Bál jsem se toho filmu, hodně. Trailer mi přišel sice napůl dokonalý, ale napůl až příliš „umělohmotný“ a kýčovitý. A taky že ano! Tenhle film, který mi stylizací hrozně připomínal seriál Pushing Daisies, je kýčovitý až hanba. Jenže to kupodivu nakonec není zápor, ale klad. Příběh je naprosto primitivní a hloupý, klaďasové jsou kladní až hanba, záporňáci jsou zase vzoroví padouši. Všechno je tu tak primitivní, že k tomu ta „umělohmotná“ stylizace naprosto dokonale sedne, a tak černobílé, že jinou, než tu křiklavě pestrou barevnou paletu by tenhle film ani mít nemohl, aby se to vyvážilo. Stejně tak jsem se bál toho, že je prý tenhle film až příliš dlouhý. Není to pravda – ačkoliv má dost přes dvě hodiny, není v něm jediná zbytečná minuta. Nejdelší jsou pochopitelně pasáže ze závodů, ale ty jsou tak dokonalé a současně šílené (připomínaly mi Carmageddon v prostředí Megarace), že to ani trochu nenudí. Snad jen výstupů Speedova bratra a jeho šimpanze by mohlo být méně, ale na druhou stranu do toho všeho prostě nějakým bizarním způsobem zapadají. Je mi docela jasné, že tenhle film je prostě love/hate záležitostí – někdo z něj bude unešen, a někomu přijde jako neuvěřitelná sračka. Já rozhodně patřím k té první skupině. A za „Don’t tell me what I can’t do!“ megadík! (bezpochyby jedna z věcí, které dabing v našich kinech totálně pohřbil nebo zabil)
(P.S. tento film škodí zdraví těch, kterým připadalo Wanted kýčovité a nerealistické)
95 %
