Living at the edge of the world

Každodenní dávka fotek je tu a není povzbudivá – stejně jako nejsou povzbudivé informace z dalších zdrojů (čímžto děkuji mimo jiné ID trevize). V zásadě to momentálně vypadá tak, že zítra to tu bude ‚zajímavé‘. Tedy přímo u nás snad ne, ale v blízkém okolí velmi pravděpodobně. Fotografie jsou z cca 14:30 a opět zabírají zhruba stejná místa jako předchozí. Poslední dvě jsou z cca 20:30. A opět prší…

1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9.

BTW, s návazností na předchozí příspěvek o hudební vložce – někdo tu zcela zjevně má smysl pro velmi černý humor, protože v průběhu hlášení v 19:00 zazněla mimo jiné i jakási reklama, zmiňující očkování proti tyfu a malárii.

Update 1.4. 00:30
1, 2, 3, 4, 5.

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Když v městském rozhlasu zazní varování o povodňovém nebezpečí a ulici, ve které bydlíte, jmenují mezi nejvíce ohroženými, asi není zrovna o co stát. Když se ale někdo rozhodne vážnost situace nakonec zmírnit písničkou a vybere pro to tu, ve které se zpívá ‚Já půjdu tam a ty tam, bye bye, štěstí, bye bye‘, opravdu nejde zachovat vážnou tvář :)) Děkuji za volbu hudební vložky!

Další potenciální tématické písničky na odlehčení bych navrhoval například „Já mám kocábku náramnou“. Případně cokoliv od Muddyho Waterse.

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Pomalu, ale zato vytrvale. A už zase prší…

Dnes cca 12:15:

1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8.

První čtyři fotky zhruba odpovídají včerejším čtyřem A na posledních dvou je vidět, jak se blížíme stoleté vodě a následně stavu z roku 1997 (vyznačeno na patníku na posledním snímku). Včera mi ještě přišlo, že tak vysoko by to vystoupat nemohlo. Dnes už si tím nejsem zcela jistý.

Na snímku č 3 je dobře vidět, jak vysoká hráz dělí řeku od přelití na naši stranu.

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Mé nové bydliště má mnoho výhod. Jednou z nich je například to, že je nedaleko řeka. To skýtá obzvlášť v těchto dnech jedinečnou příležitost chodit ji pozorovat a přemítat o tom, kdy bude třeba vycházet z domu v holínkách. Chápu, že řada lidí se následujícím obrázkům vysměje, ale musím přiznat, že jako někoho, kdo odjakživa žil v místech, kde to k nejbližší řece bylo dobrých deset kilometrů, mě dnešní pohled mírně zneklidnil. Mírně.

Není to kritické, především tedy na naší straně řeky, ale stejně. Naše ulice je odhadem tak o půl metru níže, než leží mostovka (která je tu v okolí rozhodně nejvýše položeným místem). BTW není-li to čitelné, pak značka u červené rysky na druhém obrázku značí III. povodňový stupeň

1, 2, 3, 4.

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Pro pamětníky tohle rozhodně nebude žádná novinka a viděli to už stokrát. Nicméně před nedávnem právě na tohle video přišla kdesi řeč a já ho neměl po ruce. Shodou okolností jsem na něj dnes narazil, takže:

Bluescreen v přímém přenosu aneb kterak Bill na CNN Win98 předváděl.

Mimochodem nějakou dobu po této události jsem byl na předváděčce Win98 a stalo se tam přesně totéž ;)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Tuhle písničku určitě zná každý. Nicméně doteď jsem netušil, že dost možná je pravda o jejím textu úplně jiná a že ho možná inspirovaly okolnosti skonu Jacka Daniela, známého to výrobce whiskey. Příčinou jeho smrti totiž byla více méně ona bedna od whiskey. A trochu taky skleróza. Jack Daniel totiž zemřel na otravu krve následkem úrazu nohy, který si přivodil tím, že vzteky kopl do svého trezoru, protože si nemohl vzpomenout na jeho číselnou kombinaci. Je to neuvěřitelné a tragikomické, ale je to tak.

A co třeba žokej Frank Hayes, kterého postihl v průběhu závodu infarkt. Hayes zemřel, ale kůň běžel dál, doběhl až do cíle a aby to nebylo málo absurdní, tak celý závod dokonce vyhrál. Došlo tak k tomu, že se Frank Hayes stal prvním (a patrně na dlouho jediným) žokejem, který vyhrál nějaký dostih až po své smrti.

No a co takový François Faber, Lucemburský vítěz Tour de France? Zemřel v zákopu na západní frontě v první světové válce. Což by samo o sobě nebylo ničím výjimečné, nebýt toho, že mu smrt způsobilo narození jeho syna. Dostal totiž telegram, ve kterém se dozvěděl, že mu žena porodila syna. Faber radostně vykřikl a tím na prozradil nepřátelskému sniperovi, který ho vzápětí zastřelil.

Anebo…anebo si sami přečtěte 25 nejšílenějších úmrtí (převážně) známých osobností dvacátého století.

Je bohužel smutnou skutečností, že v onom seznamu figuruje i podivná, absurdní (vzhledem k obsahu filmu) a nepříliš objasněná smrt Brandona Lee (syna Bruce Lee, který také zemřel velmi podivnou smrtí) při natáčení kultovního filmu The Crow (Vrána) na motivy neméně kultovního comicsu Jamese O’Barra. Obojí mimochodem vřele doporučuji – Vrána je inspirována tragickým životním příběhem samotného O’Barra a je to na ní opravdu znát. A vskutku ji nedoporučuji jen proto, že se v comicsu objevuje několik citátů textů The Cure a že pro film složil Robert Smith výtečnou skladbu Burn. Ostatně temný comics, The Cure…to mi připomíná Gaimanova Sandmana. Ale o tom snad raději někdy jindy, to už se příliš vzdaluji od původního tématu. I když, vždyť vlastně mluvíme o Morpheově sestře…

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit