Když jsem končil v IT a říkal jsem si, že bych mohl zkusit překládat knížky, bylo to mimo jiné proto, že jsem cítil potřebu mít za sebou něco hmatatelného, na co bych mohl „obyčejnému člověku“ ukázat a hrdě (aspoň trochu ;) ) říct „to jsem udělal já!“. A bylo to neuvěřitelně naivní.
Když jsem končil v IT, byl jsem docela slušně placený, byl jsem (právem, troufám si tvrdit) považován za jednoho ze dvou největších tamních odborníků a bylo se mnou tak alespoň v rámci (většiny) kolegů a šéfa jednáno.
Po čtyřech letech překládání, během kterých jsem se opravdu příliš nenudil, za sebou stále nic moc hmatatelného nemám, protože většina mé práce je nakonec zcela anonymní (překládáním knih se nedá smysluplně uživit, mimo jiné i proto, že přístup nakladatelství k překladatelům je dle mých zkušeností zcela tragický), skoro nikdo se mnou jako s odborníkem nejedná (překladatelství je už z principu dost samotářská a nespolečenská práce a odborníkem se stane leda někdo, kdo si dokáže vybudovat jméno), dvě třetiny času se pohybuji na hranici krachu a i zbylou třetinu rozhodně pod úrovní průměrného platu v ČR.
Stále častěji si říkám, že volba opustit IT opravdu nebyla z nejrozumnějších.
