Living at the edge of the world

Už před časem jsem se zmiňoval o tom, že jsem si pořídil nový monitor. Konečně jsem po dlouhém váhání a odkládání investoval do LCD monitoru (a je pravda, že mě k tomu dohnala jistým způsobem i starost o zrak, protože jsem začínal pozorovat jisté problémy, o kterých vím, že jsem jimi na LCD v práci netrpěl). Výsledkem onoho výběru byl nakonec 22″ (tedy téměř, přesněji 21.6″) Samsung 223BW. Mimochodem, pokud byste informace o tomto monitoru hledali na internetu, pak je pod označením 223BW k dispozici jen v několika málo zemích. V ostatních (a zejména v Americe) je z mně nepochopitelného důvodu označován jako 216BW. Je to matoucí i z toho důvodu, že by se mohlo zdát, že navazuje na model 215T, což ovšem není pravda – 215T má kvalitnější PVA panel, 216BW je stále jen TN+film.

223BW je v podstatě levnějším bratříčkem proslulého modelu 226BW, tedy levná technologie TN+film (jak už bylo řečeno). Liší se od něj v podstatě jen dvěma drobnostmi – jednak má o něco menší panel (oněch 21.6″ oproti plným 22″ – v praxi nepozorovatelný rozdíl) a jednak postrádá overdrive, takže místo papírových 2ms u 223BW udává výrobce hodnotu 5ms. V praxi je to opět v podstatě zanedbatelný rozdíl a nepozoruji naprosto žádné problémy s tím, že by displej nestíhal. Výhodou oproti 226BW je naopak to, že by – tedy alespoň podle slov výrobce – měly být všechny 223BW osazeny panely Samsung a neměla by se tedy opakovat situace s 226BW, kdy kupující netušil, jaký panel si přesně domů odnese.

První zapojení bylo naprosto bezproblémové. Než si na širokoúhlý displej, navíc s uhlopříčkou 22″, zvyknete, připadá vám to, jako byste si pořídili telestěnu. Horší to ale bylo s obrazem, který byl ve výchozím nastavení opravdu strašlivý – monitor velice silně zářil a obraz byl světlý a velice modrý. Kvůli zpracování fotografií se snažím na monitorech používat nastavení barevné teploty blízké standardu sRGB, tedy 6500K. Jsem si vědom toho, že profesionálové uznávají pouze 5500K, ale na můj vkus jsou v něm už barvy teplé až příliš. Tomu se výchozí nastavení neblížilo ani omylem. Stačilo ale pár minut regulování jasu, kontrastu a RGB složek a situace byla podstatně lepší, byť ne ideální. Zejména jas bylo nutno stáhnout razantněji – výchozí hodnota je 80, na monitor se dá bez mžourání koukat až zhruba kolem 40 a méně.

Když je řeč o jasu, zmíním se rovnou o podsvícení. To není nikterak zázračné, i když asi bude v této kategorii patřit k těm lepším, soudě podle reakcí na internetu. Zejména ve spodní části obrazovky podsvícení prosvítá a v temnšjčích scénách je v případě jasu vyššího než zhruba 3-4 rušivé – zejména proto, že se jeví mírně modrofialově, čímž mírně ovlivňuje barvy. Větším problémem, který je zdánlivě způsoben podsvícením, je ale to, že je obraz v horní části displeje tmavší než v dolní, a to celkem znatelně. To ovšem z větší části není problém podsvícení. Na vině je technologie TN+film a její mizerné pozorovací úhly (které se sice oproti starším displejům výrazně zlepšily, ale přesto to stále je dost velká bída). Ačkoliv výrobce udává v obou směrech pozorovací úhel 160 stupňů, jedná se o naprosto nesrovnatelnou hodnotu s obvyklými 170 u PVA/MVA/S-IPS panelů. A to doslova, protože tady výrobci displejů ušili na zákazníky podfuk a pro TN+film panely měří pozorovací úhly zcela jinak, než pro lepší technologie. Pokud by byly měřeny u všech typů displejů stejnou metodou, vyšly by z toho Tn+film panely VÝRAZNĚ hůř a pochybuji, že by jejich pozorovací úhly přesahovaly 90 stupňů, zejména ve vertikálním směru. Je to zkrátka daň za levnou technologii – horní část displeje bude tak na 223BW (a všech ostatních TN+film panelech) tmavší a kontrastnější než ta spodní. Dá se na to zvyknout i při práci s grafikou (byť je to samozřejmě nepříjemné) a při běžné práci v systému si toho takřka nelze všimnout. Pokud sedíte u monitoru blízko, pak se projeví efekt omezených pozorovacích úhlů i po stranách – 22″ displej je očividně na hraně použitelnosti TN+film technologie – ale nemyslím, že by někdo chtěl sedět tak blízko, aby tento jev zpozoroval. Patrně by dříve dostal mořskou nemoc, protože displej je opravdu velký.

Obraz jako takový je, jak jsem zmínil, potřeba seřídit, a to poměrně radikálně. Dokonce je třeba sáhnout i do nastavení grafické karty. Obraz je totiž při jakémkoliv nastavení světlejší, než by měl být, a pro správné barevné podání je třeba upravit gamma korekci. Jak je ji třeba pozměnit, to se dá zjistit například na těchto stránkách podle „gamma and black level chart“. Standardem pro sRGB je systémová gamma 2.2, pro jejíž dosažení je u mého monitoru třeba nastavit na něm Gamma režim Mode 1 a stáhnout gamma korekci grafické karty zhruba na 0.84 (v novém nVidia panelu to zhruba odpovídá 30% – nechápu, proč nVidia zlikvidovala staré, jemnější nastavení gamma korekce s rozumněji udávanými hodnotami). Poté je třeba seřídit jas, kontrast a barvy zhruba na zmíněnou barevnou teplotu 6500K a jas tak, aby se na monitor dalo příjemně koukat. Mnou otestované nastavení pro 6500K je jas 10, kontrast 65, R 50, G 28 a B 0 (ano, skutečně nula – jasně to ukazuje, jak moc do modra monitor ve výchozím nastavení 50, 50, 50 je). Časem jsem ale dospěl k trochu jinému nastavení, na které se mi přijemněji kouká a je bližší obrazu mého původního monitoru – jas cca 6-8, kontrast 65 (mimochodem, s kontrastem nedoporučuji příliš hýbat, obraz se rychle kazí), R 50, G 32, B 4. Obraz je sice o něco studenější než při předchozím nastavení, ale kouká se mi na něj lépe. Pro ideální nastavení by samozřejmě bylo potřeba monitor zkalibrovat sondou – nedoporučuji používat barevný profil, který přikládá výrobce, v případě mého monitoru byl naprosto mimo a rozhodně barvy nevylepšoval. I uvedené hrubé ruční nastavení ale poskytuje velice pěkný obraz, až na černou zcela srovnatelný s CRT, což je příjemné překvapení (na linkované fotografii působí obraz studeněji a vybledleji než ve skutečnosti).

Jediným zklamáním, co se týče barev, je tak obvyklá slabost TN+film monitorů – úroveň černé. Do hry totiž vstupuje další podvod současných výrobců monitorů. Aby nalákali zákazníky, uvádějí poslední dobou často až absurdní hodnoty kontrastních poměrů. 223BW má oficiálně 2000:1. Je v tom ovšem háček – tak vysokého kontrastu není dosahováno lepší úrovní černé, ale naopak přesvěcováním bílé, takže je oko v zásadě oslněné, zornice se stáhne a obraz působí kontrastněji. Jakmile ale z obrazu zmizí jasnější plochy, okamžitě se znovu v plné intenzitě ukáže, jak neuspokojivou úroveň černé tyto monitory mají. Je to opět daň za cenu a těžko se s ní něco udělá. Navíc to opět není tak strašné, jako to bývalo, i tady je znát poktok, ale k hluboké černi CRT monitorů to má stále ještě daleko. Opravdu vřele doporučuji pro dlouhodobější práci s textem a podobně stáhnout jas na nějakou rozumnější hodnotu (nebo využít preset Internet). Jak jsem zmiňoval, já používám jas zhruba na pouhých 6-8, při hraní her či sledování filmů (které je mimochodem na širokoúhlém monitoru zážitkem, oproti mému starému 17″ CRT se efektivní velikost obrazu v případě filmu 16:9 takřka zdvojnásobila) občas zvedám na 20-25, víc naprosto postrádá smysl používat, jen od toho bolí oči a silněji prosvítá podsvícení.

I přes nízkou cenu a technologii TN+film je 223BW zajímavou alternativou. Zejména podání barev je po seřízení velice dobré a do starších 6-bitových TN displejů s ditheringem má hodně daleko, působí takřka jako plně osmibitový panel (jen v jemných přechodech je občas vidět ostřejší skok, ale nic kritického. Nabízí i velice kvalitní interpolaci nižších rozlišení – zcela bez problémů ve hrách používám rozlišení 1024×600 či 1280×800. Rozlišení ve formátu 4:3 ale roztahuje přes celou plochu obrazovky (a tedy je deformuje) a ani se nedá zapnout jejich zobrazování v režimu 1:1. Obojí ale zvládají bez potíží ovladače grafické karty (minimálně nVidia ano). Kupodivu se dá využít velice dobře i pro amatérské úpravy fotografií, kde navíc člověk ocení širokoúhlý formát obrazu – na monitor se vejde celá fotografie na šířku a ještě zbyde tak akorát dost místa na palety s nástroji. Ten mimochodem oceňuji i při běžné práci – možnost otevřít si vedle sebe dva textové dokumenty je pro mne při překládání naprosto neocenitelná a všechno jde mnohem rychleji (až na ty prsty…) Poměrem cena/výkon je v současné době Samsung 223BW naprosto bezkonkurenční a pokud jste schopni se smířit s jistými omezeními, vyplývajícími z použité technologie a ceny, pak vřele doporučuji. Na druhou stranu, můj příští monitor už doufám TN+film nebude – větší hloubka černé a větší pozorovací úhly by se hodily. A ještě jeden drobný nedostatek – monitor nelze výškově polohovat, nemá pivot a nelze ho takřka vyklonit směrem vpřed (má ale držák standardu VESA, takže dokoupit nějaké rameno či podobnou záležitost by nebyl větší problém).

8/10

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit