Zúčastnil jsem se dnes v jedné fotografické komunitě nad jednou fotografií pozoruhodné diskuse. Jistý fotograf tam napostoval fotografii hradu, zahaleného v mlze, ze které v pozadí vykukují hřebeny vysokých hor. Nechtějte odkaz, vynechávám ho záměrně, stejně jako ostatní podrobnosti, a myslím, že je pro celou věc nepodstatný. Byla to na první pohled technicky docela slušná fotka, tolik asi k tomu.
I když ta fotografie nebyla úplně ve stylu, který by mě standardně kdovíjak oslovoval, asi bych ji považoval za celkem zdařilou. Jenže tu byl jeden háček – to místo znám, takže vím, že tam v okolí nikde žádné vysoké hory nejsou (a že by to s ohledem na úhel záběru musely být skoro Alpy). A ty cáry mlhy, která na snímku byla, taky nevypadaly tak docela přirozeně, a navíc velice příhodně zakrývaly objekty v blízkosti toho hradu, které by jinak působily na takovém snímku poměrně rušivě a rozhodně by s nimi neměl takovou pohádkově-kýčovitou atmosféru.
Nedalo mi to a ozval jsem se, že mi přijde zvláštní to vydávat za fotografii, když tam prokazatelně nejsou žádné hory a ta mlha je taky podezřele „poslušná“, a že mi to přijde jako podvádění. Autor fotografie prohlásil, že nikdy netvrdil, že tam hory a mlha byly a že je tam skutečně přidal, aby fotka „odpovídala jeho previzualizaci“. Následně se kolem toho za přispění ještě jedné osoby rozvinula diskuse, ve které jsem se snažil argumentovat tím, že prezentovat obrázek v reálu neexistujícího místa a okamžiku, který vznikl až složením více prvků ve Photoshopu, je prostě obecně velice zavádějící a nemělo by se tomu tudíž říkat „fotografie“, zatímco na druhé straně padaly argumenty stylu „mozek si dokáže vymýšlet falešné scény mnohem realističtěji, než to kdy dokáže Photoshop (na námitku, že můj mozek si rozhodně nevymýšlí hory a mlhu někde, kde žádné nejsou, mi bylo řečeno, že v tom případě nemám vůbec žádnou představivost a že přece když se projdu tmavým lesem, uvidím spoustu věcí, které tam ve skutečnosti nejsou), a autor snímku se ohrazoval, že ho označuji za podvodníka a lháře a že pokud považuji dokreslování hor a mlhy do fotek za podvod, pak považuji za podvodníka každého, kdo kdy použil Photoshop k doladění nějaké fotografie.
Nemůžu si nicméně pomoci, považuji to za srovnávání jablek s hruškami. Nemám zásadní problém s tím, když někdo vezme nějaký snímek a nějak ho zpracuje. Nemám větší problém s HDR, instagramovými efekty ani čímkoliv jiným, pokud je to provedeno vkusně a dobře a má to nějaký smysl. Ovšem mám prostě problém s tím, pokud někdo vytvoří „fotku“ hradu v mlze a v horách tím, že vyfotí hrad někde na kopci ve městě a hory a mlhu tam dokreslí ve Photoshopu. Respektive – mám s tím problém v případě, pokud to bude prezentovat jako fotografii. A nejde jen o to, že ty, kteří jeho „fotografii“ uvidí a nebudou místo znát, uvádí v omyl dojmem, že se na daném místě nacházejí vysoké hory, které tam ve skutečnosti nejsou.
Pokud někdo něco takového se svou fotografií udělá, přestává pro mě být fotografem a stává se čistě výtvarníkem. Fotografie má dle mého názoru zobrazovat reálné věci, byť třeba v netradičním nebo do jisté míry stylizovaném pojetí. To považuji za celou hlavní pointu fotografie. Aby skutečný fotograf vytvořil snímek hradu, efektně obklopeného cáry mlhy, bude muset mít buď velké štěstí (aby se mu zrovna v daný okamžik sešlo správné světlo a správné počasí na přesně tom správném místě, odkud bude záběr fungovat a nic v něm nebude v rámci možností rušit), nebo si ten snímek bude muset poctivě odpracovat – například bude muset chodit každý den na dané místo v naději, že to tentokrát skutečně vyjde. A výsledkem bude fotografie – záznam něčeho, co se skutečně stalo, co skutečně existovalo.
Photoshopový grafik naproti tomu prakticky nic z toho dělat nemusí – stačí mu vyfotit si za trochu slušného světla hrad. Doma si ve Photoshopu mlhu dodělá přesně podle potřeby tak, aby působila co nejefektněji a současně zakrývala i odhalovala přesně to, co má. A protože pozadí jeho snímku je poněkud fádní, tak do něj pro jistotu ještě dokreslí vysoké hřebeny hor. Fotografie je hotová, můžu ji prezentovat na internetu a chlubit se, jaký jsem zručný fotograf.
Připadá mi to absurdní a skutečně to považuji za podvod. Nechápejte mě špatně – nechci tím tvrdit, že dotyčný je obecně podvodník a že je jeho výtvor automaticky bezcenný, to vůbec ne. Jako výtvarné dílo může být špičkový. (I když, upřímně řečeno, jakožto někdo, komu bylo mnohokrát řečeno, že fotí kýče, pro mě přesně tady leží hranice kýčovitosti – vyfotit hrad v mlze mi přijde ještě OK, protože to tak prostě v danou chvíli bylo, i když to třeba není nejoriginálnější námět, ale výslovně vytvářet obrázek hradu v mlze, i když tam ve skutečnosti žádná mlha nebyla, to už i pro mě zkrátka kýčem je.) Jenom to zkrátka není fotografie. Připadá mi to asi jako kdybych ve studiu vyfotografoval něčí portrét, ve Photoshopu ho zpracoval tak, aby vypadal k nerozeznání od olejomalby, a následně ho prezentoval malířům jako svou nejnovější olejomalbu. Nepochybně jsem vytvořil umělecké dílo, je docela možné, že jsem vytvořil umělecké dílo skvělé…ale ať se budu snažit sebevíc, olejomalba se z něj nikdy nestane, protože jsem ho jaksi nenamaloval olejem na plátno.
Uvědomuju si, že dnes jsou s narůstajícími možnostmi počítačových programů fotografické manipulace bohužel stále populárnější (na druhou stranu, dělaly se i před počítači, jen to bylo náročnější). Toleruji (a občas sám používám) věci jako drobné retuše třeba stožárů, antén nebo obecně nějakých rušivých drobností, které nejsou pro snímek nezbytné a jejich absence mu pomůže (s velkým důrazem na „drobností“ – a zcela vynecháme reportážní fotografii, kde jsou jakékoliv retuše a manipulace z mého pohledu nepřípustné, i když se s nimi bohužel také setkáváme denně). Ovšem retuše či manipulace, které zásadně mění celou fotografii a dělají z ní třeba i obraz výslovně fiktivního místa – ne, tady je prostě potřeba vytyčit jasnou hranici mezi fotografií a výtvarnictvím. Nemusí jít přitom jen o dokreslování – před nedávnem médii prolétla informace o nejdražší fotografii světa, na které je zobrazena krajina kolem řeky Rýna. Je mi líto, ale já tuhle fotografii prostě za fotografii nepovažuji. Je to pro mě nepochybně výtvarné dílo, ale fotografie to není. Proč? Přesně z důvodů, které jsem tu popisoval – záběr, který údajná „fotografie“ zachycuje, totiž nikde na světě nepořídíte. Ve skutečnosti to na místě, kde byla pořízena, vypadá nějak takhle.
Jsem zkrátka přesvědčený o tom, že pokud budeme obrázky neexistujících hradů v horách a fiktivních nábřeží považovat za fotografie a jejich autory za fotografy, pak v podstatě tato označení pozbývají jakéhokoliv smyslu a můžeme si místo „fotografové“ říkat prostě „výtvarníci“, protože půjde o mnohem výstižnější popis naší činnosti. Fotografie znamená doslova „kreslení světlem“, v reálu tedy nejčastěji na fotografickou emulzi nebo na digitální snímač. O klonovacím razítku nebo štětci ve Photoshopu v tomhle názvu není, nakolik si uvědomuji, jediné slovo. Takže by bylo myslím více než vhodné, abychom jako fotografové obojí (ale i další podobné pomůcky) používali jen v míře opravdu velmi minimální a rozsáhlejší použití těchto nástrojů přenechali raději výtvarníkům.
