Včera na zastávce autobusu. Mladík, odhadem tak 17-18 let. Vcelku solidně oblečený (dost možná dráž než my dva), na pohled naprosto zdravý fyzicky i duševně. S cigárem v ruce, pokud si dobře vybavuju. Měl opodál ještě podobně vyhlížejícího kamaráda. Velmi „pohodový“ styl mluvy.
„Hmm, hele, nemáte ňáký drobný?“
„Ne.“
„Třeba jenom pět korun nebo tak. My žijeme na ulici a nemáme vůbec žádný peníze.“
„Ne.“ Snažíme se ho následně ignorovat, aby dal pokoj, nicméně mi to po chvíli nedá nedodat: „Sežeň si práci.“ (Opodál stojící slečna se v reakci pousměje, jako bych řekl něco, co si ona jen myslela. Dost možná ji otravoval před námi, než jsme tam dorazili, nakonec, moc lidí na té zastávce nebylo)
„No to se vám moc hezky řekne, ale bez občanky to nejde. A ta stojí dvě kila.“
„Hm, to máš blbý.“
„Nojo, blbý. Ale no tak teda nic, no, se nerozčilujte. Sem se jenom ptal.“
Pak se urychleně klidil co nejdál od nás. Když jsme nastupovali do autobusu, tak mu nicméně zase narostly svaly a cosi nepěkného po nás zpoza zastávky pokřikoval (bohužel jsem moc nerozuměl, jen útržky).
Pointa? Nechť si ji každý posoudí sám. Varianta „Case je bezcitnej hajzl a držgrešle“ je samozřejmě naprosto platná. Stejně jako několik dalších (nebo jejich kombinace).
jsi bezcitnej hajzl a držgrešle , ale neboj nejsi sám….
Držgrešle snad ani ne, ale pokud se tímhle chlubíš, tak bezcitnej hajzl asi ano…
Nevím, jestli se tomuhle dá říkat chlubení. Ale bezcitnej hajzl jsem nepochybně, protože ve mě dotyčný flákač nevzbudil svým chováním a přístupem ani trochu soucitu. Naopak ve mě vzbudil touhu ho kopat do prdele celou cestu až na městský úřad (nebo kde se to teď vydávají občanky) a následně na úřad práce.
Podobní týpkové ode mne také ještě nikdy nedostali ani halíř, stejně jako „chlápci z Moravy, kterým někdo před chvílí ukradl peníze i doklady“ a kteří s touto historkou chodí po Praze i několik let.
Naopak, docela často si kupuju Nový prostor, i když ho vlastně ani nějak moc nečtu a většinou ho nechám v kupé pro případné další čtenáře. Ale ti lidé, co ho prodávají, jsou mi sympatičtí tím, že i když jsou ve sračkách, tak se snaží alespoň nechlastat, relativně slušně se oblékat, neobtěžovat a jakž takž si vydělávat. Navíc znám osobně dva případy, které prodej těchhle časopisů zvedl z naprostého dna natolik, že si byli schopni ušetřit na lacinou ubytovnu a posléze si najít normální zaměstnání.
Ale mladýho floutka, kterej je prostě línej a umí jen žebrat bych do řitě kopal spolu s Casem. Na střídačku, abychom ho tam dokopali rychleji.
No, pořád lepší než když vás na brněnským náměstí Svobody za bílýho dne obestoupí parta týpků pod 20 – v ruce nože a se slovy „Naval mobil, empétrojku a peníze“. Nikdo nehne ani prstem, aby vám jakkoliv pomohl.
Mně osobně se to naštěstí nestalo, ale známému ano. Aspoň, že už ty blbce pochytali
(a druhý den pustili)
Dneska jsem dal jednomu postaršímu žebrákovi dvacku. Přišoural se ke mně a na rovinu poprosil o prachy na pivko a nějaké to cigárko. Skutečnost, že se mne nesnaží oblbnout nějakou trapnou historkou, jsem musel ocenit. 8^)
Jo, aspoň je upřímnej.