Living at the edge of the world

Druhý Hobit je v podstatě úplně totéž, co první. V prvních dvou třetinách slušný, ale celkem roztahaný film s nepříjemně velkým kontrastem novozélandských exteriérů s papundeklovými kulisami a omalovánkovým CGI, který čas od času obsahuje pár facepalm okamžiků a pár zbytečně natahovaných a dost absurdních akčních scén. V poslední třetině se pak bohužel všechno definitivně mění ve stupidní akční videohru, která nemá se zdrojovým materiálem a jeho atmosférou už naprosto nic společného a jejím jediným smyslem se zdá být příležitost zdůvodnit divákům, proč si zaplatili za 3D projekci. O něco idiotštější je v tomhle díle konec – v prvním díle působil ještě jakž takž uspokojivě, ale tady mi to skutečně přišlo, jako kdyby někdo film najednou utnul, kde se to zrovna hodilo.

Tauriel ani Legolas mi v rámci možností nevadili, akorát co se Orlando Blooma týče, ve většině záběrů mi přišlo, jako by mu počítačově přibarvovali oči a obličej žehlili nějakým „smudge tool“ – nejde o to, že přes veškeré snahy Bloom evidentně JE starší než v Pánovi prstenů (s tím vůbec nemám problém, ostatně třeba na Cate Blanchett to je taky celkem vidět a přitom to vůbec není na škodu), ale prostě působí voskově a nepřirozeně a místy fakt dost počítačově. Ale možná to vzniklo jen líčením a nasvícením a je to jen můj dojem, co já vím.

Dost se mi líbil Nekromant, konkrétně konfrontace Nekromanta s Gandalfem (ale jen do okamžiku, než Nekromant odhalil, kým skutečně je). Potěšil Radagast, který v tomhle díle už není takový dement (ale hlavu podělanou od ptáků má bohužel pořád).

Vyloženě mě zklamalo Dolby Atmos. Nejlepším zvukovým zážitkem z celého filmu byla asi dvouminutová předváděčka před filmem přímo od Dolby. Ve filmu samotném se žádný ohromující zvukový zážitek nekonal (možná s výjimkou dvou, tří momentů a ty bych ještě musel slyšet ve standardním 7.1, abych to dokázal posoudit stoprocentně) a nevědět, že jsem na projekci s Dolby Atmos, asi bych to nepoznal. IMO naprosto tuctový filmový zvuk. Vzhledem k tomu, že tvůrci filmu docela zdůrazňovali, jak si na Atmos mixu dali záležet, mi to přijde dost z kategorie „to muselo dát práce a přitom…“ Příště asi půjdu na úplně obyčejnou verzi.

A opravdu nevím, kdo přišel na nápad překládat „Desolation of Smaug“ jako „Šmakova dračí poušť“. Se Šmakem jsem smířený, toho se zkrátka nezbavíme, ale „dračí poušť“…ach jo.

A když je řeč o překladu – titulky jsem sice moc nesledoval, ale hned první, který se objeví, říká „Hůrka – za hranicemi Kraje“, zatímco původní anglický je „on the borders of the Shire“. To ni přišlo poněkud zbytečné, i když technicky vzato Hůrka skutečně JE za hranicemi Kraje… (A hned vzápětí se Peter Jackson přes půl plátna dramaticky zakousne do mrkve, velmi citlivé cameo…)

Kdybych měl celý film nějak hodnotit, tak bych mu dal (stejně jako prvnímu dílu, který jsem tu nezmiňoval ani nehodnotil – i proto, že jsem ho viděl až teď na podzim, vůbec jsem se pro něj na základě trailerů nedokázal nadchnout) asi tak něco kolem 50 procent – neurazí, ale stejně tak ani kdovíjak nenadchne. Vlastně teď dost přemýšlím o tom, že bych si někdy měl zase pustit Pána prstenů, který se mi líbil podstatně víc – dost mě zajímá, jestli bych ho dnes považoval za stejně průměrný film jako Hobita a změnil jsem se tedy já, nebo jestli to je skutečně tím, že je Hobit prostě celkově horší.

1 člověku se článek líbí.

Znelíbit