Living at the edge of the world

V úterý jsem mezi soukromými zprávami našel jednu, která mi přišla jako skoro typická ukázka toho, jak udělat při položení dotazu na odborném (ehm) diskusním fóru takřka všechno naprosto špatně. A říkal jsem si, že bych to tu mohl trochu rozebrat. Tady ten dotaz je:

Chvíli jsem marně přemýšlel, jak na něj zareagovat, protože jsem upřímně řečeno neměl nejmenší tušení, kdo je tazatel, zda jsme spolu už v minulosti někde něco řešili a tohle je pokračování (a já si to jen nepamatuju), co má za telefon, jakou že se do něj pokouší nahrávat ROM…prostě nic. Dokonce jsem si nechal vyhledat všechny jeho příspěvky na fóru a podíval se na ty poslední, ale moc mi to nepomohlo. Nakonec jsem mu odpověděl, že pokud chce poradit, tak mi zkrátka musí sdělit, o co vůbec jde, že prostě nemám nejmenší tušení. Reakce jsem se nedočkal – buď to mezitím vyřešil, nebo se ho moje reakce dotkla. Nemám ponětí. Ale když jsem dneska šel dělat ten screenshot, tak jsem si úplnou náhodou všiml, že od dotyčného mám v archivu zpráv ještě jeden starší dotaz, který ve mně tehdy vyvolal velice podobnou reakci – co mu na to mám sakra odpovědět?

Co je tedy u těch dvou dotazů špatně? Vezmu to bodově, bez rozlišování toho, o kterém z nich je právě řeč (něco platí pro oba, něco jen pro některý).

1. Dotazy jsou položeny v soukromé zprávě a nikoliv ve fóru.
Chápu, že když má nějaký nováček problém, je první reakcí najít si někoho, kdo je na tom fóru hodně aktivní a ideálně má sklony na dotazy odpovídat, a na toho se obrátit přímo. Vážně to chápu – tazatel pak bezpochyby cítí větší naději na to, že jeho dotaz bude zodpovězen. Problém je v tom, že pokládat dotazy přímo v soukromých zprávách místo ve fóru bez vyzvání je (nebo za mých mladých internetových let aspoň bývalo) pokládáno za neslušné. Já se na ně i tak v maximální míře snažím reagovat (to bych asi ve vlastním zájmu psát neměl ;) ) a takřka neuplyne den, aby se mě někdo na něco neptal nebo mě neprosil o pomoc, ale u vytržení z toho zkrátka nejsem. Navíc ptát se v soukromé zprávě naprosto popírá hlavní smysl diskusních fór – přítomnost celé komunity lidí, kteří (no dobře, aspoň teoreticky…) mohou znát odpověď. Dotyčný dokonce vyloženě píše „nechci zatěžovat fórum dotazy“ – tahle věta mi přišla neuvěřitelně absurdní, asi jako kdyby někdo zazvonil u souseda a řekl „nechci zatěžovat elektrickou rozvodnou síť svícením na chodbě, nemůžete mi půjčit svíčku?“

2. Žádost o vysvětlení základních termínů.
Nováček si to dost možná neuvědomuje, ale požadavek typu „vůbec nechápu, co je to ta Custom ROM a RAM nebo co, můžeš mi to vysvětlit“ od někoho, kdo má evidentně nějaké docela zásadní problémy s telefonem a chtěl by je vyřešit, ač přiznává, že je naprostý laik, je hodně podobná tomu, jako kdyby do autoservisu zavolal někdo s tím, jestli by mu nemohl někdo vysvětlit, co jsou to nějaké ty řemeny a spojky, že on tomu vůbec nerozumí a palubní počítač mu čas od času vypne motor a občas hlásí, že je vadná řídící jednotka, a on by si to rád opravil. Vysvětlení takových naprosto základních pojmů jasně signalizuje, že dotyčný je zkrátka skutečně naprostý amatér a takové vysvětlení by muselo být hrozně obsáhlé už i z toho důvodu (a pak samozřejmě taky z toho, že než můžete někomu vysvětlovat funkci spojky, musíte mu aspoň letmo objasnit princip převodovky, motoru atd.) – prostě by to bylo na dlouho. Zejména příležitostný návštěvník podobných diskusních fór si neuvědomuje jednu zásadní věc – nikdo z těch, kteří na ta fóra chodí a odpovídají na nich, za to nejsou žádným způsobem ohodnoceni. Je to čistě soukromá a především dobrovolná aktivita v rámci volného času. Žádost o to, aby někdo strávil spoustu svého času tím, že někomu bude komplexně vysvětlovat základní věci, je opět neslušná, respektive spíš nepříliš ohleduplná. Ten, koho o to žádám, sice pravděpodobně provozuje danou věc jako svůj koníček, ale to by nemělo znamenat, že bych toho měl bez nejmenších problémů zneužívat. Z toho asi příliš nadšený nebude.

2a. Žádost o vysvětlení základních termínů podruhé.
Tím, že dotyčný žádá o vysvětlení naprosto základních věcí, víceméně jasně dává najevo skutečnost, že nemá v plánu projevit kdovíjakou aktivitu v řešení svého problému. Kdyby ho totiž řešit aktivně chtěl, tak by jen tak nepřišel s žádostí o vysvětlení základních termínů – jejich vysvětlení se dá totiž na internetu při troše snahy najít, protože z důvodu, že jde o termíny základní, byly na různých místech vysvětleny již nesčetněkrát. Nikdo nemá příliš chuti vysvětlovat někomu (a ještě navíc v soukromé zprávě, kde z toho vysvětlení nebude mít užitek nikdo další) věci, které by při troše snahy ze strany tazatele vůbec vysvětlovat nemusel. Určitě je mnohem lepší přijít a říct „Našel jsem si, co je to custom ROM, ale nerozumím, jak to můžu využít, když chci zprovoznit wifi, můžeš mi to vysvětlit?“, než prosté „Nemám nejmenší tušení, co to ta custom ROM je, prosím, vysvětli mi to.“

3. Žádost o podrobnou a detailní odpověď pro naprostého laika.
Tenhle bod se dost podobá dvěma předchozím. Tazatel má docela komplexní problém (respektive několik). Podle vlastních slov a výroků evidentně nezná ani základy celé problematiky. Pravděpodobně si to neuvědomuje, ale nachází se v už naznačené pozici člověka, který má pravděpodobně problémy najít na svém autě měrku oleje, ale žádá technika v autoservisu o „blbuvzdorný návod“ na výměnu a novou kalibraci řídící jednotky. Pravděpodobně takový návod lze napsat, ale…jak dlouhý asi bude a kolik času zabere jeho příprava?

4. Pokračování předchozí diskuse bez její konkrétní specifikace.
Tohle je jedna věc, na kterou v různých kontextech narážím hodně často – a totiž že většina lidí, se kterými někde na nějakých fórech komunikuji, obvykle velice výrazně přeceňuje mou schopnost si pamatovat, s kým jsem kde o čem mluvil nebo nemluvil. Realita je taková, že já si to obvykle skoro vůbec nepamatuju a skoro bych se vsadil, že je nás takových mnohem víc. Z pohledu tazatele výše uvedených dotazů je to snadné – má na daném fóru patnáct příspěvků a zapamatovat si někoho, kdo na takové fórum píše denně, není asi až tak obtížné, zejména tehdy, pokud hledám nějaké konkrétní informace. Z druhé strany je ale situace výrazně jiná. Já například jen výjimečně sleduji nějaká konkrétní vlákna – třeba konkrétně Androidfórum čtu zásadně tak, že si otevřu RSS čtečku a projíždím nadpisy komentářů a náhledy prvních několika vět. V případě, že mě na nich něco zaujme, si otevřu daný příspěvek a zareaguji na něj. To samo o sobě ve velké většině případů znamená, že prakticky vůbec nevnímám, v jakém vlákně jsem vlastně reagoval a jaký měl dotyčný, na kterého reaguji, nick. Prostě to pro mě není podstatná informace. Když mi někdo řekne, že jsem s ním diskutoval o tom a tom, obvykle si aspoň matně vybavím, o co šlo, ale jinak je to pro mě jen další z mnoha komentářů, které za celý den někam napíšu. Na Afóru jich bývá běžně kolem 10-20 denně, plus, jak jsem zmiňoval, mě takřka neustále někdo kontaktuje ještě soukromými zprávami. Neočekávejte, že všichni přesně vědí, o čem jste s nimi mluvili naposledy a že mluvili zrovna s vámi – z vašeho pohledu jde o nedávnou diskusi s jednou osobou o jediné věci, ale z pohledu druhé strany mohou mezi vaší současnou a poslední diskusí před „pouhými dvěma týdny“ stát stovky jiných diskusí s desítkami „bezejmenných“ příležitostných návštěvníků. Upřesnit, o čem je řeč, na internetu navíc s možností na diskusi prostě přímo odkázat, je určitě mnohem lepší nápad.

5. Špatná konkretizace toho, čeho se problém týká.
Opět to do jisté míry chápu. Laik se marně pokouší několik hodin nebo třeba i dní vyřešit nějaký problém, kterému skoro vůbec nerozumí, a neví si s ním rady. Nemyslí na nic jiného a zoufale ho chce vyřešit. Takže se rozhodne poprosit o radu. A ve svém rozpoložení si ještě mnohem snáz než za jiných okolností neuvědomí, že ostatní nebyli přítomni, když se ten problém pokoušel vyřešit. Dotaz je tedy logický: „Zkoušel jsem nahrávat tu ROM, ale teď se mi objevují pořád jen přesýpací hodiny a nic se neděje. Co s tím?“ Jenže na takový dotaz vám nikdo ani při sebevětší vůli odpovědět nemůže. Když půjdete za kuchařem a řeknete mu jenom „Dal jsem do trouby první várku a spálil jsem ji, co mám dělat, abych nespálil i tu druhou?“, asi těžko uhodne, že se ptáte na pečení buchet a ne třeba masa. Zpřesňujících informací není nikdy dost! (no dobře, skoro nikdy…) Čím víc informací do svého dotazu zahrnete, tím větší je šance, že dostanete lepší odpověď – pokud to budou informace relevantní, samozřejmě. Takže pokud chcete poradit s nahráváním custom ROM do nějakého telefonu, tak určitě vždy musíte začít tím, že uvedete, jaký vlastně máte telefon a jakou ROM do něj nahráváte. Bez toho se prostě nejde hnout z místa a už jen situace, kdy někoho v soukromé poště nutíte, aby se vás ptal, o čem to mluvíte, není zase tak docela ohleduplná (z důvodů, které tu už zazněly mnohokrát). Samozřejmě extrémem (ale bohužel velmi častým) jsou dotazy typu „Tak jsem to tam nahrál a ono to nefunguje. Pomoc! Co mám dělat?“ Jedinou informací, kterou se z toho dozvíte, je, že dotyčnému cosi nefunguje. Nevíte co, na jakém zařízení, co zkoušel nebo nezkoušel, jak přesně to „nefunguje“, nevíte vůbec nic. Pokud chcete dotyčnému vůbec nějak pomoci, musíte z něj VY jako při výslechu úplně všechno dostat a to ještě existuje nemalá šance, že se potřebné věci vůbec nedozvíte, protože dotyčný prostě ani nebude vědět, o čem je řeč (třeba proto, že jenom slepě sledoval nějaký ten „blbuvzdorný návod“, ale vůbec netušil, co vlastně doopravdy dělá a proč). Na to se už opravdu nedá prakticky nijak reagovat (tedy kromě zmíněného sáhodlouhého a velice pravděpodobně nejen časově náročného výslechu) a pokud takových dotazů vidíte za den víc, zachovat chladnou hlavu opravdu není snadné pro nikoho (a zase jde o to, že každá ze stran to vidí úplně jinak – pro jednu je to první příspěvek na diskusním fóru a hned se někdo utrhuje nebo je protivný, pro stranu druhou je to ale třeba třetí takový dotaz za den a stý za měsíc).

Návštěvníci odborných diskusních fór si často stěžují, že na ně jsou tamní „štamgasti“ arogantní a protivní. Ano, někdy jsou. A to bez ohledu na to, že mezi arogantním hulvátem a sebevědomým odborníkem na svůj obor je hranice velice tenká, velmi subjektivní a určuje ji bohužel z větší míry oslovující, nikoliv oslovený – ten si pravděpodobně často vůbec neuvědomuje, že jeho reakci vnímá druhá strana jako arogantní, pro něj šlo dost možná o pouhé konstatování faktů bez jakéhokoliv zamýšleného citového zabarvení. Ale to nic nemění na skutečnosti, že v řadě případů nejde o aroganci a protivnost, ale spíš o mylně vyloženou frustraci nebo zoufalství ze špatně položených dotazů. Většině „stálých poradců“ na diskusních fórech nevadí, ŽE se další návštěvníci na něco ptají, a nezřídka ani to, že se někdo ptá na něco, co už bylo několikrát zodpovězeno (i když vás na to patrně upozorní) – pokládání dotazů je smyslem diskusních fór a proto tam všichni zúčastnění jsou. Mnohem větším problémem obvykle bývá, JAK se ptají (a jak reagují na odpovědi). Když budete při pokládání dotazu míň zmatkovat a víc myslet a ideálně dáte najevo aspoň trochu vlastní aktivity a ochoty samostatného řešení problémů, možná zjistíte, že se najedou setkáváte s výrazně menším množstvím arogantních a naštvaných reakcí a větším množstvím použitelných rad, než na jaké jste byli zvyklí.

Pro další studium viz také odkaz Jak se ptát v záhlaví blogu.

P.S.: Jeden bonusový bod – víte, jak zní jedna z nejzbytečnějších a nejotravnějších soukromých zpráv, které někomu můžete v daném kontextu poslat? Velice prostě: „Ahoj. Můžu se tě na něco zeptat?“ Stejně nikdo nečeká, že se dočká odpovědi „Ne, nemůžeš,“ takže se z takového dotazu stává jenom prázdná fráze, která takhle sama o sobě ani není tak zdvořilá, jak si možná tazatel myslí – v zásadě jenom všechny zúčastněné zdržuje od toho, na co se dotyčný chtěl zeptat doopravdy. Elektronická komunikace má svoje jistá specifika. Než se na tenhle zdvořilostní dotaz dozvíte (na 99% kladnou) odpověď a budete se konečně moci zeptat na to, na co jste se opravdu zeptat chtěli, uplyne klidně několik hodin nebo i dní, během kterých jste už mohli znát odpověď na svůj problém, a za sebou budete mít o jednu naprosto zbytečnou výměnu soukromých zpráv víc. Ušetřete čas sobě i tomu, koho se ptáte, a prostě se rovnou ptejte na to, na co se skutečně chcete ptát. Nakonec, jestli bez toho „můžu se na něco zeptat“ nemůžete být, můžete ho připojit na začátek svého dotazu – vy učiníte zadost svému nutkání ho připojit a tázanému to patrně bude úplně jedno, protože ho pravděpodobně bude úplně ignorovat a dost možná si ho ani nevšimne.

5 lidem se článek líbí.

Znelíbit