Narozdíl od předchozích dvou Spidey her pro PC není USM založený na filmu, ale čistě na comicsu. Jak název poměrně jasně napovídá, tentokrát je to na sérii Ultimate Spider-man. Tahle série (a ostatně celý Ultimate vesmír, protože v sérii Ultimate nevychází jen Spidey, ale třeba i X-men a další) se trochu liší od standardní série The Amazing Spider-man. Peter Parker je tu opět teenagerem navštěvujícím střední školu, ale celá série se odehrává v současnosti (což má mimochodem dopad i na Peterovu práci, protože nedělá v Daily Bugle fotografa, ale webmastera). Jeho přítelkyní je skoro od začátku rovnou Mary Jane (která se od něj záhy dozví o jeho dvojí identitě) a Gwen Stacy se sice objeví, ale i v jejím vztahu k Peterovi/Spideymu a jejím příběhu jsou změny. Stejně tak se objevují i klasičtí Spideyho nepřátelé, ale také různě pozměnění nebo ‚upgradovaní‘ – za všechny stačí jmenovat Green Goblina, který není jen člověk v masce, ale skutečně podivné zelené monstrum, jakýsi hybrid mezi Hulkem a impy z Doomu. No a konečně obrovská změna, kterou nelze nezmínit – uvzdychaná a křehká tetička May (která mi osobně ve Spideym vždycky neskutečně lezla na nervy) je v Ultimate sérii silná a sebevědomá žena, která si umí s lidmi vyříkat věci pěkně zostra a často brouzdá po netu! :)
Do tohohle prostředí je tedy zasazen děj hry. Ten je od comicsu sice oddělený a znalosti comicsu nejsou potřeba, nicméně neuškodí. Základní příběh se odvíjí kolem jednoho z IMHO nejzajímavějších Spideyho nepřátel – Venoma. A s Venomem přichází naprosto nejzásadnější věc v celé hře, která ji tak odlišuje od všech předchozích Spideyovských her. Venom totiž není jen počítačem ovládaný protivník. Za Venoma je možné hrát. A co možné, ono je to dokonce nutné.
Hrát s Venomem je opravdu zábava, protože se od Spideyho hodně odlišuje. Jako Spidey máte víceméně k dispozici standardní možnosti, známé ze všech předchozích her (které jsou navíc na začátku jako obvykle vysvětleny v sympatickém tutorialu) – můžete svištět na pavučinách městem, skákat relativně slušně do výšky i dálky, lézt po zdech a bojovat s protivníky klasickým Spideyovským stylem ‚prašť a zmiz‘ se slušnou řadou možných úderů. Z předchozích her tu ovšem v boji chybí různé finty s pavučinami Autoři to odůvodňují tím, že Spidey je tady teprve na začátku svojí kariéry a moc tedy ještě neumí. Inu, proč ne. Pořád je tu nicméně možnost nepřátele úhledně zabalit a také možnost je pěkně omotané pověsit například na sloup pouličního osvětlení pro policii k vyzvednutí. Naopak co je tu (KONEČNĚ!) s pavučinami navíc – tentokrát už nevystřelujete při pohybu po městě pavučiny jen tak do nebe, ale skutečně se musí mít na co přilepit. Padáte-li zrovna z velké výšky a nemáte po ruce žádnou stěnu, strom ani nic podobného, máte problém, protože vás pavučina nemá jak zachránit a bude to bolet. Musím říct, že to zábavnost hry také dost zvedlo. A s tou bolestí to není tak strašné, podařilo se mi spadnout z velkých výšek a nic moc se nestalo (ale ono hlavně nízko u země se obvykle něco najde, na co se pavučina zachytí).
Venom se ovšem od Spideyho velice liší. Zatímco Spidey je rychlý a agilní a jeho styl boje i pohybu tomu odpovídá, Venom představuje daleko víc hrubou sílu (i když rychlost mu rozhodně nechybí). Venomovi nedělá problém přeskočit jedním skokem středně vysoký dům (myšleno ovšem dům v New Yorku, ne český, pozor). Neumí sice přilnout ke stěnám jako Spidey, ale umí po nich lézt po svém – prostě do nich zaráží pařáty. Stejně tak mu nečiní problém hodit po někom třeba okolojedoucí auto. A aby toho nebylo málo, tak umí vystřelovat jakási chapadla, která mu ostatně slouží i k doplňování energie – Venomovi totiž energie sama od sebe neustále ubývá a musí ji doplňovat A protože je to záporná postava, doplňuje ji velmi svérázně – pohltí do sebe nejbližšího spoluobčana a prostě mu vysaje jeho životní energii (zbytky z oběda pak vyplivne na zem). Jak už jsem psal, je to opravdu zábavné mít možnost hrát i za tak odlišnou postavu a na jeho obří skoky po New Yorku je radost pohledět.
Když už mluvím o radosti pohledět a o New Yorku, zmíním se o grafice. Poslední hry se víceméně snažily o realistickou grafiku. Tenhle trend USM opouští a naopak se snaží vypadat co nejvíc comicsově. A dost úspěšně se mu to daří. Grafika je jednak comicsově stylizovaná sama o sobě pomocí cel-shading technologie a většinou skutečně vypadá přesně jako oživlé stránky comicsu z Ultimate série, ale krom toho je naprostá většina ingame animací vyprávěna stylem comicsových okének, ve kterých se často objevují i klasické ‚zvuky jako slova velkými písmeny‘ – ono klasické KABOOM a podobně. Nebo SNIKT ;) (aneb nápověda na cameo jiné známé comicsové postavy od Marvelu). Stejně tak je zábavné, když občas ‚ve svém okénku‘ někdo Spideyho praští tak, že přeletí až ‚na druhou stránku‘ virtuálního comicsu.
New York je zpracovaný velmi podařeně (a taktéž si nehraje na hyperrealistické zobrazení, naštěstí), ovšem oproti reálu je dost zmenšený. Přesněji řečeno ty jeho části, které tu jsou, není tu samozřejmě celý New York.
Ke grafice mám ovšem i výhrady – často nebyla z nejsvižnějších. A konkrétně pasáže závodů s ‚ohnivákem‘ Johnny Stormem (aka Human Torch z Fantastic Four) a s Green Goblinem byly i na mém počítači a stále ještě vcelku slušné grafické kartě (Radeon 9600XT) nehratelné v jiném rozlišení než 640×480, jinak se obraz příšerně cukal a klesal tak na jeden snímek za vteřinu. Zdá se, že to souvisí s metodou znázorňování ohně. Na druhou stranu i v tomhle nízkém rozlišení vypadala hra velice pěkně, takže to zas až TAKOVÝ problém taky nebyl. Ale nepotěší to.
Co se týče zvuku, není až na jednu věc víceméně co zmiňovat To ovšem neznamená, že by hra byla němá a ani to neznamená, že by to bylo tak špatné. Naopak, není co zmiňovat, protože všechno působí tak přirozeně (tedy přirozeně v rámci příběhu o nestvůrách přeskakujících domy a lidech schopných lézt po zdech), že to prostě zapadne a vůbec to nevnímáte. Prostě to nijak nevyčnívá Co ale za zmínku stojí je dabing, a to zejména dabing Spideyho/Petera Parkera. Tentokrát se o něj nepostaral Tobey Maguire a nemám pocit, že by to vadilo, naopak. Dabér byl vybraný opravdu výborně a perfektně ke Spideymu sedí. Přemýšlel jsem, že je mi ten hlas svým způsobem odněkud povědomý a právě teď jsem si to uvědomil – zní chvílemi dost podobně jako Lazlow z GTA série, včetně jeho sarkasmu a ironie. A to je druhý klad ozvučení – ke Spideymu prostě neodmyslitelně patří nepřetržitý proud sarkastických poznámek na adresu všeho a všech kolem něj (včetně jeho samotného) a tady se skutečně vydařily. Několikrát jsem se opravdu dobře zasmál a minimálně pousmání vyvolala většina z nich.
Teď pár slov k tomu, jak se to celé vlastně hraje. Narozdíl od předchozích Spidey her tu má hráč v zásadě velmi velkou volnost – prostě si poskakujete New Yorkem, jak se vám zlíbí. Protože jste ovšem kladný superhrdina (a kdo zná Spideyho ví, že v New Yorku je krom jeho samotného ještě minimálně tak dalších deset lidí, co si to o něm myslí taky ;) ), měli byste se tak i chovat. V praxi to tedy vypadá tak, že se vám na ‚radaru’/mapě objevují místa, kde můžete vykonat nějakou akci. Většinou se jedná o něco obecně prospěšného a skrznaskrz pozitivního, jako překazit přepadení, zachránit člověka visícího ze střechy a podobně, ale jsou tu i různé časovky (musíte překonat vytyčenou trasu v daném čase a daným způsobem), bojové ‚trasy‘ (kdy vybíjíte postupně celý gang roztroušený po okolí ve skupinkách) a pak také závody. Závody byly alespoň pro mě noční můrou, protože jsou velmi náročné (a to i kvůli ovládání, o kterém dále) a jestli se nepletu, tak minimálně ten první hned na začátku hry absolvovat prostě musíte, jinak se vám neotevřou další akce a nepostoupíte ve hře dál. Každá úspěšně zvládnutá akce se vám započítá a po splnění požadovaného počtu akcí se vám otevře někde ve městě (zřetelně identifikovaná i bez mapy ‚sloupem světla‘) jedna speciální, která příběh posune dál. Tady bohužel přichází první výrazná výtka – příběhové akce jsou sice vcelku zajímavé, ale takřka bez výjimky probíhají tak, že se na vás vrhne nějaký padouch, pak se s ním honíte po městě, přičemž se od něj smíte vzdálit jen na relativně dost malou vzdálenost, jinak mise skončí, a nakonec ho dohoníte a proběhne klasická bitka, kdy musíte přijít na jeho slabiny a udolat ho. Jednou dvakrát je to zábavné, ale až to budete dělat podesáté, budete to proklínat. Zejména asi opět kvůli zmíněné fázi honičky, která je často mnohem náročnější než zmiňované závody a budete ji často nepochybně opakovat mnohokrát.
A co že je na těch závodech a honičkách tak těžkého? Kamenem úrazu je u většiny Spideyovských her ovládání. Jednak je obvykle děláno pro konzole
a na PC jen nějak převedeno a druhak i tak bývá samo o sobě složitější vzhledem k množství věcí, které je třeba dělat najednou. A bohužel v případě USM se převod ovládání z konzole na PC skutečně moc nezdařil. Největším problémem je určitě kamera, která sice nabízí mouselook, ale bohužel se kamera nepohybuje z nějakého záhadného důvodu plynule, ale skáče po jakýchsi skocích, což je velmi málo použitelné (obzvlášť ve hře, kde je přehled o okolí klíčový). A aby toho nebylo málo, ovládání směru pohybu postavy si žije celkem dost vlastním životem a při pohybu kamery se různě mění z relativního vůči kameře na pevné a naopak. Výsledkem toho velice často je, že vystřelíte pavučinu, zhoupnete se na ní, kamera se vám trochu hne, vy vystřelíte další…a najednou zjistíte, že se pohybujete úplně na opačnou stranu, než před chvílí. A to bývá právě v oněch závodech a honičkách fatální zjištění, protože buď už soupeře do konce závodu nedohoníte, nebo se vám nepřítel v honičce vzdálí během té chvilky příliš a musíte celou misi rozehrát znovu. Je to skutečně VELMI frustrující (a onen zmiňovaný první povinný závod mi kvůli tomu zabral asi pět hodin čistého času, než jsem ho vyhrál). Dlužno ale dodat, že jednak si na ovládání během hry celkem zvyknete (byť i tak si chvilkami budete připadat jako chobotnice a nebudete vědět, které klávesy mačkat dřív) a jednak s gamepadem se hra hraje podstatně líp, dokonce i kamera už najednou funguje plynule. Ale chaos v ovládání směru pohybu vůči kameře zůstává stále.
Dost už řečí Sečteno a podtrženo, Ultimate Spider-man je velice zdařilá hra ze Spideyovské série, místy velice zábavná (ať už to jsou hlášky Spideyho, mise za Venoma nebo báječný pocit z neomezeného svištění na pavučinách po New Yorku), kterou ale silně sráží k zemi dost špatné ovládání a repetitivní a frustrující mise. Protože je ale Spidey můj oblíbenec, tak i tak to bude: 75%
Ovšem „Lazlow“ je lákavá věc.