S nedávným otevřením obchodního centra Šantovka, které vyrostlo na místě několik let zbouraného areálu bývalé továrny MILO Olomouc, se v Olomouci znovu rozbouřily diskuse kolem překvapivě kontroverzního projektu s pravda poměrně přihlouplým názvem „Šantovka tower“ – tedy plánů na výstavbu celkově již třetího olomouckého mrakodrapu, který by se měl nacházet v těsném sousedství obchodního centra Šantovka, potažmo tedy zcela nového nábřeží Mlýnského potoka a také nové tramvajové trati na Nové sady. Mrakodrap by měl vypadat nějak takto (poslední dvě vizualizace). Abych řekl pravdu, na rozdíl od obchodního centra samotného, ze kterého mám poněkud rozporuplné pocity, se mi Šantovka tower přinejmenším na těchto vizualizacích celkem dost líbí. Stejně jako se mi celkem dost líbí druhý olomoucký mrakodrap, BEA centrum, který stojí vzdušnou čarou jen pár stovek metrů od budoucí lokace plánovaného třetího. U tohoto mě vlastně dokonce celkem mrzí, že není ve zdejší rovinaté krajině vidět lépe – zejména za soumraku a úsvitu vypadá díky hře světla velice zajímavě. Nesnažím se ani trochu naznačovat, že rozumím architektuře, moje názory jsou čistě laické, stejně tak jsem si plně vědom toho, jak všechny tři olomoucké výškové budovy strhal například internetový architektonický expert Gebrian, jehož vkus je evidentně víceméně zcela opačný než můj (i když na nejstarší olomoucký mrakodrap, kterému se víceméně vysmál, také až tak bezvýhradně pozitivní názor nemám). Možná i proto mi tedy zmíněné protesty proti Šantovka tower přijdou poněkud hysterické.
Poprvé jsem se s protesty proti výstavbě mrakodrapu Šantovka (nezlobte se na mě, já ten přihlouplý poloanglický název už opakovat nebudu) setkal v rámci olomoucké komunity na sociální síti Google+ již v prosinci minulého roku, kdy se objevily první výkřiky za záchranu olomouckého panorámatu, které prý tato budova dočista zničí. Abych se přiznal, poměrně mě překvapily, protože jsem do té doby vlastně ani netušil, že totálně placatá Olomouc, obklopená prakticky ze všech stran sídlišti (a nacházející se v krajině, kde lze i o padesátimetrové terénní vlně hovořit jako o vysokém kopci) vůbec nějaké panoráma má. Nicméně dle odpůrců mrakodrapů tomu tak skutečně je a dokládali to následujícím obrázkem:
Jen na vysvětlenou – dolní silueta je ta před výškovými stavbami (z nichž, jak už bylo zmíněno, už v době vzniku tohoto obrázku dvě stály), horní po jejich výstavbě. A nepochybně je třeba dodat také to, že jde o panoráma zcela fiktivní – vzájemné pozice budov na něm neodpovídají skutečnosti a pak také nenajdete v Olomouci místo, ze kterého byste takovéto panoráma vůbec mohli spatřit. Ostatně, s ohledem na již zmíněnou plochost zdejšího terénu tu najdete v nejbližším okolí jen několik míst, ze kterých uvidíte vůbec nějaké olomoucké panoráma.
Výše uvedený obrázek mi přišel úsměvný. Nejen z výše zmíněných důvodů snahy o záchranu siluety, která neexistuje, ale také třeba proto, že mi obecně přijde úsměvné bránit se za každou cenu nové výstavbě. Nakonec není příliš nadsazené předpokládat, že naprostá většina dnes historických staveb byla v době svého vzniku považována za nepatřičně moderní stavbu, která bude navíc zcela vyčnívat ze svého okolí. V tomto duchu jsem tehdy vytvořil svou alternativní verzi obrázku s olomouckou siluetou, viděnou očima středověkého Olomoučana někdy z desátého století, který se právě dozvěděl, že mu v jeho krásném městě chtějí stavět katedrálu se stometrovou věží:
Poté jsem téměř rok o celé kauze neslyšel, aby se v mnohem intenzivnější podobě vrátila před několika dny v rámci rozruchu kolem otevření nákupního centra Šantovka, kdy jsem znenadání zaregistroval překvapivě vzrušené výzvy na organizování protestní akce proti výstavbě mrakodrapu. Znovu jsem tak byl svědkem výkřiků o „záchraně siluety“, následovaných a provázených ještě absurdnějšími výroky a výzvami. V duchu jsem si říkal, že se zase jedná o akci nějakých pár pomatenců, kteří prostě musejí protestovat proti takřka čemukoliv, a dokonce chvíli zvažoval, že bych se čistě pro tu legraci zašel na zmíněnou protestní akci podívat, protože jsem nepovažoval za pravděpodobné, že by se na ní sešlo jakkoliv významné množství lidí. Ale měl jsem jiné plány a nestálo mi to až tak za to, takže jsem to nechal být.
Jak se ukázalo, tak jsem se bohužel poměrně dost mýlil. Podcenil jsem jednak očividně vzrůstající kontroverznost celé stavby, a zjevně také konzervativizmus obyvatel Olomouce (a to se přitom sám považuji za poměrně dost konzervativní osobu). Jak jsem se totiž dozvěděl z místních médií, na celé akci se sešlo několik stovek lidí, mávajících cedulemi s pro mě neuvěřitelně bizarními hesly (typu „Olomouc není Hong Kong“ a podobně). Ozývaly se také výtky v tom smyslu, že v historickém centru města nemá taková stavba co dělat (což je rozhodně pravda, takže je jedině dobře, že ji v historickém centru nikdo stavět nehodlá) a znovu také zazněla absurdní argumentace s obtížností výměny byť jen okna v domě v historickém jádru města, u kterých mi ze všeho nejvíce přišlo, že autoři těchto výroků byli především naštvaní, že jim do zásahů na domech v centru mluví památkáři, kteří současně nemají s mrakodrapem Šantovka žádný problém (tedy minimálně ti, kteří ho schvalovali), a potřebovali si tak především na někom vylít vztek. Znovu jsem si tak při sledování reportáže z akce připomněl poprask, který se rozpoutal kolem Kaplického knihovny. U nás to s výstavbou nových a ne zcela standardních budov zjevně není jednoduché. Vystavět patero hnusných paneláků nebo zabrat pole pro řady solárních panelů je evidentně mnohem jednodušší – minimálně to podle všeho nebudí takový odpor veřejnosti.
Schválně jsem se tedy při svých aktuálních toulkách okolím Olomouce opět trochu více díval na to, jakým způsobem by údajná „silueta“, vyžadující záchranu, byla výstavbou mrakodrapu Šantovka narušena. Můžete to nakonec posoudit se mnou (všechny obrázky v článku lze rozkliknout na větší verze):
Tohle je záběr na centrum Olomouce víceméně přímo od jihu z nejvyššího bodu, který se tímto směrem nalézá. Je to právě jedno ze zmiňovaných několika málo míst v nejbližším okolí Olomouce, odkud je uspokojivě vidět něco, co by se dalo označit za olomoucké panoráma. Podobný výhled je na Olomouc z druhé strany, tedy od severu, kde začínají alespoň trochu kopce. Od východu a od západu na Olomouc prakticky vidět není, protože zhruba tímto směrem vede velmi široké údolí Moravy, které je na kilometry daleko zcela ploché.
Na obrázku jsem naznačil teoretickou budoucí siluetu Šantovky (velmi schematicky, ale snad to stačí). Ano, samozřejmě, že by z okolí vyčnívala, stejně jako z ní vyčnívá nedaleký vedlejší mrakodrap. Ale upřímně, vážně vám přijde, že by došlo ke kdovíjakému narušení panorámatu města, zejména tedy jeho historického jádra? Ať koukám, jak koukám, prostě to tam nevidím.
Na druhém snímku je panoráma Olomouce v ještě širším záběru, opět s naznačenou siluetou Šantovky:
Nevím, jak vás, ale mně na tomhle záběru, pokud bych měl nutně hledat něco rušivého, mnohem víc vadí opticky dost výraznější panelové domy v levé části snímku (tedy Povel a Nová ulice). Ale zřejmě mám nějak zkreslené vnímání, protože Olomouc přece není Hong Kong a výškové budovy do něj nepatří a ničí jeho „siluetu“.
Čistě pro zajímavost, tady je trochu větší detail obou již postavených olomouckých výškových budov:
Mrakodrap vlevo sice z okolní zástavby poněkud trčí, ale jak už jsem zmiňoval výše, nemůžu si pomoct, mně se prostě celkem líbí. Obzvlášť v tomhle světle. Mnohem méně se mi líbí panelákové sídliště v popředí, už třeba jen proto, že je opticky mnohem výraznější. A pak je tu samozřejmě ještě ten komín.
Tak nebo onak je to ale stejně celkem jedno, protože, jak už jsem několikrát zmiňoval, takhle Olomouc uvidíte prakticky jen za předpokladu, že si sami na nějakou takovou výškovou budovu vyšplháte, nebo že vyrazíte buď na stejný padesátimetrový „kopec“, ze kterého jsem výše linkované snímky pořídil já, nebo se vydáte někam směrem ke Svatému kopečku. Zcela jistě nic z toho neuvidíte z úrovně ulic, protože vám prakticky z jakéhokoliv místa v Olomouci bude ve výhledu bránit okolní výstavba. Takže pokud sejdeme pod kopec, ze kterého byly snímky pořízeny, dostaneme rázem mnohem realističtější podobu olomouckého panorámatu z pohledu člověka, který do Olomouce právě odněkud přijíždí či přichází:
Vzdušnou čarou jsme se přesunuli jen asi o kilometr směrem na severozápad. Díváme se sice trochu jiným směrem, než v předchozích snímcích, ale to má svůj důvod – přestože jsem se při jeho pořizování nacházel stále ještě zhruba 600 metrů od první olomoucké zástavby (navíc spíše v podobě rodinných domků), ani z tohoto místa už jsem neviděl ani stopu po jakémkoliv orientačním bodu z předchozích snímků, který by mi mohl napovědět, kterým směrem bych měl ty rušivé výškové budovy vlastně hledat.
Je mi líto, ale já tuhle celou kauzu vážně považuji za další klasickou ukázku davové hysterie, nic jiného. A upřímně doufám, že jí nepodlehnou úplně všichni a výšková budova se postaví. Ne proto, že bych se chtěl radovat z toho, jakou mají všichni ti pomatení odpůrci smůlu, ale prostě proto, že by nové stavby vznikat rozhodně měly. A jelikož tu už v posledních letech několik nových budov vzniklo (nový most přes Moravu, nová budova přírodovědecké fakulty, mrakodrap BEA centrum, celý rozsáhlý projekt Šantovky), nemyslím, že by se i přes relativní blízkost téhle lokality centru dalo najít vhodnější místo, kam další nová budova lépe zapadne.
Celá tahle kauza ale pro mě paradoxně právě následkem toulek po okolí Olomouce získala mnohem nahořklejší pachuť, než jsem původně očekával. Po delší době jsem totiž zavítal ke slavonínské cihelně s kruhovou pecí, poměrně unikátní historické stavbě z konce devatenáctého století, vyhlášené za technickou památku. Z cihel, vyrobených v této cihelně, byla údajně postavena valná většina olomouckých domů.
Před několika lety, konkrétně v květnu 2009, jsem měl možnost si tehdy bohužel dost zchátralou, ale přesto fascinující stavbu prolézt – z jakého jiného důvodu než při geocachingu. Byl to úžasný zážitek, ačkoliv budova skutečně nebyla v příliš dobrém stavu, doslova z ní dýchala historie. Mám odtud i několik fotografií, bohužel ani na jedné není cihelna vidět příliš dobře jako celek – kdybych tehdy tušil, že fotím něco, co za pár let už nebude existovat, asi bych býval pořídil snímků více a lepších:
Tady je pak ještě alespoň jeden snímek původního stavu a původní podoby celé cihelny z Olomouckého deníku. Jak jsem říkal, byla zchátralá, ale rozhodně působila velice historicky.
Zaregistroval jsem zmínky o tom, že by konečně mělo dojít k její opravě, z čehož jsem měl pochopitelně celkem radost, protože o historické památky, zejména tak unikátní, bychom se nepochybně měli starat. Poněkud menší radost jsem ovšem měl z navazujících zmínek o tom, že by v ní měla vzniknout restaurace. A příležitostné letmé pohledy na již evidentně probíhající opravy, které se mi naskytly z vlaku (jezdí v podstatě přímo kolem), mě znepokojovaly ještě více, protože to, v co se cihelna proměňovala, mi příliš nepřipomínalo historickou budovu, kterou jsem si pamatoval.
Osud tomu chtěl, že jsem se tedy shodou okolností před cihelnou znovu ocitl právě v době, kdy se v Olomouci na náměstí chystal protest proti stavbě mrakodrapu Šantovka. Skutečně to byla náhoda, neplánoval jsem to, původně jsem se chtěl vydat trochu jiným směrem. Každopádně se jednalo o ironii osudu poměrně velkou a tomu, co jsem na místě cihelny spatřil, jsem se poměrně podivil.
Dobrá zpráva asi je, že zde nakonec restaurace nevznikla a že to, co jsem vídal z vlaku, je nakonec přece jen trochu lepší, než jak to působilo v průběhu oprav. Horší zprávou je to, že tu za mnoho milionů (s dotacemi Evropské unie a ministerstva kultury) vznikl alespoň z mého pohledu podivný „prasopes“, který v mých očích navíc v podstatě zcela ztratil většinu stop toho, že se jedná o unikátní historickou budovu, a co hůř, o oficiální památku.
Dle dostupných informací probíhala „oprava“ celého objektu pod dohledem památkářů. Možná proto tak bylo na rekonstrukci horního patra použito dřevo místo nějakého „praktičtějšího“ současného materiálu. Zřejmě proto bylo horní patro alespoň zčásti vybudováno v jakémsi „retro“ stylu, který se možná na devatenácté století celkem odkazuje, a proto byly v interiérech (které jsou částečně vidět na některých snímcích, částečně pak v této reportáži) zůstaly krovy ve stejném stylu, v jakém byly původně. Až posud by to bylo celkem snesitelné (i když dřevěné prvky zkrátka příliš historickým dojmem nepůsobí, ale dejme tomu).
Mnohem větší problém mám ale s těmi nejrůznějšími moderními prvky, které se zde objevují. V největší míře pochopitelně s děsivě nepatřičným proskleným vchodem s betonovým schodištěm, který na mě na historickém skeletu staré cihelny působí asi tak, jako kdyby někdo na zámku Hluboká instaloval prosklené posuvné dveře na fotobuňku. Stejně tak nepatřičně na mě působí i moderní střešní krytina (ze které vyčnívá historický komín – jeho zachování si vyžádali památkáři), plechové radiátory, podle všeho přidělané přímo na původní staré zdivo za dřívějšími manipulačními otvory pro obsluhu pece (které se dočkaly zadělání také na můj vkus až příliš moderními okny), dle mého názoru dost nevhodně moderní parkoviště a spousta dalších více či méně zásadních věcí. Nemůžu se skutečně ubránit velice nepříjemnému dojmu, že tu za poměrně nemalé peníze a s velkým úsilím vznikl „prasopes“, který se snaží být současně moderním sídlem firmy a historickou budovou, a následkem toho selhává v obojím.
Bez ohledu na to, že vše údajně probíhalo pod dohledem památkářů, se nemohu zbavit pocitu, že ta úžasná stavba, kterou jsem v roce 2009 navštívil, mohla (měla) být jakožto památka rekonstruována mnohem citlivěji a decentněji (byť bohužel současně chápu, že je velice pravděpodobné, že by se finance na její rekonstrukci prostě nesehnaly). Přes všechno úsilí, které do rekonstrukce bylo nepochybně vloženo, se obávám, že původní unikátní budova s pozoruhodnou atmosférou a specifickým stylem je už stejně v podstatě pryč a nahradila ji jen její moderní napodobenina, a možná by mi tedy bylo milejší, kdyby původní stavba dál chátrala na svém místě a tiskařská firma si raději postavila sídlo naprosto od základů znovu, někde o kus vedle a přesně podle svých představ.
I to je proto důvod, proč mi diskuse o stavbě zcela nové výškové budovy na místě, kde donedávna nebylo v podstatě nic a kam se podle mého laického názoru v rámci celého projektu Šantovky celkem hodí, zatímco jen o pár kilometrů dál došlo v tichosti k přetvoření existující unikátní památky v podivně schizofrenní kancelářskou budovu, přijde o to více bizarní.
Ale jak jsem říkal skoro na začátku, architektuře nerozumím, řídím se jen svým vlastním, čistě laickým vkusem, který může být velice pomýlený. A památkář taky nejsem a ti byli s rekonstrukcí „v rámci možností spokojeni“, takže bude patrně problém čistě ve mně, protože jinak by se přece dávno někdo ozval a třeba i protestoval. Nebo ne?
