Včera na zastávce autobusu. Mladík, odhadem tak 17-18 let. Vcelku solidně oblečený (dost možná dráž než my dva), na pohled naprosto zdravý fyzicky i duševně. S cigárem v ruce, pokud si dobře vybavuju. Měl opodál ještě podobně vyhlížejícího kamaráda. Velmi „pohodový“ styl mluvy.
„Hmm, hele, nemáte ňáký drobný?“
„Ne.“
„Třeba jenom pět korun nebo tak. My žijeme na ulici a nemáme vůbec žádný peníze.“
„Ne.“ Snažíme se ho následně ignorovat, aby dal pokoj, nicméně mi to po chvíli nedá nedodat: „Sežeň si práci.“ (Opodál stojící slečna se v reakci pousměje, jako bych řekl něco, co si ona jen myslela. Dost možná ji otravoval před námi, než jsme tam dorazili, nakonec, moc lidí na té zastávce nebylo)
„No to se vám moc hezky řekne, ale bez občanky to nejde. A ta stojí dvě kila.“
„Hm, to máš blbý.“
„Nojo, blbý. Ale no tak teda nic, no, se nerozčilujte. Sem se jenom ptal.“
Pak se urychleně klidil co nejdál od nás. Když jsme nastupovali do autobusu, tak mu nicméně zase narostly svaly a cosi nepěkného po nás zpoza zastávky pokřikoval (bohužel jsem moc nerozuměl, jen útržky).
Pointa? Nechť si ji každý posoudí sám. Varianta „Case je bezcitnej hajzl a držgrešle“ je samozřejmě naprosto platná. Stejně jako několik dalších (nebo jejich kombinace).
