Living at the edge of the world

Série Rocky se nepochybně zapsala nesmazatelně do filmových dějin v mnoha ohledech. Mimo jiné bohužel také ukázala, že není dobré donekonečna natahovat příběh jedné postavy – každý díl Rockyho byl trochu jiný a jinak laděný, ale celkově šla úroveň postupně silně dolů. Donedávna poslední pátý díl z roku 1990 je pak povětšinou považován za poměrně velký propadák a řada fanoušků Rockyho a Slye by na něj nejraději zapomněla. Když se proto před nějakou dobou potvrdila informace o tom, že Stallone chystá další díl Rockyho a že se v něm Rocky má ještě jednou vrátit do ringu (ačkoliv je Stallonemu už šedesát), reakce na ni nebyly zrovna nadšené. Oprávněně?

První Rocky byl na rozdíl od některých dalších pokračování poměrně vážný film, zobrazující mladého philadelphského boxera, který se díky svému odhodlání, vůli a drzosti probojuje až k souboji s momentálním šampiónem. Scénář si tehdy napsal naprosto neznámý Stallone sám a jeho podmínkou bylo, že bude hrát hlavní roli. V mnoha ohledech se tak Rocky stal nepřímo příběhem samotného Stalloneho, protože film měl obrovský úspěch, byl v roce 1977 nominován na Oscara hned v několika kategoriích a tři z nominací nakonec i proměnil, čímž odstartoval Stalloneho hvězdnou kariéru osmdesátých let.
V Rockym Balboovi se, jak se zdá, historie opakuje, ovšem tentokrát už zcela cíleně. Základním tématem celého filmu je touha bývalé boxerské hvězdy ještě jednou, naposledy, ukázat světu, že by na něj neměl tak úplně zapomínat. Opravdu tu nejde nevnímat paralelu se Stalloneho kariérou – jeho herecká hvězda téměř zapadla a od jeho posledního opravdu dobrého filmu už uběhla hezká řádka let. Rocky Balboa tak působí jako Stalloneho poslední pokus o odchod ze scény s plnou parádou (respektive předposlední, ještě nás jedno pokračování jisté věhlasné Slyovy série čeká).
O co ve filmu jde? Rocky žije poměrně skromně v domku ve Philadelphii. Jeho manželka Adrian před několika lety zemřela na rakovinu a Rocky provozuje malou restauraci, kde vypráví svým hostům příhody ze své boxerské kariéry. Jeho dospělý syn (kterého mimochodem hraje Milo Ventimiglia aka Peter Petrelli ze seriálu Heroes) s ním není příliš v kontaktu a viní ho ze svých životních neúspěchů, způsobených podle něj tím, že musel vyrůstat v otcově stínu. Osamělý Rocky je tak víceméně smířený s tím, že už na něj v životě kdovíco nečeká. Když je ale v televizi odvysílána počítačová simulace boxerského zápasu Rockyho v jeho nejlepší formě proti aktuálnímu, u diváků nepříliš oblíbenému šampionovi těžké váhy (kterou simulovaný Rocky vyhraje), vzbudí v médiích poměrně velký rozruch a divoce se začne spekulovat o tom, jestli by takový zápas současného boxera s boxerem ‚ze staré školy‘ skutečně skončil Rockyho vítězstvím (přičemž o tom většina lidí dost pochybuje). Posléze za Rockym přijdou manažeři zmíněného šampiona s nabídkou na velkolepý exhibiční zápas v domnění, že zestárlý boxer nemá jedinou šanci a že tím svému svěřenci mediálně pomohou. Rocky se ovšem rozhodne za každou cenu ukázat, že to s jeho definitivním odpisem ještě nebude tak snadné…
Vím, takhle sepsané to zní možná zoufale, možná dokonce směšně. Představa šedesátiletého boxera v ringu je skutečně poměrně bizarní. To ale není hlavním tématem filmu – jak sám Rocky ve filmu říká, nejde totiž o to, jak silně dokážete uhodit, ale o to, jak silný úder dokážete ustát. O tom je Rocky Balboa – o schopnosti sebrat všechny síly a postavit se osudu, ať už je jakýkoliv. Stallonemu se přitom podařilo napsat výtečný scénář, který je působivý a jehož dialogy opravdu o něčem jsou. A stejně tak se mu podařilo Rockyho opravdu VELICE dobře zahrát – stejně, jako v úvodu cítíme jeho nostalgii a smutek, tak nás během filmu pohlcuje jeho odhodlání za žádnou cenu se nevzdat. Nepamatuju si, kdy naposledy Sly hrál takhle dobře (pokud vůbec někdy). A pokud je někdo schopen alespoň trochu uvěřitelně zahrát šedesátiletého boxera, pak je to právě Stallone, jehož kondici mu mohou závidět i podstatně mladší (a upřímně se obávám, že nový Indiana Jones, pokud vůbec vznikne, bude s dnes čtyřiašedesátiletým Harrisonem Fordem výrazně rozpačitější záležitostí – bohužel…).
Nevím, co dál o posledním Rockym psát. Představa šedesátiletého boxera je možná ve skutečnosti dost absurdní, patosu mají dialogy a scény patrně na rozdávání, i těch klišé je tu poměrně dost – ale sakra, pokud mi to někdo bude servírovat v takovémhle balení, pak – jen houšť! Tohle je odchod se vší parádou. Teď jen zbývá doufat, že připravovaný poslední díl Stallonovy další hitové série – Ramba – dopadne podobně dobře, jako dopadl poslední Rocky. Pokud ano, pak bude příběh filmového Rockyho opravdu kompletní.

90 %

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit