Herní recenze jsem poslední dobou dost zanedbával, přestože ‚ve frontě‘ jich mám několik (které patrně nikdy nenapíšu, protože recenzovat půl roku starou hru už zřejmě vcelku postrádá smysl). Zkusím to dnes napravit jednou relativně aktuální. Po tříleté odmlce a neuvěřitelných deset let (kam těch deset let zmizelo?) od vydání prvního dílu vyšel nedávno nový díl série Tomb Raider. Tentokrát ho má nově na svědomí tým Crystal Dynamics, který je podepsaný pod úžasnou sérií Legacy of Kain. Je to možná docela zábavná skutečnost, protože kdo sérii Legacy of Kain zná, tak ví, že její příběh, rozehraný v několika časových rovinách, je neuvěřitelně propletený a v podstatě v něm mizí klasické vnímání příčiny a důsledku (respektive nemizí, ale překrývají se). Proto je trefné, že na TR:L pracovali právě Crystal Dynamics, protože nebýt úspěchu původního Tomb Raidera, Soul Reaver (druhá hra ságy Legacy of Kain) by patrně nikdy nevznikl, nebo by vypadal značně odlišně. Kruh se uzavřel. Ostatně, o Soul Reaveru ještě bude řeč..
Ve zkratce
Kvě
03
2006
03
2006
Dvě naprosto nesouvisející věci:
1. Z Fuxoftova blogu – Velice pěkná stránka na Redhat.com na téma „proč nevystupujeme proti Microsoftu“. Doporučuji pročíst i odkazy tam uvedené.
2. Angažovat Farscapovské duo Ben Browder a Claudia Black je tím nejlepším, co se vyčpělé a stokrát převařené polévce Stargate SG-1 mohlo stát. Příběhy jsou sice stále velice stupidní a klišoidní, ale zásluhou obou zmiňovaných (a Michaela Shankse) je alespoň velmi zábavné na ně koukat. Škoda jen, že Richard Dean Anderson se stáhl v podstatě úplně do pozadí.