Living at the edge of the world

Už jsi oškrábal ty brambory k večeři?

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Opět jedna hodně velká perla překladatelských MM. Z okouního Pranýře překladů, kam linkoval hombree:

(na vysvětlenou – v anglické zprávě je „tax“, nikoliv „taxi“…)

Upraveno 29.3.2009 22:46 – Dejte si v Google vyhledat něco jako „maradona taxislužby“… (upozornil Dadel v klubu MM na Okounu)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Teď jsem narazil v souvislosti s tím, že v posledních dnech kvůli nedávnému finále a zájmu o názory na něj přece jen o něco víc (čti: alespoň trochu) sleduji dění v české komunitě seriálu Battlestar Galactica, na „výbornou“ „recenzi“ celého seriálu, kterou si nedokážu nechat jen do Sdílených odkazů. Víceméně neobsahuje žádné spoilery, ale zato obsahuje IMHO neuvěřitelné slovní a myšlenkové perly. Vyjímám:

Galactica je remakem stejnojmenného pořadu ze 70. let, který se společně s původním Star Trekem stal základnou pro dnešní chápání sci-fi seriálů.

Pilotní film nám nejdříve nabídne velice realistickou atmosféru holokaustu vskutku mezihvězdných rozměrů, kdy je lidská populace osídlující třináct planetárních kolonií zkoncentrována do vesmírné flotily s méně než padesáti tisíci přeživšími pod ochrannými děly jedněch starých necků.

Jak ale brzy zjistíme, tohle zdaleka není hlavní kapacita pohonu pro následující dění.

Začala šachovat s postavením zabijáckých robotů, kteří stáli za vyhlazením lidstva a zabořila se do populární tematiky definice života anorganickou optikou.

Z tohoto stádia už seriál neměl moc daleko k velice silnému a mnohostrannému symbolismu a popichujícím poselstvím odkazující na náš svět prostřednictvím toho svého zmenšeného… – čili spousta metafyzických keců v seriálu se CGI vesmírnými střílečkami.

Battlestar Galactica odolala trendu napumpovávání seriálů přímočarým a jednolitým příběhem alá Lost, který v průběhu let následoval třeba i Prison Break nebo Heroes, a naopak se celou dobu zuby nehty drží klasického kontextu space opery.

Vysoký počet epizod nijak zvlášť neposouvající děj však zdaleka není tak rušivý, jak by byl u seriálů výše zmíněných, protože Galactica z větší části případů nemá děj ani kam moc postrkovat a výstupy na další levely si staromódně nechává až na finále sezón.

Jelikož je ale Battlestar Galactica mistrem v tísnivé atmosféře, divák si brzy mohl zvyknout na to, že za danou tři čtvrtě hodinku se v epizodě zpravidla nemusí udát prakticky vůbec nic, což však na oplátku dává prostor nejrůznějším psychologickým tolčokům, které člověka dokáží dokonale vyždímat.

Po čtyřech sériích ho tvůrci zakončili dokonale uzavřeným a všem fanouškům zcela jistě vyhovujícím koncem, což se u zpočátku úspěšných seriálu, které se zpravidla ždímají co to dá, jen tak nevidí.

V chronologii závěrečné půlhodinky se sice nezapřel melancholický patent z Jacksonova Návratu krále, ale nic menšího by pro rozloučení s obyvateli téhle staré kocábky stejně nebylo dost. Battlestar Galactica si tak až do hořkého konce ustála svůj status surrealisticko-existencionálního zrcadla lidské rasy.

Zavolejte mě, až budou nastavovat zrcadlo… (Mimochodem – finále „zcela jistě“ zdaleka nevyhovuje všem fanouškům, naopak, zvedla se poměrně velká vlna nespokojených reakcí, což zčásti docela chápu)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Byl jsem svým způsobem požádán o pár rad při focení panorámat, tak jsem si říkal, že bych to mohl napsat sem a nesušit to jen někde stranou. Ale podotýkám, že půjde o naprosté základy, nečekejte žádné pokročilé rady (už proto, že je prostě neznám).

(číst dál…)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Nedalo mi to, abych alespoň nějak nezareagoval na finální díl 4×20 seriálu Battlestar Galactica, který měl v Americe premiéru v pátek večer. Měl jsem z něj trochu rozpačité pocity, přijde mi, že to vzali ve druhé polovině čtvrté sezóny trochu moc zhurta, na to, jak byl příběh občas trochu až moc rozvleklý v předchozích dílech/sériích, některá vysvětlení mi zrovna moc nesedla (trochu moc to zavánělo bezúčelnou „božskou mašinou“), ale v zásadě pořád trvám na tom, že BSG je rozhodně seriál, který stojí za to vidět, a to i v případě, že vesmírné scifi zrovna nemusíte (ono tu o to totiž podobně jako třeba u Babylonu 5 až tak moc nejde, rozhodně ne tolik, jak by se mohlo zdát). Mimochodem, první sezóna BSG vychází aktuálně na DVD v trafikách (každých čtrnáct dní), nevede si zrovna nejlíp a na jejím úspěchu závisí osud případných dalších seriálů, takže koupí těchto DVD podporujete navíc alespoň teoretickou možnost, že se u nás konečně objeví další kvalitní seriály na DVD.

Nicméně, dostal jsem chuť si z pár záběrů z finále udělat tapetu na plochu, a když už jsem v tom byl, tak jsem to „trochu“ rozšířil a nakonec jsem vytípal a zpracoval přes padesát obrázků, o které jsem se rozhodl podělit i s ostatními. Všechny obrázky pocházejí ze zdroje s maximální možnou kvalitou, tj. 1900×1080 pixelů (BSG se vysílá v 1080i). Samozřejmě i tak nejsou kdovíjak úžasné, ale lepší zkrátka nebudou, minimálně do té doby, než finále vyjde na Blu-rayi. Hlavním problémem je, že i to, co v pohybu vypadá naprosto dokonale, se v řadě případů při zastavení obrazu ukáže jako poměrně rozmazané a bohužel občas i rozkostičkované. Samozřejmě je třeba si uvědomit také skutečnost, že do obrazu v BSG je záměrně doděláváno zrnění přímo autory seriálu. A docela zajímavé je také to, že v takhle vysokém rozlišení začínají být poměrně jasně viditelné i optické vady kamer, kterými se natáčelo (viz například barevná vada širokoúhlého objektivu na obrázku s admirálem a Apollem, viditelná zejména v levé části obrazu jako zelený lem jasnějších kontur).

(číst dál…)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Z článku o videokartách z posledního Levelu (autor Zdeněk Obermaier):

Vysvětleme si to na příkladu filmu v kině, většina z nich je promítána s frekvencí 25 snímků za vteřinu. Toto je nejnižší možná hranice, kdy běžný člověk vnímá obraz a dění na plátně jako plynulé. Proto ani hry by s jejich fps nikdy neměly spadnout pod tuto úroveň a to je velmi důležité. U počítačových her, kdy hráč sedí blízko monitoru, se za ideální snímkovou frekvenci považuje 40 fps. Od této úrovně již každý vnímá hru jako zcela plynulou a další zvyšování fps se již nijak na lepším prožitku neprojeví. Tato hranice se ale nedá aplikovat pro všechny hry, například u Counter-strike je vzhledem k extrémní rychlosti reakcí nutná i vyšší úroveň fps. Ideální hladinu udávají profi hráči nad 150 fps. Záleží také na konkrétní hře, adventura se statickým obrazem nepotřebuje 100 fps, ale stačí jí i 30 fps. Kdežto frenetická akce v první osobě by s takovým fps byla viditelně trhaná.

Proč ty bláboly někdo píše, a ještě hůř, proč je vůbec někdo otiskuje? Nejenom, že v tom jsou faktické chyby, ale navíc si to i při rozsahu pár vět navzájem odporuje…

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit