V komentářích k předchozímu příspěvku (mimochodem, ještě jednou dík za všechny reakce, které vítají, že jsem něco takového sepsal – mám teď alespoň o něco méně špatný pocit z toho, jak jsem tu odhalil své soukromí) jsem se dozvěděl, že prý vegetariánská dieta léčí cukrovku. Sepsal jsem na tohle téma poměrně obsáhlou reakci, která shrnuje většinu toho, co jsem se na téma léčby cukrovky za poslední zhruba měsíc intenzivního samostudia dozvěděl. Protože vím, že řada lidí komentáře moc nečte, a přišlo mi líto, aby to jen tak zapadlo, rozhodl jsem se udělat z onoho komentáře (který jsem ponechal na svém místě) navíc ještě samostatný příspěvek. Jak to tedy je s léčbou cukrovky primárně druhého typu (ale pár zmínek se týká i cukrovky 1. typu)?
V poslední době jsem toho o dietách a cukrovce druhého typu (on mimochodem doteď nikdo nezjišťoval, jakou cukrovku že to vlastně údajně mám, všichni pěkně v duchu předchozího článku automaticky předpokládají, že zkrátka mám cukrovku druhého typu, protože „to je přece jasné, je vám tolik, kolik vám je, jste obézní a v rodině jste cukrovku měli, na tom není nic ke zjišťování“) četl opravdu hodně. Četl jsem taky spoustu příspěvků lidí, kteří si nejrůznějšími dietami, ať už různými paleo, Atkinsovými či jinými, cukrovku dle svých slov vyléčili. Mnozí z nich samozřejmě za sdělení své „tajné diety na vyléčení cukrovky“ požadovali nějakou symbolickou cenu, například „pouhých 40 dolarů a zbavíte se cukrovky navždy!“.
Všechno to mělo jedno společné – ti lidé si vůbec nic nevyléčili. Oni se sice kolektivně tlučou do prsou a radují se z toho, že si „vyléčili cukrovku“ a z úplně normálních úrovní cukrů (a já jim tu radost jistě přeju, byť je mi z jejich neoprávněného nadšení občas spíš docela smutno), ale když se jeden začte do jejich příběhů a do toho, jak teď, s „vyléčenou cukrovkou“ žijí, zjistí prakticky bez výjimky, že tu „vyléčenou cukrovku“ a normální hladinu cukru mají proto, že dodržují velice přísnou dietu a přísný životní styl, během kterého v podstatě nejedí vůbec nic, co obsahuje sacharidy, a současně jsou velmi fyzicky aktivní. Nikdo z nich nikdy nenapíše něco jako „dneska jsem si dal velký kus čokoládového dortu a vůbec nic to se mnou neudělalo, měl jsem cukr úplně normální“ – protože jejich cukrovka ve skutečnosti vůbec vyléčená není, oni jenom žijí tak, že se její symptomy v běžném životě nijak neprojevují (protože zkrátka nejedí cukry a když, tak jen ty „pomalejší“, takže nepotřebují zdaleka tolik inzulínu). Mnoho z těch lidí se raduje, že si vyléčili cukrovku, ale ve skutečnosti žijí se stejně přísnou dietou, mnohdy přísnější, než průměrný cukrovkář. Zase, já jim to z celého srdce přeju a samozřejmě i tohle je cesta k tomu, jak se vyhnout pozdějším diabetickým komplikacím, ale současně na rozdíl od nich nezavírám oči před tím, že si v podstatě lžou do kapsy – úprava životního stylu tak, aby se neprojevovaly příznaky mojí nemoci, není vůbec žádná léčba. To by stejně tak dobře mohl člověk, který ochrnul na obě nohy, říkat, že přišel na geniální způsob, jak své ochrnutí vyléčit – prostě celý den sedí za stolem a vůbec nevstává. A podívejte, žije úplně stejným životem jako zdravý člověk, který taky celý den sedí za stolem! Zázračná léčebná metoda!
On je celý ten koncept „léčby cukrovky“ hrozně ošidný – doktoři i pacienti hrozně rádi mluví o léčbě cukrovky a lécích na cukrovku, ale realita je taková (a v textu to i letmo zmiňuji), že to, čemu i lékaři sami říkají „léčba“ vůbec nic neléčí, pouze se snaží v maximální míře snížit výskyt symptomů a následně zabránit pozdějším komplikacím jako neuropatie a podobně. A stejně tak žádný z dostupných „léků“ na cukrovku vůbec nic neléčí – pouze do jisté míry uměle (a krátkodobě, proto je třeba je užívat denně) zvyšují citlivost těla na inzulín v případě lidí s inzulínovou rezistencí (většina cukrovkářů 2. typu) a současně potlačuje regulaci přeměny glykogenu na glukózu, ke které dochází v rámci samoregulačních mechanismů těla v játrech, aby tím zabránily dalšímu nežádoucímu zvyšování hladiny cukru v krvi a přetěžování už tak špatně (u 2. typu) fungující slinivky. Kdyby ty léky dotyční vysadili, jsou rázem tam, kde byli na začátku. To prostě není léčba – nedochází k žádnému skutečnému vyléčení. Stav slinivky se při ní nijak nezlepšuje a pokud se nezlepší stav slinivky a množství nebo „výkon“ beta buněk produkujících inzulín, není o skutečné léčbě řeč.
Na druhou stranu se jisté šance na to, že by cukrovka mohla jít vyléčit a tím myslím OPRAVDU vyléčit, skutečně objevují. Například se zjistilo, že morbidně obézní cukrovkáři, kteří podstoupili bandáž žaludku, zhruba v osmdesáti procentech případů svou cukrovku 2. typu skutečně vyléčili v pravém slova smyslu. Nikdo ale zatím přesně neví proč. Existuje několik teorií, ale zatím jsou to všechno jen teorie a nakolik vím, žádnou z nich se doposud nepodařilo dostatečně prokázat. Vazba na obezitu jako takovou přitom také není úplně jasná – jakkoliv to, když se tělo zbaví nadměrného tuku, rozhodně zvyšuje jeho citlivost na inzulín a tudíž potlačuje symptomy cukrovky (není potřeba tolik inzulínu, tudíž i oslabená slinivka může najednou zvládat svou práci), tak zdaleka ne všichni cukrovkáři, kteří po bandáži žaludku zhubnou, si tím cukrovku skutečně vyléčí, a naopak cukrovkou 2. typu trpí i celá řada lidí, kteří nikdy na těle neměli přebytečné kilo tuku (a nezřídka se jedná i o aktivní sportovce).
Pak se taky před nedávnem objevila studie vědců z Newcastle, kteří podrobili skupinu pacientů, relativně nedávno diagnostikovaných jako diabetici 2. typu, velmi intenzivní a velmi specifické dietě, sestávající z příjmu pouhých (a dost drastických) asi 600 kalorií denně (na internetu se dá dohledat celý ten publikovaný paper, kde je ona dieta přesně popsaná) a po měsíci zjistili, že většina ze zúčastněných si cukrovku skutečně vyléčila (v pravém slova smyslu) a z téhle většiny tento stav zase u většiny (ale ne u všech) přetrvává i cca. rok po té dietní terapii. Nikdo zatím přesně neví proč (s pouhým úbytkem váhy to, jak se zdá, až tak nesouvisí), nikdo zatím přesně neví, zda se skutečně jedná o dlouhodobé řešení a zda se oněm „vyléčeným“ cukrovka zase časem nevrátí. I tak to ale byl poměrně zásadní objev.
No a pak jsou tu různé pokusy s kmenovými buňkami, ale ty pokud vím zůstávají stále ve fázi pokusů na krysách, a také například studie jakési skupiny vědců, kteří zjistili, že pokud paradoxně svým pokusným krysám chemickou cestou zničili úplně všechny beta buňky (tedy buňky produkující inzulín, znovu připomínám) slinivky břišní, tak se stala velice nečekaná věc – alfa buňky se začaly přeměňovat v beta buňky a zhruba po měsíci měly takové krysy znovu zcela korektně fungující slinivku a cukrovkou netrpěly. Ale také to je, pokud vím, zatím pouze v tomhle laboratorním stádiu a navíc to skutečně znamená velice nebezpečný krok, tedy zničení naprosto všech beta buněk.
Takže nějaké možnosti skutečné léčby na obzoru takřka jistě jsou, ale zatím se bohužel opravdu nezdá, že by některý z nich spočíval v chroustání mrkve a květáku.
Tu je odkaz na ten paper, keby mal niekto zaujem:
http://www.diabetologia-journal.org/Lim.pdf
Chcem sa spytat autora … skusali ste aj vychodnu medicinu? Lebo podla tej studie to vyzera tak, ze len telo treba nakopnut k tomu, aby opat spravne fungovalo. Co je vlastne vychodny princip liecenia, uviest telo spat do rovnovahy.
Skoda ze v tej praci nie je presne napisane, aku zeleninu a recepty pouzivali. Chcel som si overit jednu vec co tvrdil nedavno moj otec … ze na cukrovku je dobra kysla kapusta (cesky kysane zeli).
Dík za ten link. Já ho tu mám v bookmarku někde taky, ale váhal jsem, jestli ho přímo linkovat, protože pokoušet se o podobnou drastickou dietu v domácích podmínkách bez stálého dohledu lékařů by mohlo být docela dost nebezpečné.
Já zatím nezkoušel nic zásadnějšího, dokonce jsem ani nezačal brát potravinové doplňky, které by měly zlepšovat citlivost tkání na inzulín (tzn. primárně chrom), protože jak píšu v tom dlouhém předchozím příspěvku, nemám na základě domácích měření dojem, že bych opravdu trpěl nějakým skutečně závažnějším problémem, který by nebyl způsobený buď externě nevhodnými léky nebo jejich nevhodnou dávkou (dost možná související i s tím, že jsem několik měsíců užíval léky na tlak, které, jak už teď vím, prokazatelně nepotřebuji, ale které současně mohou mít na hladinu cukru určitý vliv), případně kombinací se stresem u lékařů.
No a dalším důvodem, proč jsem zatím nic moc kromě dávkování léků nezkoušel měnit je pochopitelně to, že bych nejprve rád získal co nejobjektivnější informace o tom, jak na tom moje tělo doopravdy je v běžném stavu, tedy například na za podpory už zmíněného chromu, ale prostě v situacích, které odpovídají mému dosavadnímu každodennímu životu.
Až budu mít uspokojivé a oficiální informace o tomhle, pak jistě můžu podniknout nemalé množství kroků k tomu, abych třeba své tělo uvedl do lepšího stavu, než v jakém bylo (to by nemělo ostatně dát zas TAK moc práce ;) ).
Co se týče přírodního snižování hladiny cukru a zlepšení odezvy organismu na něj, tak kyselé zelí určitě může dost pomáhat, ale primárně kvůli té kyselosti – je tam údajně nějaký vztah (ale jaký přesně a proč, to už si nepamatuju a patrně jsem tomu tak úplně nerozuměl – jsem technik a překladatel, nikoliv lékař nebo chemik). Z podobného důvodu je třeba často doporučováno užívat na snížení hladiny cukru ocet, zejména tuším balsamico, nebo citronovou šťávu. Další „přírodninou“, která údajně zpracování cukrů v těle dost příznivě ovlivňuje, je ale taky třeba skořice.
Ale zase – tohle jsou všechno laické informace, získané čistě mým samostudiem. Fakt bych nechtěl vzbuzovat dojem odborníka. Všechno tohle vychází jen z nejrůznějších doporučení diabetologů, klinických testů nebo přímých zkušeností diabetiků, které jsem někde četl a působily dostatečně hodnověrně (internet je pochopitelně plný i zázračných léků na cukrovku, ale to už nakonec viz obsah právě tohohle postu).
Jestli je tenhle článek částečně reakcí i na můj příspěvek, pro úplnost bych rád přidal odkaz kde jsem k informaci o léčbě cukrovky veg. dietou přišel http://goo.gl/i5yd9
Myslím že kontaktovat odborníky v IKEMU by bylo asi nejlepší z hlediska získání relevantních informací.
Jinak samozřejmě chápu autora a jeho nedůvěru jak k některým šarlatánům tak k lékařům, o kterých si také myslím své. Kdo zná názory MUDr. Jana Hnízdila jistě ví, co mám na mysli ;)
V tom případě je asi vhodné podotknout, že ani na tom linku nic o LÉČBĚ cukrovky není. Akorát se tam, přesně jak jsem zmiňoval v textu příspěvku, mluví o „účinném snížení medikace“ a o „lepší citlivosti organismu na inzulin“. Což jsou sice pro cukrovkáře nepopiratelně pozitivní jevy, ale nejde o léčbu cukrovky, jenom o způsob, jak potlačit její primární projevy. To jsou bohužel dvě radikálně odlišné věci. Znova bych zopakoval ten příklad s ochrnutým, který by říkal, že dokázal svou chorobu vyléčit tím, že sedí celý den za stolem. To je naprosto stejná situace.
Nevím, jestli je to mezi diabetiky všeobecně známo, ale kdysi provedl Dr. Agarwal rozsáhlou studii na zhruba 3000 diabeticích. Podával jim větší dávky aloe vera gelu společně s vlákninou a výsledkem bylo snížení cukrovky u 94% z nich. Podrobněji je to popsáno třeba tady:
http://www.beznudle.cz/lex-cz-blog-0002.html
Třeba ta informace někomu pomůže.
Martin