Aktuální zážitek, pár minut starý.
Předevčírem jsem při „průzkumu okolí“ zjistil, že v pokoji na hotelu (vybaveném internetem jen ve vybraných pokojích) chytím signál wifi hotspotu O2. Zkoušel jsem se k němu podle (dost kryptických, nebo mi to alespoň přišlo) návodů na stránkách samotné O2 přihlásit s využitím čísla své pevné linky, jelikož jsem si pamatoval, že na každé faktuře je ve službách cosi o wifi hotspotech zmíněno (byť patrně neaktivováno). Nezdařilo se. Hotspot patří k prodejně, která je tu o pár desítek metrů dál. Dneska jsem se tam vypravil, abych se zeptal, jestli se můžu k tomu hotspotu nějak krátkodobě připojit a pokud ano, jak na to. Byl jsem smířen s tím, že třeba i zaplatím nějaký jednorázový poplatek na pár dní, když to nepůjde jinak.
C(ase): Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jakým způsobem je možné se připojit tady k vašemu wifi hotspotu. Mám od vás ADSL připojení. Díval jsem se na vaše stránky a přiznávám, že jsem tey návody moc nechápal.
P(rodavač)1: Hmmm…vy říkáte, že máte ADSL, a chtěl byste se připojovat k hotspotu? To jako chcete mobilní internet?
C: No v zásadě, ale jde mi jen o krátkodobé připojení, na pár dní.
P1: No, tak to se asi můžete připojit přes mobil, ne?
C: To jistě můžu, ale říkal jsem si, že když mám ADSL linku, že tam možná je nějaká možnost, jak se připojit tady k vašemu hotspotu.
P1: A vy byste to chtěl jako přes mobil, nebo potřebujete modem?
C: Ne, ani jedno z toho nepotřebuju, já bych se jen chtěl nějak připojit k vašemu hotspotu, jestli to jde. Jak říkám, mám od vás už ADSL, tak mi ze stránek přišlo, že by to nějak mělo jít.
P1: A vy byste teda jako chtěl přejít z toho ADSL na mobilní internet?
C: Ne, jsem tady vedle na hotelu a rád bych se prostě na pár dní připojoval přes ten hotspot, co tu máte. Tu pevnou linku mám v Olomouci, ta s tím fyzicky nijak nesouvisí.
P1: A potřebujete teda modem? Nebo jak se chcete připojovat?
C: Ne, nepotřebuju modem. Chci se prostě jenom z notebooku připojit přes váš wifi hotspot.
P1: Wifi? Hmmm. Tak k tomu vám ale asi nic neřeknu. Moment, já vám zavolám kolegu. Hele, tady pán má od nás ADSL, je tu na hotelu a chtěl by se prý připojit k našemu hotspotu.
P2 (klasický „telekomunikační frikulín“, co je teď pro podobné prodejny patrně někde vyrábějí sériově – nejspíš levně v Číně, podle kvality): Jasně. A to chcete z notebooku nebo jak?
C: Na tom snad nezáleží? Ale ano, z notebooku.
P2: Hmm. No to poskytujeme leda jako službu. Ale jednodušší budete mít, když si řeknete v hotelu, oni vás připojí tam.
C: Bohužel nepřipojí, internet je tam jenom v některých pokojích. Ale chytím z pokoje signál tady toho vašeho hotspotu, tak jsem to chtěl na těch pár dní využít.
P2: Aha. No tak pak je tam dole v suterénu restaurace, tam je wifi hotspot taky, zadarmo.
C: A k tomu vašemu se teda připojit nijak nemůžu nebo co?
P2: No ten náš tady je zaheslovaný a my neznáme heslo. Leda snad ten venkovní, ale ten tam nechytíte.
C: Ale ten jsem evidentně chytil.
P2: Běžte radši do té restaurace, to budete mít nejlepší. Tam je to zdarma a úplně v pohodě. Já tam taky chodím, když potřebuju na net (ukazuje jakési Blackberry , zavěšené u pasu proklatě nízko).
C: To mě těší. Takže se nepřipojím?
P2: Běžte radši do té restaurace, to bude nejjednodušší.
C: (v duchu lomí rukama, běduje) No, tak vám teda pěkně děkuju. Tak nashledanou.
Jsem rád, že O2 zaměstnává tak zasvěcené odborníky se skvělými obchodními schopnostmi. Příště půjdu místo k O2 radši do hospody. Ten frikulín měl pravdu. Bude to jednodušší a rozhodně nesrovnatelně příjemnější.
BTW, konkrétně šlo o zlínskou prodejnu O2 v Kvítkové ulici (jak z Neználka).
Hehe, to mi pripomina, kdyz jsem se v UK snazil koupit SIMku od mistniho operatora „3“ (tak se fakt jmenuje :) k pripojeni na net pomoci notebooku, kde jsem uz mel GPRS/3G modem.
Mě na tom hlavně fascinovalo to, jak víceméně jediné řešení, které dotyčné napadlo, bylo poslat mě okamžitě někam jinam…že by mi třeba nabídli aspoň nějakou tu předplacenku, co se o tom píše u nich na webu, nebo obecně vyvinuli nějakou snahu vydělat firmě nějaký obnos…ne. Běžte někam jinam, to budete mít jednodušší. V podstatě pořád ten klasický přístup „Nemáme a mít nebudeme, jděte pryč“, akorát trošku obalený rádobyslušným chováním (což teda pravda nevím, jestli je výhoda).
Ano, o tom to u nás je. Zaměstnancům je jedno, u koho dělají, hlavně se moc nenadřít, ona ta výplata každý měsíc stejně dojde. Bohužel to utváří dojem o celé společnosti ( a nemluvím konkrétně o O2, týká se to téměř všech firem poskytujících nějaké služby v ČR).
Minulý čtvrtek v O2 v Hodoníně:
– Dobrý den. Chtěl bych znát cenu mobilního připojení k internetu.
– Sto devadesát korun měsíčně.
– Cože? Není to nějak málo? Jaká tam jsou omezení? Není to náhodou něco jako paušální částka, ke které počítáte něco za přenesená data?
– (po pár minutách listování nevím v čem) No, tak to nějak bude.
– OK, tak kolik stojí kilobajt? Nebo se platí za dobu připojení?
– Kiloco?? No to já nevím, to byste musel s nějakým technikem. Nechcete si zavolat na naši infolinku?
– Nechci, můžu mluvit s tím technikem?
– Ale já jsem myslela technika na té infolince, hihi.
Možná jsem se ptal blbě, ale předpokládám že jako zákazník mám právo na blbé otázky a případné usměrnění.
To mi skoro připomíná takové ty rozhovory s Vietnamci:
– Kolik to stojí?
– Čista kolun.
– To je nějak moc.
– Dvětě kolun.
– Hm, stejně, bez záruky…
– Záluku dáme.
– Jo? A jak dlouhou?
– Jaceš.
A to pomíjím, že tam na to byly dvě, jedna nejevila vůbec zájem se se mnou o něčem bavit a v těch papírech chaoticky listovala ta druhá, o které jsem si nejdřív myslel, že to je jen zákaznice – kamarádka, protože vypadala tak nějak civilně.
To srovnání s Vietnamci není úplně přesné, Vietnamec se ti snaží něco prodat, tyhle dvě jsem evidentně obtěžoval. Možná umí prodat mobil, ale o službách nemají ani páru.
Jinak délka záruky „Jaceš“ pobavila :)
Srovnání s Vietnamci mě napadlo čistě na základě toho vypálení nějaké ceny od boku. Je pravda, že Vietnamci na rozdíl od spousty prodavačů prodávat chtějí.
Nakonec, dávat zákazníkovi najevo svou lhostejnost a/nebo znechucení jeho přítomností (ale nakonec i čímkoliv jiným, mně je jako zákazníkovi opravdu ukradené, jestli dotyčného před pěti minutami někdo otravoval, já to nebyl a ani za to nemůžu) je přinejmenším v našich končinách skutečně až příliš obvyklé, přesně jak zmiňoval Cubert. Před pár dny jsem narazil na tak „vstřícného“ reklamačního technika, že jsem si posléze neodpustil sarkastickou poznámku, že mám z té reklamace stejnou „radost“ jako on (tím spíš, že jsem to musel jít reklamovat v lijáku na druhou stranu města a reklamace, resp. vrácení zboží bylo způsobeno chybou v ceníku dotyčné firmy). Poté jsem dlouze zvažoval, jestli se ze mě už skutečně stal takový „protivný prudič“, že bych si na dotyčného stěžoval u nějakého nadřízeného.
A Vietnamec, nabízející záruku na „Jaceš“ je převzatý přímo z historky jednoho kamaráda ;)