouze hráčům na podobné úrovni, na jaké se nacházíte vy sami. Stejná pravidla se týkají i invazí. Bohužel, v případě DS2 to má i negativní stránku v podobě nové funkce, která je při hledání spoluhráčů brána v potaz a v původních Dark Souls se nenacházela. Tou je hráči poměrně kritizovaná funkce „soul memory“, která při vyhledávání spoluhráčů bere v potaz kromě úrovně vaší postavy také to, kolik duší jste v průběhu hry vstřebali. Nepříjemným důsledkem toho proto je, že čím více pomáháte spoluhráčům na své úrovni, tím více duší se vám akumuluje do vaší soul memory (i když je třeba za nic neutrácíte), což má za následek, že se těmto méně zkušeným hráčům postupně vzdalujete, přestože úroveň vaší postavy zůstává stále stejná. Navíc to otvírá prostor pro trolly, kteří podniknou invazi do vašeho světa s absurdně velkým množstvím duší, a poté se vámi nechají zabít. Následkem toho vstřebáte část duší, které měli u sebe – ale protože jich měli opravdu hodně (klidně i miliony), jediná taková smrt výrazným způsobem ovlivní vaši soul memory a můžete se stát, že například následně nebudete schopni hrát v kooperaci se svými přáteli, protože se následkem vlivu soul memory ocitnete mimo jejich dosah.

A poslední zajímavostí, specifickou pro online hru v Dark Souls 2, kterou stojí za to zmínit, jsou také dva prsteny, které můžete víceméně od samého začátku hry velice snadno získat. Tady udělám výjimku a uvedu jejich konkrétní názvy, protože se domnívám, že nejde o žádné spoilery (oba prsteny souvisí čistě s technickými stránkami hry, nikoliv s hrou samotnou). První z nich vám usnadňuje hraní s vašimi přáteli – vzhledem k náhodné povaze zobrazování přivolávacích znamení byste mohli mnohdy čekat dost dlouho na to, než se zkontaktujete se svými přáteli, se kterými jste například plánovali kooperaci. Proto je ve hře k dispozici „prsten s věnováním“ (name-engraved ring), u kterého si při nasazení zvolíte jednoho z několika bohů, kterému má být prsten zasvěcen (nejedná se o trvalou změnu, tzn. pokud si prsten nasadíte příště, znovu si můžete zvolit zcela libovolně). Pokud toto učiní obě strany a zvolí stejné božstvo, budou se jim zobrazovat pouze přivolávací znamení lidí se stejným prstenem, což pravděpodobnost setkání s tím, koho hledáte, dost výrazně usnadňuje (kromě toho pomáhá domluvit se například na nějakém zapadlém místě, kam své znamení umístíte mimo běžný dosah ostatních hráčů). Druhým zmiňovaným prstenem je pak „prsten šepotu“ (ring of whispers), který hráčům zpřístupňuje v Dark Souls 2 nově zavedenou funkci hlasové komunikace se spoluhráčí. Je nicméně nutné si tuto funkci současně zapnout v nastavení hry, protože celá řada hráčů (mezi něž patřím i já) považuje tento doplněk za něco, co do Dark Souls her nezapadá a charakteristická omezená komunikace pomocí několika gest jim připadne pro svět Dark Souls příhodnější a poetičtější.

A to je vše

Tolik tedy k několika tipům pro Dark Souls hry. Vydaly na text podstatně delší, než jsem původně plánoval (ale překvapí to v mém případě ještě někoho?), nicméně budu doufat, že pokud se jím někdo prokousal až sem na samotný konec, možná se dozvěděl něco, co nevěděl. Pokud ne, pak se omlouvám, že jsem plýtval vaším časem. Zajímalo-li by vás něco, co jsem nezmínil, pak se klidně zeptejte v komentářích tady nebo jinde (ale spoilerům bych se rád vyhnul). Znovu opakuji, že se ani vzdáleně nepovažuji za experta (a v případě Dark Souls je toho opravdu hodně co studovat a trénovat), ale přesto snad o obou hrách z téhle série něco málo vím a jsem schopen na to odpovědět (nebo se to alespoň pokusit dohledat).

Stejně tak je teoreticky možné se domluvit na nějakém online hraní v rámci PC verze. Můj aktuální postup je takový, že postupně procházím Dark Souls 2, jak mi na ně zbývá čas, a pokud projdu celou úrovní a dospěju k bossovi, většinou se tam tak dvě hodiny zdržím a pomáhám s ním ostatním. Ale stejně dobře je možné se domluvit i na něčem jiném. Momentálně je moje primární postava na zhruba 60 úrovni se soul memory tuším kolem 300-400 tisíc, ale mám k dispozici ještě jinou postavu takřka na samém začátku hry (na které si primárně – poměrně marně – trénuji hru na gamepadu).