Hlavní hrdina hry Alan Wake by se možná měl spíše jmenovat Alan Late. Nejdřív to trvalo celých pět let, než tahle notně vyhypeovaná hra dorazila alespoň na Xbox (poté, co se Microsoft v průběhu vývoje rozhodl PC verzi zrušit) s prohlášením, že se jedná o Xbox exkluzivní titul a na žádné jiné platformě se neobjeví. Už tehdy se objevovaly názory, že přichází na trh příliš pozdě a v mnoha ohledech působí zastarale. O dva roky později se však najednou objevuje i donedávna odpíraná PC verze, která v sobě současně zahrnuje i obě doplňkové DLC kapitoly. Sedm let je v herním světě příliš dlouhá doba a snad žádná hra, která vyšla s takovým zpožděním, si nikdy nevedla příliš dobře. Alan Wake se v PC verzi údajně zaplatil v průběhu prvního dne, takže o něj zřejmě zájem byl velký. Je ale Alan Wake skutečně takový hit, za jaký bývá považován?
Máte překyselený žaludek! (Nebo taky ne.)
26
2012
Jeden post, který by se asi tak trochu dal označit za méně vhodný pro rozebírání ve společnosti (neděste se ale předčasně, o nic moc nejde), ale domnívám se, že potenciálně velmi užitečný, takže ho přesto napíšu.
Při zkoumání mých zdravotních problémů a toho, jak se z nich dostat, jsem narazil na zajímavou věc. Fenoménem dnešní doby je překyselení žaludku. Ze všech stran se dozvídáme, jak je potřeba s ním zatočit. Pálí vás často žáha? Máte překyselený žaludek! Naštěstí pro vás máme hodná antacida, která vás problému rychle zbaví! Udělaly se vám žaludeční vředy? Snadná pomoc, dáme vám léky, které vám sníží tvorbu žaludečních kyselin! Bez těch se úspěšně nevyléčíte! Bolí vás po jídle žaludek? Žlučník? Trpíte nadýmáním, ať sníte, co sníte? Máte překyselený žaludek! Každý druhý člověk má podle tohohle vzoru překyselení žaludku. Ale má ho opravdu?
Dear Esther
17
2012
Drahá Ester. Ztratil jsem přehled o tom, kolik dní jsem tu už strávil a kolikrát jsem se sem vracel. Vše je mi tu nyní tak povědomé, že musím vynakládat vědomé úsilí, abych skutečně vnímal tvary a struktury, které mne obklopují. Mohl bych po zdejších skaliskách klopýtat poslepu, balancovat na samých hranách útesů, aniž bych cítil obavy z toho, že sklouznu a zřítím se do neklidných mořských vod. Krom toho jsem vždy zastával názor, že pokud se má člověk zřítit dolů, je důležité, aby padal s očima dokořán.
Proč nemám příliš v lásce Pirátskou stranu
02
2012
Znovu jsem v jedné z diskusí v souvislosti s ACTA (a naprosto absurdně bulvárním a hysterickým děním kolem ní v českých „médiích“) opět zabrousil na tohle téma. Svými relativně velkými antipatiemi k téhle rádobypolitické straně jsem se nikdy příliš netajil, ale přesto se mě čas od času někdo zeptá, proč že ji vlastně nemám rád, když jim přece jde o tak záslužné věci. Takže abych to nemusel v budoucnosti znovu opakovat:
