Jeden post, který by se asi tak trochu dal označit za méně vhodný pro rozebírání ve společnosti (neděste se ale předčasně, o nic moc nejde), ale domnívám se, že potenciálně velmi užitečný, takže ho přesto napíšu.
Při zkoumání mých zdravotních problémů a toho, jak se z nich dostat, jsem narazil na zajímavou věc. Fenoménem dnešní doby je překyselení žaludku. Ze všech stran se dozvídáme, jak je potřeba s ním zatočit. Pálí vás často žáha? Máte překyselený žaludek! Naštěstí pro vás máme hodná antacida, která vás problému rychle zbaví! Udělaly se vám žaludeční vředy? Snadná pomoc, dáme vám léky, které vám sníží tvorbu žaludečních kyselin! Bez těch se úspěšně nevyléčíte! Bolí vás po jídle žaludek? Žlučník? Trpíte nadýmáním, ať sníte, co sníte? Máte překyselený žaludek! Každý druhý člověk má podle tohohle vzoru překyselení žaludku. Ale má ho opravdu?
Jak se ukazuje, opak je často pravdou. Všechny popsané problémy v dnešní době totiž mnohem častěji, aniž bychom o tom věděli, souvisejí spíše s nedostatečnou tvorbou žaludečních kyselin, než s nadměrnou. Doktor vám to spíš neřekne, zato vaše babička by mohla. Pálení žáhy může být stejně dobře vyvolané nikoliv nadměrnou tvorbou žaludečních kyselin, ale stejně dobře i nedostatečnou – protože čím slabší žaludeční šťávy jsou, tím víc se jich musí vyrobit, aby si poradily se stejným jídlem alespoň trochu uspokojivě. Vznik žaludečních vředů je nezřídka způsobený nadměrným množstvím žaludečních kyselin – ale lokalizovaným do jednoho místa, drážděného například bakteriemi H.pylori, které patří k relativně běžným obyvatelům lidského zažívacího traktu, ovšem nedostatek žaludečních kyselin jim dovoluje přesunout se do žaludku, kam „nepatří“. A bolesti žaludku, špatné trávení, nadýmání a spoustu dalších problémů mohou mít na svědomí kvasinky, které v omezeném množství obývají naše střeva, ale nedostatečně kyselé prostředí jim umožňuje nejen se více množit, ale „rozlézat“ se následně po celém těle a páchat nepěkné věci. A se sníženým množstvím žaludeční kyseliny souvisejí i věci jako špatné trávení a podobné věci – do těla se nedostává správné množství potřebných minerálů a vitamínů a tímpádem je jen otázkou času, kdy se to na něm projeví nejrůznějšími nepěknými způsoby (například ekzémy a podobnými radostmi).
Podezření na to, že něčím podobným trpím, mám už poměrně dlouho – konkrétně od té doby, kdy mi byl před rokem a půl diagnostikován dvanáctníkový vřed (o kterém jsem do té doby neměl nejmenší tušení, neměl jsem v daných místech žádné bolesti, nic – byl nalezen víceméně náhodou). Dostal jsem od lékařů slušnou dávku léku na snížení tvorby žaludečních kyselin (prakticky jediného léku, který lékařská věda na vředy zná – kromě antibiotik na H.pylori, ale ta u mě nalezena nebyla). A výsledek? Do týdne od zahájení léčby jsem bolestmi žaludku trpět začal, stejně jako intenzivním pálením žáhy (na které lékaři odpověděli zvýšenou dávkou léku, ovšem efekt byl stejně dost rozpačitý). Nakonec to celé nějak přešlo, ale moje trávení od té chvíle rozhodně není zdaleka tak bezproblémové, jak bývalo dřív (nebojte se, podrobností vás ušetřím), a současně se mi postupně začaly vynořovat řady dalších problémů, které, jak už dnes vím, mohly s tím vším velice dobře souviset.
Klíčová otázka samozřejmě zní, jak zjistit, zda máme žaludečních kyselin moc nebo málo. Můžete si samozřejmě nechat udělat oficiální lékařský test, pokud k tomu nějakého doktora přimějete (hodně štěstí, nejsou tomu příliš nakloněni). Existuje ale ještě primitivní, ale dostatečně spolehlivý test domácí, který je jednoduchý a může si ho udělat snad kdokoliv. Říká se mu lidově „krkací test“…(no, jak jsem psal v úvodu). A je k němu potřeba jenom voda a jedlá soda. Jedná se samozřejmě o „babské rady“, ale nemohu se ze své pozice ubránit dojmu, že ve chvíli, kdy odborná lékařská péče můj (a bohužel zdaleka nejen můj) stav dlouhodobě a systematicky svou „léčbou“ zhoršuje, je možná nejvyšší čas vrátit se k věcem, které sice nemají certifikát odborné lékařské komory, ale zato mnoha lidem ověřeně fungují.
Nad způsobem jeho přesného provedení se mírně rozcházejí české a anglické zdroje. Uvádějí totiž různá množství použitých ingrediencí. Pokud budeme vycházet z českého, který pracuje s koncentrovanějším roztokem, pak uvádí 1.25 cm3 jedlé sody (odměřených pomocí injekční stříkačky, ale údajně prý zhruba půl čajové lžičky) a 150ml vody. Test se provádí ráno, hned jak vstanete a než cokoliv vypijete nebo sníte. Rozmícháte jedlou sodu do mírně vlažné vody, na ex vypijete a stopujete čas, za jak dlouho si říhnete (pro větší jistotu je pak vhodné celý test opakovat několik dní po sobě). Pokud do dvou minut, máte žaludeční šťávy příliš koncentrované. Správný čas je 2-3 minuty. A cokoliv nad tři minuty už je nízká koncentrace žaludečních kyselin. Nad pět minut už prý ani nemá smysl dál měřit. Já si test dnes ze zvědavosti konečně udělal a nechal jsem stopky běžet i nad pět minut. Ale po 45 minutách jsem to vzdal i já…
Klíčovou otázkou pak samozřejmě zůstává, jak z toho všeho ven. V minulosti se v lékárnách běžně prodávala kyselina chlorovodíková v nízké koncentraci, která se dále ředila vodou na koncentraci odpovídající té, v jaké se tvoří v žaludku (zhruba 0,3 %), a užívala. Dnes je bohužel hodně obtížné ji sehnat (zlí jazykové tvrdí, že je to proto, že kyselinu chlorovodíkovou si nemohou farmaceutické firmy patentovat a vydělávat na ní – a já bych tomuhle vysvětlení vcelku věřil), ve většině lékáren na vás patrně budou hledět dost nechápavě. Vlastnoruční ředění koncentrovanější HCl je patrně jen pro odvážné povahy, zejména následná konzumace takového výrobku (mluvíme tu pořád o kyselině chlorovodíkové), takže to asi není moc schůdné řešení (pokud někdo vypije příliš koncentrovanou HCl, neříkejte, že jsem vám to poradil já!). Pití roztoku HCl navíc může narušovat zubní sklovinu (pořád je to kyselina). Občas jsou k sehnání kapsle s betainem a HCl, které se rozpouštějí až v žaludku, takže jsou bezpečné, ale bývají dost drahé a špatně se shánějí. No a pak tu jsou vyloženě přírodní řešení – doporučují se různé věci, například pití naředěného jablečného octa (v tomto případě není od věci hledat nálepku BIO – a taktéž je vhodná jistá obezřetnost s ohledem na dlouhodobější účinky na zubní sklovinu), užívání zázvoru (třeba ve formě čajů), kurkumy, chilli… A tvorbu HCl v žadudku podporují také například zinek nebo vitamín B (konkrétně B1, B3 a B6). Ale kdo bude chtít, jistě si najde vlastní řešení. Jakmile znáte problém, je hledání řešení vždycky jednodušší.
Pointa je každopádně taková, že zdánlivě banální problém, který je navíc mnohdy lékaři (a televizními reklamami) prezentován úplně naopak, může stát za neuvěřitelnou spoustou nejrůznějších zdravotních problémů včetně těch, které by řadu z nás asi ani nenapadlo s žaludečními kyselinami spojovat.
Kyseliny lze koupit třeba zde: http://eshop.merci.cz/katalog/zbozi/zbozi.asp?skup=118 ovšem ve vyšší koncentraci a bývalo to jen na živnostenský list.
Já bych fakt měl strach se touhle cestou vydávat. To bych si radši sehnal ty tobolky s betainem. Přece jenom je to HCl, to není zrovna sranda.
Pche, koncentrovanou HCl jsem si v laborkách téměř myl ruce ;-) Nikdy jsem si kvůli ní nebral rukavice. Kyselina chlorovodíková není nic nebezpečného, oproti sírové nebo dusičné je to sranda. Když člověk zná alespoň elementární zásady zacházení s kyselinami, nemá se čeho bát.
Jinak co se týče toho „krkacího testu“, moc bych tomu nevěřil. I kdyby ten čas byl určen nějak exaktně (vzhledem k molárnímu množství NaHCO3 v roztoku a předpokládanému „správnému“ množství HCl v žaludku), tak se to bude lišit podle velkosti žaludku a spousty dalších individuálních faktorů.
Napadá mě jediný podomácku realizovatelný test, který by mohl dát správný výsledek. Ale byl by to test velice nepříjemný, který bych fakt dělat nechtěl (vyvolat zvracení a indikátorovým papírkem změřit pH obsahu žaludku) ;-)
Mně je vcelku jedno, co si o tom myslí „vědec“ nebo nedejbože doktor, mě zajímá, jestli „léčba“ za základě toho testu lidem pomáhá od jejich obtíží.
(Ostatně podobný je můj názor třeba na homeopatika. Homeopatika považuju za šarlatánství, ale dokud to lidem pomáhá a neškodí – a znám takové, kterým to prokazatelně pomáhá, ať už z jakéhokoliv důvodu – pak v tom nevidím problém.)
Aha! Problémy s pálenim žáhy občas (častějc než je asi zdrávo) mam a exém už 4 roky taky a nikdo neví co s nim. Že by souvislost?
Může být, ale nemusí. Taky to může být shoda náhod, prostě jen ekzém a pálení žáhy. On je trochu problém v tom, že pálení žáhy je symptomem nadměrné i nedostatečné tvorby žaludečních kyselin (pokaždé z jiných důvodů). Každopádně ten ekzém by čistě teoreticky mohl být skutečně způsobený tím, problém totiž je, že jakmile je málo žaludeční kyseliny, přestává správně fungovat trávení a tudíž tělo nedostává v dostatečné míře potřebné živiny a vitamíny, protože je prostě ze špatně tráveného jídla nedokáže vstřebat, takže může nějaký ekzém snáz vzniknout, a navíc se pak v těle začínají hromadit nejrůznější toxiny, které se tělo může právě „přes kůži“ snažit dostat pryč.
Ale asi není od věci si to zkusit, je to koneckonců zhola neškodný test. Je sice fakt hodně „babský“ a technik ve mně z něj tímpádem leze po zdi, ale faktem zůstává, že jsem se (i) na jeho základě „diagnostikoval“, ve finále si objednal na užívání zmíněný betaine hydrochlorid a už zhruba po týdnu užívání na sobě pozoruju dost zásadní změny k lepšímu, až mě to překvapuje (ale je fakt, že předtím jsem už nějakou dobu užíval jablečný ocet).
Takže když říhnutí nastalo zhruba ve 3 a půl minutě, tak už i to značí nízkou koncentraci?