Living at the edge of the world

Před časem jsem do Sdílených odkazů házel zmínku o pozoruhodném fotografickém projektu The Oxford Project. Dnes se ale o tom musím zmínit přímo tady.

V roce 1984 napadlo fotografa Petera Feldsteina, že vyfotí co nejvíce lidí v klidném městečku, ve kterém tehdy poměrně krátce bydlel. I přes neslavné začátky, kdy se lidé styděli či se jim zdálo podivné, proč je chce někdo fotit, se ale nakonec nechali vyfotografovat takřka všichni. O dvacet let později se rozhodl vyhledat všechny osoby, které tehdy vyfotil (samozřejmě pokud jsou ještě naživu) a vyfotografovat je znovu a popovídat si s nimi o tom, co se v jejich životech za oněch dvacet let změnilo. Výsledkem je naprosto fascinující kniha fotografií.

Tady lze zhlédnout krátký dokument o tomto projektu. Vřele doporučuji.

A oficiální stránky projektu.

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Cituji identitu J_H_ z Okouna:

Moje prateta, žijící v Jihlavě, byla ve svých 89 letech odsouzená k zaplacení 18.000,- za nepřiměřenou obranu. To je skoro vtipné.

Prateta má obě kyčle umělé. Normálně chodí s dvěma berlemi, kvůli nákupu měla jenom jednu. Před brankou si chtěla odpočitnout, protože ji čekal výstup do prvního patra, opřela se o ni a všimla si, že ji vedle položená taška mizí, tahána rukou nějakého syčáka. Tak se obrátila a praštila ho berlí po hlavě. Ta se prý svezla a zlomila mu klíční kost. Naštěstí kolem jel na kole nějaký pán a toho hocha zadržel. Soud označil obranu za nepřiměřenou, protože hodnota nákupu a obsahu peněženky si nezasloužila takovéto hrubé, zabijácké chvaty a hmaty. Samozřejmě se prateta odvolala.

Raději asi bez komentáře…

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Tohle není recenze (byť to tedy z nedostatku kategorií mezi recenze zařadím). Spíš takové první (a poslední) dojmy. Protože nemám pocit, že ani v případě, že to snad v záchvatu nudy budu hrát dál, bych o tom chtěl snad něco víc psát.

(číst dál…)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Po takřka třech měsících jsem konečně vyhotovil fotografie z letošní zářijové dovolené ve zmíněných zemích. Byla tak trochu putovní – začínali jsme na ostrově Hvar, kde jsme na jižním pobřeží strávili většinu času (nádherné místo), a na poslední tři dny jsme se přesunuli opět na poloostrov Pelješac do Orebiče, kde už jsme byli vloni. Odtud jsme pak vyrazili na jeden den do Černé Hory na okružní výlet Bokou Kotorskou, pohořím Lovčen a přes městečko Cetinje na pobřeží do Budvy a odtud povětšinou po pobřeží do Tivatu, trajektem zpátky na druhý břeh Boky Kotorské a poté zpátky do Chorvatska na Pelješac.

(číst dál…)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Pozitivní a negativní zpráva současně – Prima chystá uvedení seriálu Big Bang Theory.

Popravdě řečeno se toho dost bojím. Tenhle seriál je na překlad občas docela těžký (a ukázky v článku mě příliš nepřesvědčují o tom, že se s tím překladatel a zejména jeho „korektor“, autor onoho článku, v němž je celá řada jazykových chyb, poprali zrovna nejlépe). Co je ale ještě kritičtější – jde podle mého názoru o seriál pro velice specifickou skupinu diváků – pokud se člověk, který ho sleduje, neorientuje docela slušně v IT, nemá alespoň základní přehled o vědě a technice a především se neorientuje v anglosaské popkultuře a kultuře a stereotypech „nerdů“ obecně, pak nemá šanci pochopit tak asi dvě třetiny vtipů. A ve všem zmíněném musí být často v obraze docela aktuálně – i když pravda, tahle podmínka tak trochu padá, pokud to Prima uvede někdy za rok, to už to bude zase zoufale „out of date“ (řeklo by se česky „irelevantní“? Nebo „zastaralé“?)

Tím spíš mě proto zaráží několik zmínek o tom, že „vysílání seriálu v originálním znění s titulky je utopie vzhledem k cílové skupině“. Jaká jiná cílová skupina diváků než právě tahle má největší předpoklady k tomu, že „překousne“ televizní pořad v původním znění s titulky? Nebo na koho to proboha Prima chce násilně cílit? Na dělníky 40-60 let? Na ženy v domácnosti?

Pokud z tohohle seriálu budou chtít udělat rodinnou zábavu, obávám se, že se chystá další český propadák se seriálem, který je jinde ve světě fenomenálně úspěšný. I když na druhou stranu, ona si to patrně řada lidí pustí jako „legraci s Hámou a Wehrenbergem“ a budou spokojení, bez ohledu na to, jestli budou ty vtipy chápat…

Mimochodem, když jsme u těch „odborných“ sitcomů – po zhlédnutí prvního dílu třetí sezóny IT Crowd mě fascinuje, jak dokonale zvládl tým Grahama Linehana pohřbít tak skvělý a v první sezóně tak zábavný seriál (který byl paradoxně nepopiratelnou inspirací právě pro vznik The Big Bang Theory). Zasmál jsem se u toho dílu jednou, úplně na konci, a to ještě šlo spíš o pousmání. Jinak jsem dost trpěl. U posledního dílu BBT jsem brečel smíchy takřka celých pětadvacet minut a připadal mi po stránce humoru, vypointování a scénáře takřka dokonalý. Evidentně ne vždy platí, že nejlepší sitcomy vznikají v Británii…

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Před nedávnem se mě někdo v seriálovém klubu na Lopuchu po jedné mé poznámce ptal, proč koukám na Smallville, už několik sezón naprosto tragický seriál o „mladém“ Supermanovi, respektive tedy Clarku Kentovi (ovšem bez brýlí, přestože se už teď zná se všemi lidmi, kteří se v budoucnu mají znát se Supermanem). Tak třeba právě kvůli dílům, jako byl včerejší 8×10. Na začátku zcela na férovku vykradený Cloverfield a po čtyřiceti minutách naprosto nesmyslných emo keců a činů (Lois a Clark jsou po čtyřech letech ignorování a posmívání se jeden druhému do sebe najednou od začátku sezóny zničehonic bezdůvodně děsně zamilovaní) chlápek v legrační gumové kombinéze s čudlíkama (takže silně připomíná takové ty masážní akupresurní ježky), pobíhající za takřka naprosté tmy se šíleným mručením „mró, mró“ místností a máchající rukama (= Doomsday ala Smallville), zatímco od něj odskakují herci ve snaze napodobit úder děsně silným stvořením. A Clark ho svým rentgenovým pohledem vůbec nevidí přicházet (přestože asi pět minut předem stojí a dramaticky s ostatními sleduje dusáním přicházejícího Doomsdaye se otřásající hladinu punče v misce), ale dokonce jakožto osoba se superrychlostí není schopen ani zareagovat dřív než asi po pěti minutách masakru (protože vyděšeně sleduje dění kolem něj) a následně je jednou ranou Doomsdaye příhodně uklizen k hroudě kryptonitu, u které se procítěně svíjí v křečích, dokud není po všem :))) (píšu to pro jistotu bíle, kdyby se snad našel někdo, kdo by mi pak vyčítal, že jsem mu prozradil děsně šokující pointu, kterou už tedy víme od začátku sezóny).

PROTO se na Smallville vyplatí koukat! Škoda, že teď bude dva měsíce pauza ;)

A samozřejmě, dalším důvodem jsou taky výtečné recenze Neala Baileyho, který jakožto profesionální spisovatel obvykle nenechá na žádné epizodě nit suchou, a to naprosto specifickým stylem.

Dost sranda je mimochodem IMHO taky to, že ačkoliv fanoušci dost žadoní, ať už Clarka proboha autoři Smallville v jeho asi pětadvaceti letech naučí létat a navléknou ho konečně do kostýmu, tak oni to udělat nemůžou, i kdyby sebevíc chtěli, protože prostě nemají na postavu Supermana licencována kompletní práva :)))) Takže pokud by se točilo Smallville ještě deset let, tak je v něm zkrátka Clark navěky odsouzen k věčnému pobíhání v červené bundě a modrém tričku, aniž by se odlepil od země jinak než krátkým skokem, a posléze se mu mohly další (létající) postavy z Kryptonu pošklebovat stylem „nojo, ženy dospívají dřív, to chce čas“ :))

BTW s tím vykradením Cloverfieldu – ono je vůbec hrozně zábavné sledovat, jak tyhlety brakové seriály typu Smallville nebo SG: Atlantis bezostyšně vykrádají, co se dá :)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit