Cory Doctorow se mimo jiné ve svém článku o tom, proč si nekoupí iPad, pozastavuje nad velice zajímavým jevem, který jsem si uvědomil až díky jeho zmínce o něm:
Jsem zastáncem – velkým zastáncem – trefné definice z Owner’s Manifesto: pokud to nemůžete otevřít, nepatří vám to. Šrouby, nikoliv lepidlo. Původní Apple II+ byl dodáván se schématy zapojení plošných spojů a dal vzniknout generaci hardwarových a softwarových hackerů, kteří vyvolali světovou revoluci a změnili svět k lepšímu. Pokud jste chtěli, aby z vašeho dítěte vyrostl sebevědomý a podnikavý člověk, který pevně věří v to, že svět musíte neustále zlepšovat, koupili jste mu Apple II+.
V případě iPadu se ale zdá, že modelovým zákazníkem Apple je stejná přihlouple stereotypní technofobní, bázlivá a zmatkující matka, která se objevuje v milionech jiných příkladů myšlení stylu „to by bylo pro mou matku příliš složité.“ (Schválně si poslechněte znalce, když opěvují klady iPadu, a stopněte si, jak dlouho jim bude trvat, než někdo z nich zmíní, že tu konečně máme něco, co mohou bez problémů používat i jejich ubohé staré matky.)
Modelem interakce s iPadem je „konzument“, kterého William Gibson památně definoval jako „něco, co má rozměry menšího hrocha, barvu týden staré vařené brambory a žije to o samotě v temnotě v montovaném domku na předměstí Topeky. Je to pokryto očima a neustále se to potí. Pot do těch očí neustále stéká, takže onu věc permanentě pálí. Nemá to žádná ústa ani genitálie a své němé kolísání mezi vražedným hněvem a infantilními touhami je to schopno vyjádřit jedině přepínáním televize prostřednictvím dálkového ovládání.“
IPad nevylepšujete tím, že zjistíte, jak funguje a vylepšíte ho. IPad zlepšujete kupováním iAplikací. Pokud svým dětem koupíte iPad, nepomůže jim uvědomit si, že je jenom na nás samotných, abychom svět rozebrali a přeskládali si ho po svém. Jde o způsob, jak svým potomkům sdělíte, že dokonce i výměna baterií je něčím, co byste měli přenechat odborníkům.“
Zamyslel jsem se nad tím, už třeba jen nad tou zmínkou o schématech, přikládaných k Apple II…a došlo mi, že to tak skutečně je. ZX-80 se prodával jako stavebnice, kterou si lidé museli sami sestavit! K ZX Spectru byla schémata zapojení, díky kterým jsme si k němu připojili nejednu bizarní periferii. Dokonce i k Amize byla schémata a poměrně obsáhlá technická dokumentace.
K dnešnímu PC dostanete lístek s varováním, že polystyren, v němž je počítač zabalen, byste neměli jíst, že počítač patří spodní stranou dolů, že když mu zakryjete větrací otvory, přehřeje se vám a že igelitové sáčky nejsou určeny ke hraní, protože byste se mohli udusit.
Ano, samozřejmě to trochu zkresluji (např. k základním deskám občas jakous takous dokumentaci přece jen dostanete, i když schéma zapojení v ní už najdete jen v podobě „vývojového diagramu“ a např. s popisem jednotlivých pinů konektorů máte taky nezřídka smůlu) a stejně tak si uvědomuji, že se stoupající integrací čipů a složitostí obvodů už něco takového nejde tak snadno jako dřív. Ale i tak a s přihlédnutím k dalším citovaným skutečnostem…nemá on Cory Doctorow v něčem přece jen pravdu?
