Living at the edge of the world

Opera dnes slaví 15 let od svého vzniku, během kterých opakovaně ve světě browserů přichází s revolučními novinkami, které jsou posléze přiřknuty někomu jinému :)
Pokud se během dnešního dne podíváte na oficiální stránky Opery, uvidíte (na chvíli) místo klasické současné homepage Opery krásnou vzpomínku na to, jak vypadal web v roce 1994 (pokud tedy máte na co vzpomínat). BTW zobrazí se to pouze jednou, pak už ne. Pomůže smazání patřičného cookie.

Tak na dalších minimálně patnáct let!

Edit 29.4. – Permanentní link na zmíněnou stránku

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Opět po čase jedna astronomická „bleskovka“ – dnes bude krátce po západu slunce v případě dobrého počasí možnost pozorovat a fotografovat konjunkci (tj. blízké seskupení) tří zajímavých nebeských objektů – Měsíce (který sice asi pro většinu lidí příliš výjimečný není, ale na druhou stranu ho bude vidět jen velice malý srpek, což je samo o sobě přinejmenším hezké na pohled, a současně se naskýtá ideální šance pro pozorování tzv. popelavého svitu), Merkuru (který stále patří mezi obecnou veřejností kvůli své blízkosti ke Slunci ke zřídka pozorovaným planetám) a jedné z nejznámějších otevřených hvězdokup Plejády. Je samozřejmě otázka, kolik toho bude vidět neozbrojeným okem – i v případě čistého nebe se vše nachází poměrně nízko, kde dochází k největšímu rušení atmosférickými vlivy (logicky – díváme se přes nejsilnější vrstvu atmosféry) a současně bude poměrně světlá obloha, takže přinejmenším Plejády asi budou vidět okem dost problematicky (ale mělo by je být možné spatřit). Tak či onak je pochopitelně triedr či podobné vybavení je sázkou na jistotu. Vypadat by to mělo cca ve 20:45 nějak takto:

Výška nad obzorem zhruba 10 stupňů (měsíční/sluneční disk má na obloze zdánlivý průměr kolem půl stupně, podle toho si lze udělat představu, jak vysoko se dívat). Dlužno podotknout, že Plejády na těchto obrázcích nevypadají tak, jak se budou jevit prostému oku, jsou tu výrazně jasnější (nějak jsem nepřišel na to, jak tu texturu vypnout).

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Nedá mi to přejít to jen krátkým komentářem na Twitteru:

Jedna z nejvýznamnějších osob hudebního světa za posledních třicet let (ať už se to někomu líbí nebo ne, pravda to zkrátka je), Robert Smith, dneska slaví 50. narozeniny.

Při té příležitosti uvolnili The Cure na svých MySpace stránkáchzáznam části výtečného „tajného“ koncertu v losangeleském klubu Troubadour z 13.12.2008.

A jeden důkaz toho, že členové The Cure jsou i před padesátku na krku stále svoji – v neděli vystupovali jako hlavní hvězdy na festivalu Coachella. Program měl končit o půlnoci, ale členy kapely hraní evidentně bavilo natolik, že pokračovali v koncertu dál (ve finále odehráli skoro tři hodiny, což je mimochodem po dlouhé roky naprosto standardní délka jejich koncertů – srovnejte s řadou jiných současných kapel). Kolem půl jedné jim pořadatelé (během skladby Boys Don’t Cry) vypnuli PA, tedy „zvuk do lidí“. Kapela neváhala a pokračovala v hraní čistě přes aparáty z pódia. O několik minut později jim tedy pořadatelé vypnuli i aparáty na pódiu. Ani to je ale nezastavilo a s úsměvy od ucha k uchu odehráli zbytek právě hrané skladby (Jumping Someone Else’s Train) a krátkou verzi další (Grinding Halt) naprosto „unplugged“ :) Mimochodem, každá minuta přetažení přes půlnoc údajně kapely přijde na tisíc dolarů.
Výtečné video z onoho úsměvného konce

1 člověku se článek líbí.

Znelíbit

Původně jsem měl v plánu příležitostně o Back to Earth napsat něco rozsáhlejšího sám (byť jsem svůj názor už vyjádřil na Twitteru a jinde), ale dnes linkoval Rimmer do klubu Red Dwarf na Lopuchu komentář z Amazonu, který to všechno velice dobře shrnuje. Takže tady je.

Dodal bych asi jen to, že mně osobně přišel jednoznačně nejlepší druhý díl, jednak proto, že tam bylo pár vcelku fungujících scén a dialogů, a jednak proto, že mě hodně pobavily ty první odkazy na Blade Runnera. Bohužel jich nakonec bylo až moc a ve třetím díle už začaly víceméně otravovat (možná i proto, že ubraly na vtipu).
Nejsem z téhle minisérie znechucený tak moc jako řada jiných osob, ale na druhou stranu nadšením rozhodně nejásám. Přemýšlel jsem o tom, že by se z těch tří dílů daly sestříhat dva (možná), které by fungovaly o dost líp. Ve stávající třídílné podobě je tam strašně moc zbytečné vaty a scén, u kterých se jeden za autory skoro až stydí. Přijde mi to hrozně velká škoda, protože po herecké stránce je to pořád hodně dobré a herci vizuálně rozhodně nezestárli tolik, jak jsem se obával.

50 %

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Už dlouho tu nebylo žádné srování antialiasingu v různých systémech. Situace se přitom přinejmenším v Linuxu neustále vyvíjí, tvůrci knihoven Freetype se snaží o neustálou modernizaci a zlepšování stávajících algoritmů. I ve Windows ale dochází alespoň k drobným změnám – ve Windows 7 už je zabudován nástroj na vyladění funkce Cleartype a samotný Cleartype doznává také určitých kosmetických změn. Proto jsem tedy udělal další srovnání s aktualizovanými screenshoty.

(číst dál…)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Pro změnu zase něco trochu užitečnějšího, byť patrně nic pro znalce Mplayeru. Ve Windows jsem si poslední dobou dost zvykl provádět upscale přehrávaného videa na maximální rozlišení monitoru (v mém případě tedy 1680×1050). Ačkoliv to samozřejmě neudělá z SD videa skutečné HD, je výsledek rozhodně lepší než obyčejné roztažení SD videa přes celou plochu obrazovky. Ve Windows je to s ffdshow prosté – zkrátka se zvolí možnost Resize a zadají se potřebné parametry. V Linuxu to ovšem na první pohled tak snadné není, protože to – podobně jako naprostá většina „fajnovějších“ nastavení Mplayeru – nejde udělat prostřednictvím GUI. Jak už to tak v Linuxu často bývá. Řešení naštěstí není tak složité, jak by se zdálo – jen se dost špatně hledá. Ano, samozřejmě si to lze dohledat v dokumentaci Mplayeru, ale…jsem jediný, kdo se v ní pravidelně ztrácí?

(číst dál…)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit