Living at the edge of the world

Na předchozí příspěvek mohu ideálně navázat výtečným článkem, který včera kdosi linkoval (tuším) na Okounu. Podotýkám, že jde pouze o překlad, nejsem jeho autorem. Originál je tady: Social Tips for Geeks.

Shrnutí:
Tento článek poskytuje několik užitečných rad pro geeky, kteří se ocitli ve společnosti lidí, z nichž většina je zcela normálních. Možná mezi nimi skončili jako doprovod partnera či partnerky, člena rodiny, kamaráda/kamarádky nebo některého z kolegů. V takovém případě geekům velice důrazně radím, aby se nepokoušeli být sami sebou – to si můžete dovolit v případě, že jste „mezi svými“, nikoliv na organizované společenské akci.

Smysl článku:
Tuhle sekci jsem doplnil, protože někteří z čtenářů nepochopili tak docela jeho smysl a domnívali se, že jde o rady pro situace, kdy se snažíte najít nové přátele. Na základě této domněnky mi sdělili, že jde o naprosto příšerné rady! Zcela s nimi souhlasím, tyhle rady NEJSOU určené pro navazování nových známostí nebo pro chvíle, kdy se chcete s někým opravdu seznámit. Takže pro jaké situace se hodí?
Jsou určené pro chvíle, kdy byste vy (a vaši společníci) tím, že „vypustíte svého vnitřního geeka“, ztratili více, než byste svým otevřeně „geekovským“ chováním získali. V takovém případě je dle mého názoru lepší strategie, v jejímž důsledku budete vnímáni jako nudní a stydliví, než taková, na jejímž základě budete působit jako namyšlený a excentrický chytrák. To je důvodem, proč jsou následující rady silně konzervativní a proč, pokud se jimi budete důsledně řídit, budete působit jako hrozný suchar. Myslím si, že je lepší začít na téhle úrovni a zvolna zvedat stavidla svému skutečnému „geekovstvi“ za současného pečlivého sledování reakcí okolí, než začít jako naprosto stoprocentní geek a posléze se pokoušet tento dojem zmírňovat.
Existuje celá řada geeků, kteří s takovým názorem nesouhlasí a jsou přesvědčeni, že chovat se za každých okolností tak, jak vám káže přirozenost, není žádná ostuda. Pokud jste jedním z nich, pravděpodobně s následujícími radami a jejich základní myšlenkou nebudete souhlasit.

1. Uvědomte si, že lidé budou od prvního okamžiku, kdy se s vám setkali, zcela bezpečně vědět, že jste geek
Od okamžiku, kdy jste na společenské akci představeni ostatním, si všichni naprosto jasně uvědomují, co jste zač. Neutajíte to. Poznají to buď podle vašeho zevnějšku (mírně zanedbaný), nebo podle toho, jakým způsobem jste jim představeni („Tady Jirka vystudoval matfyz a teď je na stáži v CERNu„).
Uvědomte si, že si vás okamžitě spojí se všemi negativními stereotypy, které se o lidech jako vy šíří: jsou nespolečenští, excentričtí, elitářští, pedantští atd. Podvědomě budou hledat důkazy, kterými se v těchto předpokladech utvrdí, ve všem, co řeknete nebo uděláte. Nejde o to, že by se lidé za každou cenu snažili vás na každém kroku hodnotit – jen se zkrátka ani ti nejtolerantnější lidé nedokáží podobným stereotypům ubránit.

2. Nesnažte se lidem dokazovat, že geekové nejsou takoví, za jaké je považují
Nepokoušejte se okolí přesvědčit, že s lidmi jako vy je vlastně úžasná zábava. Jakýkoliv pokus o takové počínání se obrátí proti vám. Lidé okamžitě rozpoznají, o co se snažíte, a o to víc budou vaším chováním zhnuseni. Ať jsou vaše úmysly sebelepší (Zkusím vás přesvědčit o tom, že to, co se o nás říká, není pravda!), škody, které napácháte na tom, jak vás ostatní vnímají výrazně převažují možné výhody, které byste takovým počínáním snad mohli získat.
Pokud jste opravdu geek, patrně vás příliš nezajímá, co si o vás ostatní myslí. Ale přesto, pokoušet se o něco takového není jen zoufalé – je to také sobecké a nezodpovědné: poškodíte pověst svého partnera, člena rodiny, přítele nebo zkrátka toho, kdo vás na onu společenskou akci přivedl. Ostatně, jim na tom, co si o nich druzí myslí, záleží patrně více než vám.

3. Nenechte se strhnout okolnostmi a chovat se příliš přirozeně
Znáte ten příjemný pocit, když jste „mezi svými“, vyprávíte si bizarní vtipy a chrlíte ze sebe odborné termíny? Jste ve své kůži, všichni kolem vás chápou, skvěle se bavíte a zbytek světa vás nezajímá…je to skvělý pocit, ne?
No, v tom případě se musíte za každou cenu vyhnout tomu, abyste se tak byť jen vzdáleně začali cítit mezi normálními lidmi. Protože jakmile se budete cítit příjemně, když se budete chovat přirozeně, nevyhnutelně řeknete něco neuvěřitelně nevhodného, takže na sebe strhnete nechtěnou pozornost okolí a zkazíte (pečlivě vykonstruovanou) atmosféru celé akce.
Na podobných akcích se nemáte cítit příjemně, takže je naprosto v pořádku, pokud cítíte celou dobu touhu být někde úplně jinde. Pokud byste se na podobných akcích cítili příjemně, čtete naprosto špatný článek :)

4. Pokuste se mluvit co nejméně, a když už promluvíte, ptejte se jen na velice povrchní věci
Pokud vám není konverzace na společenských akcích příjemná, je nejlepší pokud možno mlčet. Spolehněte se na iluzi stydlivosti. Je lepší, když si o vás ostatní budou myslet, že jste stydliví, než když si budou myslet, že jste naprostý mimozemšťan. Nepodceňujte úroveň dovednosti, nutnou k úspěšnému zvládnutí plynulé společenské konverzace. Pokud se při ní necítíte přirozeně, pak je velká šance, že vám zkrátka moc nejde, takže se nepouštějte do žádných experimentů!
Pokud mlčet nemůžete, pak je druhou nejlepší volbou klást otázky: velice povrchní a zdvořilostní. Nic příliš hlubokomyslného nebo osobního. Zkrátka nic, na co nejsou lidé schopni odpovědět bez přemýšlení. Žádné otázky, vyžadující komplikovanější úvahy nebo analýzy. Prosté zdvořilostní dotazy, které se k dané situaci hodí. Vaší jistotou je povrchnost.

5. Neptejte se ale na věci, které jsou mezi obyčejnými lidmi považovány za samozřejmé
Pokud máte podezření, že někdo hovoří o něčem, co všichni naprosto samozřejmě vědí (např. popkulturní odkaz), neriskujte udivené pohledy tím, že se zeptáte, o čem je řeč. Neptejte se, kdo je to Brad Pitt, jinak se vám všichni vysmějí (byť skrytě).
Samozřejmě, pokud byste věděli, kdo to Brad Pitt je, nemuseli byste se ptát. Jak tedy ve chvíli, kdy zaslechnete jméno nějaké celebrity či název skupiny nebo filmu, které neznáte, zjistíte, zda je v pořádku se zeptat, oč jde? Nejlepším způsobem je posoudit, co o věci vědí ostatní. Pokud se zdá, že mají naprosto jasno, o čem je řeč, pak je jasné, že váš dotaz vzbudí jen další nechtěnou pozornost. „Ha, ten pitomec ani nezná Nirvanu!“
I v případě, že se zdá, že to ostatní také nevědí a netroufají si zeptat se, byste stejně neměli být tím, kdo se zeptá, takže raději mlčte. Pamatujte si, že jako geekovi vám neprojde vůbec nic. Když nejpopulárnější člověk z přítomných vedle vás prohlásí něco jako „Já se v rocku moc nevyznám, jsem spíš na hip-hop. Kdo že to je ta Nirvana?“, pak všichni vědí, že je to sympaťák a s radostí mu to vysvětlí. Pokud se na totéž ale zeptáte vy – geek – pak si všichni pomyslí, „Cha, to je případ, ani se nevyzná v popkultuře.“

6. Dočasně se oprostěte od potřeby vyjadřovat se naprosto přesně
Jak už jsem zmínil v samostatném článku, geekové jsou během rozhovorů posedlí precizností a přesností. Budou vám odříkávat naprosto přesná číslo, místo aby zaokrouhlovali jako všichni ostatní, takže vám např. řeknou, že jejich DVD přehrávač stál 1496,50 Kč a uplatnili na něj slevový kupón v hodnotě 499,- Kč, místo aby vám prostě řekli, že za něj dali tisíc korun. Nebo pokud se geeka zeptáte, jestli byl na obědě v KFC, snadno se dozvíte, že „Ne, nebyl, byl jsem tam na pozdní snídani.“
Obyčejní lidé shledávají podobnou preciznost únavnou a pedantskou. Takže v případě, že konverzujete s normálními lidmi, snažte se záměrně vyjadřovat trochu ledabyle a nepřesně, a v žádném případě neočekávejte, že budou všichni tak posedlí přesností jako vy. Prostě to s detaily nepřehánějte, jinak si lidé kolem vás budou myslet, že jste hrozní pedanti.

7. Neopravujte nikoho ani v případě, že se vyjadřují nepřesně nebo se dokonce mýlí
Na společenské akci nejste proto, abyste někoho poučovali. Je zcela v pořádku, pokud má někdo o něčem zkreslené nebo mylné představy. To je jejich problém, nikoliv váš. Vy víte, jaká je správná a přesná odpověď, ale teď není vhodná chvíle na to, abyste se druhým snažili ukázat, jak se hrozně mýlí a vy se ve věci dokonale orientujete.
Nepřerušujte nikoho opravami nebo dokonce vysvětleními. Docílíte jen toho, že budete působit jako větší elitáři a snobi, osoba, kterou opravujete, se bude cítit ohroženě a možná na vás bude reagovat poměrně útočně, a všichni kolem vás budou považovat za pitomce, který zničil velice zajímavý rozhovor (a nikoliv jako osvíceného zachránce, který jim otevřel oči).

8. Nepoužívejte slova, kterým by nerozuměl absolvent základní školy
Nejjednodušším způsobem, jak nepůsobit dojmem intelektuála, je nepoužívat výrazy, které by elitář patrně mohl používat. Pokud budete hovořit slovníkem na úrovni základní školy, pak minimalizujete šanci, že utrousíte slůvka jako korelace, ortogonální nebo juxtapozice. Nutnost přeformulovat vaše myšlenky může být sice frustrující, zejména v případě, kdy ono „zakázané slovo“ naproto přesně vyjadřuje to, co chcete říct, ale pokud v lidech kolem vás spustíte „intelektuálský poplach“, stejně vás nebudou poslouchat.
Rozhodně se nesnažím tvrdit, že jsou obyčejní lidé hloupí a že s nimi musíte mluvit „jako s pitomcem“. Tohle pravidlo platí i tehdy, pokud se bavíte s inteligentními či vzdělanými lidmi. V běžné společenské konverzaci byste taková slova používat neměli, i když jim vaše okolí rozumí. Pokud jen obyčejně konverzujete nebo se bavíte o netechnických záležitostech, nemusíte po takových slovech sahat.

9. Pokud se vás někdo zeptá na to, čím se živíte, odpovězte jednou větou
Když se vás na společenské akci někdo zeptá na vaši práci nebo na vaše koníčky, pamatujte si, že je to ve skutečnosti ani v nejmenším nezajímá. Prostě jen zdvořilostně konverzují! Neudělejte tu chybu, že se pustíte do vášnivého proslovu o vašem astrofyzikálním výzkumu, o vašich schopnostech úprav hardware nebo o tom, jak zbožňujete původní Battlestar Galactica.
Odpovězte stručně a jednou větou a pak sledujte, jak na ni tazatel zareagoval. Pokud se zdvořile (falešně) usměje a přejde na další téma, pak jste odvedli skvělou práci – přinejmenším jste nezpůsobili naprostou katastrofu pětiminutovou přednáškou o metafyzických zjištěních, která jste učinili se svými přáteli v průběhu přesné rekonstrukce bitvy o Helmův žleb, během které na vás všichni lidé v okolí jen nevěřícně zírali a zdvořila (falešně) se na vás usmívali.

10. Pokud si všichni ve vašem okolí užívají hudbu, hrající na pozadí, nebo doprovodné živé vystoupení atd., nerušte je svými rozbory
Pokud zaslechnete hudbu, kterou znáte, můžete být v pokušení ji nějak zasvěceně či odborně okomentovat. Nedělejte to! Budete působit leda namyšleně a pedantsky. Čím zasvěcenější podle vás váš komentář je, tím více byste mu měli odolat. Lidé si chtějí užívat kouzla okamžiku, ne si ho nechat kazit nějakým chytrákem, který se snaží za každou cenu udělat dojem a přerušit rozpačité ticho.

11. Nikdy nezačínejte větu slovy „Věděli jste, že…“
Pokud to uděláte, budete znít jako samolibý chytrolín. Lidé budou reagovat slovy „Ne, to je vážně zajímavé!“, ale ve skutečnosti si budou říkat, „Nuuudaaaa – koho to sakra zajímá?“
Neříkejte to zejména tehdy, pokud cítíte potřebu prolomit rozpačité ticho.

12. Nikdy nezačínejte větu slovy „Opravdu byste měli…“
Podobné věty způsobují, že působíte dojmem samozvaného kazatele jediné správné cesty: „Opravdu byste měli přejít na Linux. Je nesrovnatelně stabilnější než Windows!“. Nikdo nemá rád, když se mu říká, co by měl dělat, zejména tehdy, pokud mu to říká někdo, kdo se chová jako geek.

9 lidem se článek líbí.

Znelíbit